Tři zločinci ve skryté pevnosti

Můj třetí Kurosawa. Dobrodružný, spíše neakční, možná až moc dlouhý, ale také vtipný a samozřejmě s vypovídající hodnotou, tentokráte tou, jak hamižnost, chamtivost a lakota zatemňují mozek. Toshiro Mifune znovu ikonický, s pohledem ostrým jako japonská nodachi, bystrým úsudkem a ctí samuraje. Asi nejzajímavějším akčním momentem je souboj na koních v plné rychlosti. I když se mi snímek zdál předlouhý (zejména první polovina), nese v sobě krásné poselství, protože není všechno zlato, co se třpytí. A Matakishi (C3-PO) a Tahei (R2-D2) to nakonec také pochopili. (06.05.2008)

V interview pro Criterion collection DVD George Lucas uvedl, že celý tento film je příběh o princezdě a jejim ochránci, avšak že to nebyl hlavní prvek, který z tohoto filmu použil. Prohlásil, že ho mnohem více zaujal způsob vyprávění příběhu Hidden Fortress z pohledem dvou méně důležitých postav. V Hidden Fortress jsou to dva sedláci, ve Star Wars to je C3PO a R2D2 --- Nečekejte tedy jakoukoliv dějovou podobnost. Jedinou podobností je onen způsob vyprávění - postavení komického vyvádění dvou sedláků na pozadí velmi vážného příběhu. A jelikož Lucas sám přiznal, že se inspiroval tímto filmem, jakékoliv pochybnosti o tomto jsou zbytečné. 9/10 (14.11.2007)

Výborný a navíc velmi zábavný Kurosawův snímek! O zábavu se totiž starala sehraná dvojce Matakishi a Tahei - velice povedený páreček. I přes delší stopáž jsem se ani na chvíli nenudil a s napětím očekával, jak se vyvinou osudy hlavních hrdinů. Závěrem se už asi budu opakovat, ale Toshirô Mifune je fakt frajer – v tomto snímku ukázal, že to umí nejen s mečem, ale i s kopím! (04.08.2011)

Přepsáno v září 2018. Skrytá pevnost je příhodnějším názvem pro Kurosawovu žánrovou filmovou zábavu. Dobrodružství ve znamení japonského samurajského folkloru uchvacuje svou důkladnou obrazovou výstavbou, každému pohybu i lehkému závanu větru je věnováno vyvýšené místo na osvětleném pódiu, rej davu dodržuje přísný řád ceremoniálních obřadů. Ostrou kresbu v dramatických záchvěvech projasňují zvuky hluku i specifický rytmus hudby. Zvolený odlehčený nadhled jemně dotváří velkolepou estetickou přehlídku dobrodružné historické zábavy. Zásadní mise je počátkem legendy. Urozená vrstva má vznešené cíle i ušlechtilé zásady, ovšem nejtěžší překážkou celkového úspěchu je vystrašená přízemnost lidského ducha v pokušení hamižnosti. Hlavním faktorem dobrodružného putování je dvojice smolařů Tahei (velmi příjemný Minoru Čiaki) a Matašiči (dobrý Kamatari Fudžiwara). Bída je jejich věrnou společnicí v opakovaných porobeních těla i duše. Z prachu nuzoty se klikatí zlatá cestička, z výše zisku jímají závratě i nejsprostší chování, jež krotí jen fyzická přítomnost autority a strachu. Cynismus osudu si krutě pohrává s vidinou bohatství a škodolibě ho dokola bere i nabízí. Mrzačení lidského charakteru nebere konce. Hrdinou příběhu je Rokurota Makabe (charismatický Toširó Mifune), chrabrý generál poraženého státu Akizuki. Záchrana naděje budoucího znovuzrození je životním posláním, chytrost a odvaha jsou neocenitelné vlastnosti muže. Hlavní ženskou postavou je lolitka Juki (zajímavá Misa Uehara), přeživší princezna rodu Akizuki a vítězným nepřítelem nejhledanější symbol možného budoucího nebezpečí. Z dalších rolí: v přísném etickém kodexu zhanobený jamanský kavalírský generál Hjoe Tadokoro (sympatický Susumu Fudžita), oddaně vděčná vykoupená otrokyně (Tošiko Higuči), starý generál Izumi Nagakura (Takaši Šimura), či princeznina dvorní dáma (Eiko Mijoši). Skrytá pevnost je žánrovou filmovou zábavou, která sází na vizuální působivost. Obrazová estetika i zvolený způsob vyjadřování dokáže zanechat pocit příjemného prožitku. (29.06.2009)

Kurosawa opět předvádí, co umí. A já musím opět potvrdit, že je to natočeno skvěle. Ovšem zábavná složka filmu je jiná věc. Roztáhnout takhle banální a jednoduchý příběh do více jak dvou hodit, to umí opravdu jen Kurosawa. Cožpak ona by ta délka nevadila, kdyby se tam něco dělo. Za těch neuvěřitelných 139 minut se však stane jen to, že hlavní postavy se přesunou z bodu A do bodu B, přičemž na cestě nebojují s padouchy, ale se svou vlastní chamtivostí. Je tu jen asi jeden souboj a ten je hodně špatný. Takže Kurosawa natočil něco, co dobře vypadá, ale hůře se na to kouká. (27.06.2010)