Spalující touha

Kubrick byl prostě mistr. Jeho snímky vás nemusí zaujmout po dějové stránce na 100%, ale svým zpracováním už ano. Eyes Wide Shut má vcelku poutavý příběh, jehož základem je touha, soužití, žárlivost a sex. V hlavních rolích se skvěle předvádí nejen Tom Cruise, ale také Nicole Kidman. Erotično je tu ukázáno vkusně a náznakově, což lze kvitovat s povděkem, neboť v žádném ohledu nesklouzává k lacinosti. Přesto se hustota chtíče dá ve filmu krájet. Za výsledným dojmem stojí také neuvěřitelně skvělá hudba, zejména minimalistická skladba Musica Ricercata II. Svoji atmosférou mě doslova pohltila pasáž na maskovaném "bálu", rituálu a následné orgie, kterými hlavní hrdina tak nějak nezúčastněně prochází. (04.05.2017)

„VIDĚL JSEM V ŽIVOTĚ HODNĚ, ALE NIKDY NIC JAKO TOHLE. A NIKDY TAKOVÉ ŽENY…“ /// Kubrickův vánoční příběh, ve kterým místo Santy poletuje Cruise, anděly nahrazuje Nicole a místo skřítků sledujeme strašidelnou párty plnou nadrženejch bobříků. Pomalu plynoucí… přes dlouhej tanec, manželskou rozmíšku, procházku v ulicích… se dostaneme tam, kde mistr Kubrick fantasticky čaruje s filmovou atmosférou a hraje s lidskejma emocema. Často přemejšlím, jestli mu s tím nepomáhal Lynch… /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) „Snovou novelu“, kterou napsal v roce 1926 Arthur Schnitzler číst nebudu. 2.) Život můj je jeden dlouhej šuk. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ ** (12.07.2018)

9 / 10 Po skončení Eyes Wide Shut som sa cítil ako zbitý pes - koniec, finito, ende, práve som dopozeral posledný film Stanleyho Kubricka a už nebude žiadny ďalší, ktorý by ho prekonal. Tento komentár by som preto poňal ako rozlúčku z režisérom, ktorý v histórií filmu skutočne nemal obdobu, s režisérom, ktorý navždy zmenil môj pohľad na filmy ako také, s režisérom, ktorý si vždy išiel svojou vlastnou cestou a tvrdohlavo sa odmietal podriaďovať všeobecným konvenciám, čím si pohneval mnohých, vrátane Filmovej akadémie, ktorá mu nikdy (!), opakujem, nikdy neudelila Oscara za najlepšiu réžiu. Uctime si preto jeho pamiatku minútou ticha... Dosť! Zotrime slzy z tváre a utíšme svoj smútok s vedomím, že teraz, práme v tomto momente, tam niekde nad nami Kubrick, Ejzenštejn, Tarkovskij, Renoir, Méliès a ďalší priekopníci filmového plátna hrajú písaný mariáš... a rozprávajú sa o filmoch. (14.05.2005)

Báječné mistrovo sbohem světu filmu i světu jako takovému... Co vlastně zanechává jako testament? Vzrušující, erozitující a tajemně dráždivou esej, podobenství nenápadné krize vztahu dvou lidí, které na moment odcizí jeden sen, jeden pocit. Fascinující duet Toma Cruise a Nicol Kidman je především ve znamení vizuální převahy toho prvního, ale větší přesvědčivosti té druhé. Doktor William Hartford, ve své podstatě šťastný, spokojený a sebevědomý muž, se jednoho krásného večera dozví od své řádně zhulákané ženy o jednom neuskutečněném milostném dobrodružství a tento příběh, spíše nenaplněný sen, mu dá impulz k neskutečné a nadreálné pouti za pokušením, za utišením rozbolavělého mužského ega. Při této pouti pomalu přestává být sám sebou a stává se člověkem, který nosí masku... a obklopen rozkoší, perverzí a všudypřítomným pokušením se nakonec zaplétá do zvláštní hry, která je plná nebezpečí a neznámých. A ani maska ho nedokáže ochránit před neodvratným. Kubrick je znepokojivý a sugestivní jako vždy, atmosféra předvánočního New Yorku dodává jeho filmu gejzíry křiklavých barev, překrásná ženská nahota dráždivost a příběh obrovskou vnitřní sílu. Každý záběr je rozkoší. Smyslnou, strhující. Herecké výkony... fantastické. Hudba – minimalistická, padnoucí. Mistrovské podobenství s jednou jedinou pointou... šoustáním. Skutečnost. Sen. Rozjitřené vnímání. Hluboké snění. Oči doširoka zavřené. (26.10.2004)

Vizuálně dokonalý náhled do nitra lidského. Vážně naprosto skvělé, jak jsou tu různé myšlenkové pochody, pocity a nálady převedené do audiovizuálna. Z valné části za to můžou Kubrickovo klasické trademarky (skvostně dlouhé záběry beze střihu, hudební doprovod pomocí klasiky), ovšem zase použité jinak a originálně. Ano, osobně bych ocenil trochu víc psychedeličnosti a tajemnosti, to ale neubírá nic na technických kvalitách, jen na těch pocitových, subjektivních, prostě tu chybí to NĚCO, co má Barry Lyndon, Odysea, nebo Mechanickej pomeranč. ps: a hele, můj komentář č. 2222, volejte sláva a tři dny se radujte (21.06.2017)