Spalující touha

Po druhém zhlédnutí hodnotím trošku výše, ale stejně to není o moc a jak se tak dívám kolem sebe, nejsem sám. Je mi líto, ale snímek na mě působí jako běžné erotické drama, jakých je dvanáct do tuctu. Kromě hudby, částečně Cruise a některých hezkých hereček jsem v něm nenašel nic, co by mě zaujalo, byly i okamžiky, které mi připadly spíše směšné. (Třeba ten rituál před orgiemi.) Pořádná soulož, proč ne, ale jinak nic zvláštního. DOBŘE. VYKAŠLEME SE NA TY KECY KOLEM. (20.11.2006)

Geniální završení Kubrickovy kariéry a vlastně souhlasím s jeho "senilním" názorem, že se jedná o jeho nejlepší film. Chemie mezi oběma hlavními představiteli je neuvěřitelná. Absolutně hypnotická záležitost, která mě dostala na jinou úroveň vnímání, přesto je to zároveň "přízemně" napínavý mysteriózní thriller s obrovským erotickým nábojem a řadou víceznačných symbolů, které umí zamotat hlavu. Ligetiho Musica Ricercata nebo Druhý waltz od Šostakoviče jsou použity naprosto dokonalým způsobem a celý film je konstantní sevření, které se ještě znásobí ve svém vyústění. (12.03.2024)

99% - Film mě od začátku do konce udržoval ve velkém napětí, a pohrával si s mou fantazií i podvědomím. Obvyklé rysy Kubrickových filmů jsou i v jeho posledním díle jasně rozpoznatelné. Herecké výkony znamenité, i když na mě největší dojem udělal Sydney Pollack. Za zmínku zde URČITĚ stojí hudba. Originální skladby totiž ve filmu zní minimálně, a režisér nabídl velký prostor hudbě Dimitrije Šostakoviče a Györgye Ligetiho. Aby toho nebylo málo, v hospůdce zní část Mozartova Requiem... Šostakovič: Orchestrální waltz -úsměvně taneční, přesto s nádechem ponurosti a nostalgie. Ligeti: sólový klavír -statické napětí vyjádřené dvěma od sebe půltón vzdálenými úhozy. Ad absurdum: Jedno je symbol společnosti s maskou veselí, a druhé zase symbol dvou nejistých lidí, kteří k sobě mají velmi blízko, ale vždy budou hrát jinou notu... Hudba nejen v tomto filmu, to je podtržení poselství, jež nám Kubrick zanechal. (16.01.2006)

Tak od tohohle Kubrickovo filmu jsem cekal asi nejmin, ale Kubrick ani tentokrat nezklamal, ale nejake chyby se tu najdou. Ze zacatku filmu jsem se misty nudil a nic moc zasadniho se nedelo, jenze od chvile, kdy se Cruise dostal na "vecirek" se to nehorazne rozjelo. Od tehle chvile jsem byl napnutej az do konce, protoze tohle drama bylo fakt neco, navic do toho par zahadnejch veci, proste parada. Chvilku po shlednuti sem si rikal, ze konec stal docela za prd, ale jak se mi to rozlezelo v hlave tak sem si uvedomil, ze konec je vlasne genialni. Takze kdyby Kubrick vyhazel nekolik zbytecnejch minut ze zacatku, nemel bych si na co stezovat. Opet se vyborne povedla hudba, hlavne ty udery do klaviru byli genialni. Jen mi misty jedna skladba pripadala jak ze Sam doma 2. Herci jsou opet skvely, jeden z nej vykonu Cruise tu opravdu je, ale prislo mi, ze Kidman hrala jeste o fous lip, i kdyz nedostala tolik prostoru. Tenhle snimek me proste pohltil a musel sem ho bez prestani dokoukat do konce, takze 5*. (27.03.2006)

Cruise. Kidman. Kubrick. Doširoka zavřené oči, jak by měl znít doslovný překlad originálního názvu Eyes Wide Shut, nejsou ani mimozemsky chladným a odtažitým dílem bez emocí, ani mizogyním lucidním snem s dobovou neukotveností. Kubrick je sarkastický, sardonický a veskrze pesimistický, právě proto překvapí, že na konci Spalující touhy je zanechána titulním postavám jistá naděje._____ Jeho poslední mistrovské dílo není ani chladné jako psí čumák, postavy jsou pasivní typy, které žijí výrazným vnitřním životem, jenž je znát na jejich tváři, za níž se snažíme nahlédnout, za masku dvou úspěšných a spokojených manželů. V tomto případě je doslova geniální castingový tah obsadit manžele Cruiseovy - Toma Cruise a Nicole Kidmanovou, kteří jak ve skutečnosti, tak ve filmu spolu žijí 9 let a kteří dospěli do stádia kladení si podobných závažných otázek._____ Spalující touha je narativně vystavěna stejně jako všechny ostatní Kubrickovy filmy, členěná do třech částí, v nichž se traktují teze Nietzscheho (nadčlověk a smrt) a Freuda (podvědomí, obsese a touha) skrze snovou pohlcující atmosféru. Pokud byl Kubrick někdy mizogyní, bylo tomu tak pouze v případě Mechanického pomeranče, v němž vyobrazoval ženu jako objekt potěšení. V případě jeho labutí písně se ale jedná o dizenterpretaci, protože ženy u Stanleyho určují správný a přírozený řád i vývoj věcí - zdání mizogynosti tvůrce je dáno pouze tím, že Kubrick rád vypráví o mužsé maskulinitě jakožto iluzi podporovanou společností, v níž umřelo pravé umění a správné hodnoty (Daniel Stephens)._____ Žádné z děl zaníceného fotografa nebylo dobově ukotveno, vyjma dvou historických satir - a mix newyorského snobství s vídeňskou otevřeností a neurčitosti mezi 19. a 20., popř. 21. stoletím dodává snímku ve výsledku punc nadčasovosti. A taky vám tak závěrečné "Fuck" připomíná "Mein fuhrer, já mohu chodit" a "Byl jsem vyléčen"? Stanley se ve filmařském nebi někde směje pod vousy a hraje svou poslední partii šachu... s divákem. (28.02.2007)