Kagemuša

Japonci si vzali den volna, nafasovali kostýmy, a šli dělat Kurosawovi komparz. A teď pozor, tohle vás asi zaujme: po bitvě zůstává na bojišti spousta poraněných koní. Japonci jsou však kluci šikovní, takže do večera všechen svinčík uklidili, doma se okoupali, a další den už makali jako obvykle. --- Kurosawa ty záběry sestříhal do dvou filmů (ještě Ran), ale povídá se, že materiálu bylo tolik, že těch filmů mohlo klidně být šest, i pět. --- (03.03.2013)

Kagemuša znamená dvojník. Kagemuša je příběh muže, který se stal někým jiným. Bezejmenný zlodějíček nahradil vládce Šingena Takedu. Přejal nejen jeho místo. Učil se tvářit, myslet a cítit jako někdo druhý. A dařilo se mu to. Ale po té, co přestal být užitečný, byl docela prostě odložen. - Kagemuša je film se zajímavým příběhem a výrazným barevným vizuálním zpracováním. Vzpomenu-li však na staré Kurosawovy filmy (Rašamon, Rudovous, Osobní strážce adal.) , zdá se mi jejich černobílé vizuální vyznění silnější. Náhle si musím u Kurosawy zvykat na barvu. Ale není to tak těžké zvykání. (25.04.2004)

Geniální barevná čmáranice, úchvatné kostými, spousty prachu a mhly, západy slunce, soumrak a dlouhé stíny. Kagemusha není ani tak typický válečný film s řadou bitev jako je tomu např. v Ran, spíš se zaměřuje na boj planoucí uvnitř člověka. Tatsuya Nakadai je výborný herec, ale některé scény-snová pasáž- působily trochu teatrálně. Vůbec je to zajímavá představa, hrát dvojroli kde druhá postava je dvojníkem té první. Pro mě osobně ..nezapomenutelný zážitek (02.05.2006)

Zajímavý epos stojící hlavně na bravurním hereckém výkonu představitele hlavní "trojrole", nicméně subtilnější Kurosawovy příběhy, soustřeďující se spíše na obyčejné lidské osudy víc, než na machinace celých království, mám výrazně raději. Se několika málo postavami se dokáže dostat do mnohem větší hloubky, než s tisícehlavými armádami. 8/10 (13.02.2016)

Achjo, já už nevím, co psát, abych se neopakoval... Při nakoukávání Japonských historických samurai filmů asi v poslední době vyzobávám to nejlepší, co jen lze, nebo nevím... a nestačím se divit, je to krásný a cítím z filmu zase tu radost, poznávám něco novýho ( i když už jsem byl Kurosawou i jinými dříve políben ) a zažívám krásný filmový okamžiky, radost z filmu a hlavně emoce, prožitky a zamyšlení a to tyhle Japonský filmy prostě servírujou. Nevěděl jsem, o čem Kagemuša je, jen že má tři hodiny ( pro mě noproblemo - baví li mne to )... ale tohle. Já jsem se ani nemohl otočit zády, když jsem se šel vyčůrat nebo napít a šel ke klávesnici zmáčknout mezerník na stopku, musel jsem se stále dívat, co se ve filmu děje, nemohl jsem si nechat ujít ani pět vteřin, protože kdejaký pohled, neverbální interakce mezi hrdinama by mi unikla a já bych pak už nevěděl, prostě jsem od toho nemohl odtrhnout oči... za celých 180 minut, stačí ? Vizuálně nádherné, možná by někdo očekával více bitevních scén, ale o tom tenhle film vůbec není, vůbec.. je to nádhera, nechte se unášet.. vyprávěním, herci, hudbou.. finální pasáž je strašná, půl hodinu před koncem jsem si říkal, jak to spěje k hezkému konci, holt osud byl jiný a o tom tento film je, o osudu, a o osudu Šingena Takedy a jeho rodu, Tacuja Nakadai, píšu to počtvrtý, je zase jinej - nepoznal bych ho, to je herec, jeden z nejlepších, co jsem prostě kdy viděl... ten konec za znění skladby Finale Shinichirô Ikebeho  je něco nepospatelného. 9/10 (03.01.2024)