Artuš, Merlin a Prchlíci

Podivně neučesaný a jakoby překotně natočený film režisérky-klasika dětského filmu. Scénář je spíchnutý mimořádně horkou jehlou, postavy jsou podivně napsány (pobožná babička, rozpolcená matka v podání M.Reifové, skoro psychopatický otec-myslivec, prodejce zvířecích kožešin) a výkony některých neherců jsou opravdu na hraně. Dialogy také nic moc, některé detaily (prostřihy na herce, kteří se většinou něčemu diví nebo jsou šokováni) jsou vysloveně amatérské. K tomu několik tradičních pádů, kolizí a recyklovaného situačního humoru. Ani Hapkova hudba není tak dobrá, jako bývala v době jeho dřívější spolupráce s režisérkou. Co se povedlo, je určitě výběr cvičených psích „herců“ , také někteří profíci (V.Jeníková a P.Nový) hrají spolehlivě a totéž se dá říct i o většině dětských představitelů, kteří alespoň působí přirozeně. Jednu hvězdu navíc oběma dámám dávám za to, že se film – na rozdíl od apartních opusů podobného ražení M.Poledňákové – vůbec nepodbízí, naopak se v něm ozývají i temnější tóny, které do dětského světa nerozlučně patří. Haf. (27.08.2011)

Artuš a Merlin sú dvaja dalmatíni. Veľmi pekní hafani. Mám ku tomuto plemenu velice pozitívny vzťah, pretože som bol tiež majiteľom dalmatínskeho psa. No bohužiaľ tomuto mizernému snímku nemôžem dať viac ako jednu hviezdičku. Aj tú dávam len vďaka tým dvom dalmatínom. Tí si ju zaslúžia. Inak je v nezábavnej rodinnej komédii "Artuš, Merlin a Prchlíkovci" úplne všetko špatne. Slabý scénar, otrasná réžia, trapný humor, silne nesympatickí herci. * (02.12.2017)

První polovina mně přišla nekoukatelná - kronika psích skopičin, Dr. Jekyll (Artuš) a pan Hyde (Merlin) tentokráte rozpolcen v dvojici dalmatinů, promo na Desenského, dílo bez jakékoliv opravdu nosného pojícího prvku, stojící snad pouze na sdíleném přesvědčení o roztomilosti pejsků (přiznávám, já mu nikdy nepodlehl). Ale s koncem (nejpozději se sebeidentifikaci báby Prchlikové s Merlinem) se něco zlomilo, a já si uvědomil, že tenhle film je hodně o přijetí a začlenění, o druhých i třetích šancích, o tom, že bychom si k sobě měli hledat cestu, i když to může být obtížné (nezavrhovat, nýbrž solidarizovat). A takové poselství se mi u rodinného filmu vpravdě zamlouvá, a proto přihazuji třetí hvězdičku. 50 % (16.07.2022)

Taková standardní rodinná komedie, která jě čím delší, tím stupidnější. Děj není zrovna originální a některé jeho části mi přišly natolik bizarní, že jsem musel smát ironicky. Navíc se problémy v ději pořád opakují, pes jim uteče asi třikrát, už po druhé mi přišlo, že se film zbytečně natahuje, a to je jenom hodinu a čtvrt dlouhý. Herecké výkony byly většinou špatné, obzvlášť dětem to vůbec nešlo, někteří dospělí byli dokonce i horší než děti. Prezentace byla nevýrazná a hudba taky. 4/10 (27.02.2023)

Rodinný film, který sice zavítal kdysi dávno do kin, ale televizní obrazovka jeho parametrům sluší mnohem lépe. Dvě zkušené režisérky si ho vzaly na starost a vyvařily vše, co už bylo v podstatě k vidění v jiných filmech. Roztomilí puntikatí pejsánci našli inspiraci v amerických 101 dalmatinech a celkové pojetí se blíží ke stylu Marie Poledňákové, ale když už je z formy. Herci to odehráli fajnově, ale nic moc originálního, a to včetně režijního rukopisu, ve filmu k vidění není, protože jako by každou scénu čerpal z lepších českých filmů. Párkrát se divák zasměje, nějaká ta legrace s filmem je, ale ústup ze slávy českých filmů pro děti a mládež je znatelný. 40% (17.05.2013)