Kagemuša

Japonské filmy mám rád. Toto bolo moje prvé stretnutie s Kurosawom. Prepáčte mi , ale ja som sa často nudil. Príbeh dvojníka hlavy klanu Takeda je zasadený do poslednej tretiny 16 storočia, keď o moc nad Japonskom súperili viaceré klany mimo iných Takeda a Tokugawa (ktorí to nakoniec vyhrali) . Hlava Takedovcov je náhodou smrteľne postrelená a jeho posledným želaním je, aby namiesto neho ešte tri roky vládol Kagemuša ( dvojník ) a vytváral zdanie pevnej ruky, ktorá nepriateľom zabráni napadnúť Takedovské územia. Čo sa týka filmu, nejde ani o konverzačný, ani o akčný film. Herci sú typovo veľmi dobre obsadení, výprava na svoju dobu určite nákladná. Celé to na mňa pôsobilo dosť nemastno neslano, ale vďaka Kurosawovej zručnej réžii to určite stojí za zhliadnutie. (13.12.2004)

Kurosawa má estetické cítenie, čoho dôkazom je vizuálne exibicionisticko-umelecký film Dreams a prejavuje sa aj v Kagemušovi, hoci niekedy naozaj samoúčelne a len pre efekt. Kurosawa vie tak isto natočiť film, kde je všetko ako má byť a ktorý ma dostal (Deržu Uzala). Ale nech mi priaznivci tohto japonského umelca odpustia väčšinou z môjho pohľadu prevažuje to, čo som už v súvislosti s jeho filmami spomínal:nuda, rozťahanosť, nevyváženosť, miestami absolútne prehrávanie hercov a neprehľadnosť. Silné momenty by sa našli, ale tie horšie výrazne prevažujú. Trojhodinová stopáž bola v tomto prípade zabijácka. Skrátka rád prenechávam tento film na hodnotenie "japonológom", nie je to moja šálka kafe:) (15.07.2007)

Zajímavý epos stojící hlavně na bravurním hereckém výkonu představitele hlavní "trojrole", nicméně subtilnější Kurosawovy příběhy, soustřeďující se spíše na obyčejné lidské osudy víc, než na machinace celých království, mám výrazně raději. Se několika málo postavami se dokáže dostat do mnohem větší hloubky, než s tisícehlavými armádami. 8/10 (13.02.2016)

S Kagemušou definitivně vzala za své moje někdejší proklatě zjednodušená představa, že Kurosawa v začátcích kariéry pevně vězel v japonských kořenech a pak se postupně „pozápadňoval“ – tady si za americké peníze natočil jeden ze svých nejjaponštějších filmů, silně odkazující na historii, tradice, divadlo nó/kabuki etc., což sice působí trochu nepřístupným, ale zároveň v té důslednosti, ukázněné práci s barvami apod. povznášejícím, harmonickým dojmem. Na rozdíl od pozdějšího a za mě přeceňovaného Ranu se Kagemuša mezi pompézně inscenovanými bitevními scénami, osudy národů a vladařskými eskapádami dotýká i komornějších témat, která mě osobně oslovují víc – třeba toho, co vlastně dělá z konkrétního člověka jedinečnou lidskou bytost. A moc mě potěšilo, jak málo je tu očekávatelných příběhových klišé – žádné „podceňovaný nýmand všechny překvapí, získá si všeobecný respekt, ale nakonec podlehne intrikám“, vždycky se v pravou chvíli ukročí stranou a do větší hloubky. Zralý, silný, mnohovrstevnatý kousek, i když už ne tak omračující a vlivný jako Kurosawovy největší „klasiky“. (01.12.2017)

Spoilery! Už jsem pomalu přestával mít u piva čím machrovat. Znalosti o feudálním Japonsku 16. století nejsou k zahození. Jsem si jistý, že až příště vytáhnu z rukávu jméno Šingen Takeda, tak budu opět k sežrání. Jsem přesvědčený, že nás podobné tutlání smrti čeká již velmi brzy, až Miloškovi definitivně přestanou sloužit nožičky. Problém tohoto snímku je pro všechny zřejmě stejný. Ti žlutí frajeři jsou ukecanější a řešivější než i ta nejukecanější a nejřešivější žena na světě. A tak se tři hodiny stále něco řeší. Celkem mě bavilo sledovat tamější poměry s rozložení společnosti. Hrozně se mi líbily kostýmy a skvělá byla výprava. Jen je snímek bohužel příliš dlouhý a vzhledem k tomu, že se celou dobu jen vykecává, tak se člověk prostě nedovede vyhnout trošce té nudy. Lepší dva kousky. (12.09.2018)