The Moon Over the River
Režie:
Václav KrškaKamera:
Ferdinand PečenkaHudba:
Jiří SrnkaHrají:
Zdeněk Štěpánek, Zdeňka Baldová, Dana Medřická, Jiří Plachý st., Eduard Cupák, Blanka Waleská, Václav Vydra ml., Eman Fiala, Helena Krtičková (více)Obsahy(1)
Jeden z mála dokladů, že i v tuhých 50. letech vznikaly jiné, apolitické filmy, byť z dnešního hlediska možná zcela vyšeptalé, s teatrálním přednesem. Fráňa Šrámek poskytl námět k nostalgickému ohlédnutí dávných spolužáků na jednom abiturientském sjezdu, kteří zjišťují, jak jim život neplodně proklouzl mezi prsty. A ani nemají šanci vymanit se z maloměstského sevření. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (75)
Tady nezbývá, než hýřit superlativy. Dana Medřická je naprosto strhujícím režisérem malého rodinného dramatu, jakéhosi dovysvětlení a vyrovnání se se ztraceným mládím svého otce. Zdeněk Štěpánek coby otec, premiant ročníku, se po letech setká se spolužákem, nejlepším kamarádem. Taková setkání jsou vždy plná nervozity, není tomu jinak i zde. Sentimentalita je zde na místě, třicetileté vzpomínky se derou na povrch a ty nedořešené povážlivě otřásají i základy rodinného štěstí. Přátelství ale přetrvává věky, mládí a láska v člověku zůstávají ve vzpomínkách po celý život. Proto i ti staří jsou uvnitř věčně mladými, slyší hučet řeku a vát stříbrný vítr. Sedmadvacetiletá Slávka (Medřická) již ztrácí to fyzické mládí a uvědomuje si to velmi dobře. Je přesně uprostřed mezi rodiči a mladým žhavým Vilíkem. Už je rozumná....Geniální dialogy, napětí, mnohovýznamovost jednotlivých scén, famózní výkony všech zúčastněných. Dokonale zpracováno a natočeno. 100% ()
…a není ten Měsíc nad řekou v Krškově podání jen snem? Fascinuje mě na něm, jak v něm jsou všichni přítomní. Tedy: zcela jiní, než bývají a jsou maloměšťáci, a to nejen ti pochlebovační, umanutě konvenční, zaostale patriotičtí a zle asexuální, kteří se promenádují po Šrámkových korzech a bloumají Šrámkovými pokoji. Zde každý plně váží svůj krok, vyjímá jej z času, omakává jej jako oblázek a diví se, jakého tvaru nabyl tím nekonečným tokem vodstev času. Snadno odhalí svou vinu, byť jen zdánlivou, a nehájí se – přijímá ji a snaží se vše napravit: život se svou ohromnou tíží pro něj není navyklou drahou, ale polyfonií výzev, před nimiž bledne i červená zároveň. Jakéhokoliv prohřešku lituje již tehdy, kdy se jej dopouští, a probouzí-li se dosud hříchem zatěžkán, zůstává ve snách ještě dlouho. Musí se vyznat, musí se vzdát, musí se vydat… A tomu odpovídá i vidomé snímání filmového světa. Písecké kulisy filmové jsou životnější než tamní skutečnost: zatímco dnes tam vše měkne a znetvořuje se k nepoznání, ve snímku jsou pevné tvary skutečnosti nahlížené lidským zrakem zachovány. A nejen tvary: i atmosféra tohoto světa. Měsíční světlo mohou zakrýt mračna, ale atmosféra se dál bude vyslovovat o právě naplněné nebo dopité chvíli. Zázrak. ()
Asi nejsem romantik. Do dneška jsem si myslela, že jsem. Četla jsem Fráňu Šrámka též jako gamnazistka, dočetla jsem ho, napsala komentář do úhledného sešitu češtiny, založila a tím to skončilo. Na film jsem se šla podívat, protože nikde nic lepšího v r.1953 nebylo. No přetrpěla jsem to. Ačkoliv jsem v pozdějších dobách milovala paní Medřickou a zbožňovala herecké umění pána Cupáka, tehdy mi výkon obou připomínal deklamaci na pohřbu. Nic to ve mě nezanechalo. Žádnou touhu vidět to znovu, žádné nadšení. A tu mě napadá : tehdy mi bylo 20 let a filmy tohoto druhu byly pro mě OUT. Jako pro vás mladé, některé ty dnešní, které jsou už mimo vaši realitu. Takže... ani se nedivím. ()
tak jsme přijeli, dali si nechutného Platana. Pak nám obsluha jedné hospody (jiné, tam měli budvar) u letního kina popsala děj tohoto filmu. Divili jsme se, ("to prý znají všichni") a mysleli jsme si, že prošla nějakým speciálním školením jak a o čem konverzovat s festivalovými účastníky. Po prvních minutách už jsme měli trochu jasno. SPOILER: Film otevírá záběr na ukrajinskou(!) vlajku, jen to rumunsko za mostem tam ještě tenkrát asi nebylo. koněc spojilera. Další nespornou zajímavostí tohoto filmu, že technický bordel provázející celý průběh festivalu umožnil hned druhý kotouč filmu splést - a v tom jsem hned projevil svou vášeň pro soutěž videostop - za asi 2 vteřiny jsem poznal film Kalamita. Ještěže jsme ke konci museli odejít na něco jiného. Ráno jsme si všimli, že ve městě je nejméně 15 budov ukrajinských ambasád, nebo nějakých podobných vládních budov. A panu řediteli vzkazuju ať se nepřeceňuje a příští rok zkusí dělat festival třeba ve vsi jménem Hlína poblíž Ivančic. Bude to mít jistě onu "pověstnou návaznost" na kulturní tradice, bla, bla, bla,... a vrchol toho všeho, cituji: ... Po pár dnech, kdy se náměstí, uličky i otavské nábřeží zaplnily festivalovými hosty, vzrušeně proudící od kina ke kinu... (kopyrajt Eva Stenglová, Listy Festivalu nad řekou č. 05 (5.8.2009), str.1. ...si nejsem jistý, zda jsme byli na stejném festivalu jako Eva. Co ve městě kdy hospody zavírají v 22. hod a film okolo 00:45? ano, Nonstopy. díky aspoň za ně. (Jo a podle neověřeného drbu v redakci listů fungovaly nějaké 2 bytosti (schválně nepíšu lidi) z Blesku!) - tak asi proto to celé... ()
Naprosto excelentní konverzačka, řečeno dnešním jazykem. Buď byl tak geniální Šrámek nebo Krška, nebo prostě oba. Medřická je boží. Štěpánek úžasný. Když jsem byl kluk, připadalo mi to jako 99-minutové žvanění o hovnu. Když jsem byl 30-tník tak jsem se pousmíval a říkal jsem si, herecky dobré ale proč řeší zvony a řeku? No a teď tomu filmu už konečně rozumím. Ono to není jen o nějakém uchycení mládí, které je dávno v prdeli, to dílo má víc aspektů a zejména role Slávky perfektně zvládnutá Danou Medřickou...ta holka by dnes psychotesty neudělala, není ani tak střelená jako složitá, moc složitá...no a proto asi hezká, jak ta Medřická, tak její role. ()
Reklama