Žiji ve strachu

Kurosawa vedel akou formou sa vyjadrovať k aktuálnym spoločenským témam a zároveň skúmať aj ľudskú psychiku a jej temnejšie stránky. Toto spojil vo výborne fungujúci celok vo filme Žijem v strachu, kde reaguje na nedávnu japonskú atómovú katastrofu a vhodne ju dopĺňa typickým ľudským sebectvom. Mne z toho vychádza, že ľudia sú všade a stále rovnakí. (12.06.2012)

Jak jsem tak sledoval Kurosawovu tvorbu, ale i jiné japonské snímky z 50. a 60. let, dochází mi, že v té době měl japonský film velký kvalitativní náskok před americkou tvorbou. I tento film je dalším argumentem pro toto tvrzení. Tento film dokáže oslovit široké obecenstvo, a to i se svým intelektuálním nábojem a uměleckou kvalitou. Umění v krystalicky čisté formě, zde předvádí jeden z nejlepších filmových herců 20. století Toshiro Mifune. Jeho metamorfóza v paranodiního starce je geniální. Když se díváte na dnešní filmové hvězdy, Toma Hankse, Tima Robinse, Toma Cruise…atd., nic proti nim, ale až na vyjímky jsou ve všech svých filmech pořád identičtí. Ale Mifuneho herectví je fascinující, v každém Kurosavowě filmu naprosto autenticky ztvárnil diametrálně odlišnou postavu a Žiji ve strachu je toho zářným příkladem. Na filmu jako samotném oceňuji, že ponechává prostor pro vlastní uvážení diváka. Ač stařec vzbuzuje soucit, nepřehání přesto? Jsou jeho reakce přiměřené? A na druhé straně, ač jsou jeho synové pěkní hajzlíci, je jejich stanovisko tak nepochopitlené? A závěr, i přes sympatie ke starci, dává za pravdu spíše synům…Plný počet nedám proto, že mě filn nestrhnul tolik jako mistrovo ostatní filmy. Není geniální, pouze výborný. (01.11.2007)

Snímek, který na první pohled může působit jako pojednání o japonském strachu z atomové hrozby. Ve skutečnosti jde o pouhou kulisu a hlavní téma je zcela nadčasové a univerzální, dokonce bych řekl, že v současnosti je výjimečně aktuální. Zatímco zvesela pracujem na tom, abychom se ubavili k smrti, ignorujem reálné hrozby (např. postupné ořezávání svobod pod pseudozáminkou terorismu) - jsme menší blázni, než paranoici? Byť má film jedno základní ústřední téma, není plochý a periferně rozehrává několik dalších otázek. Vynikající. (23.01.2008)

,,NAVRHUJI, ABY Kiichi Nakajima BYL PROHLÁŠEN ZA PRÁVNĚ NEZPŮSOBILOU OSOBU, NA ZÁKLADĚ PŘEMRŠTĚNÉHO STRACHU Z ATOMOVÝCH A VODIKOVÝCH BOMB A Z NÁSLEDNÉ RADIOAKTIVITY“..... /// Dramatický drama o jednání, který (údajně) odporuje zdravýmu rozumu. MŮŽOU ČLOVĚKA PRO JEHO POCITY ZBAVIT SVÉPRÁVNOSTI? Film má prej neskutečnou výpovědní hodnotu, ble ble ble… No a co na to já? Snímek pro hloubavý typy a ty, kteří chtěj od filmu dostat víc, než mně může Kurosawa dát. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Když ráno v Japonsku mrknu na oblohu, mám panickej strach že hoří. 2.) Chci si vychutnat Mifuneho herectví (hrát v 35letech starýho dědka je frajeřina). 3.) Thx za titule ,,fridatom“. /// PŘÍBĚH ***** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * (27.07.2012)

Ďalší z filmov, ktorý ma neoslovil. Zjednodušene by sa dalo povedať, že je to film, v ktorom sa Nakajima panicky obáva atómových a vodíkových bômb a plánuje emigráciu celej rodiny do Južnej Ameriky, ktorá by podľa jeho informácií bola po jadrovej vojne jediným bezpečným miestom na Zemi. Všetci ostatní sa potia, klaňajú a chcú ho zbaviť svojprávnosti. Film reflektuje na psychózu časti japonského obyvateľstva, ktorá pretrváva aj po desiatich rokoch od jadrového útoku na Hirošimu a Nagasaki. Súčasným divákom už film nemá čo povedať. (11.02.2022)