Ran

Asijská kultura mi obvykle moc nesedí. Ale i když to vypadalo, že i tady pro mě bude ta (byť minimalní stylizace) problém, nakonec se to díky univerzálním tématům ze Shakespearova dramatu  jako souboj dobra a zla, prozření a cesta k pokání  dalo bez problémů vydržet a i ňouma a snílek se snad trochu chytl na intelektuálno. Kurosawa překládá  epickou i komorní tragédii. Nejsilnější momenty jsou, když se otec postupně dostává do šílenství a začíná se omlouvat. Paradoxní je vývoj vztahu mezi ním a šaškem, kdy je ten první pro toho druhého zprvu blázen, ale jen do určité doby, než se vše obrátí. A na konci toho všeho zbyde možná jenom jeden slepý chudák se svou píšťálou...Viděno v kině. Jako néééé, že bych si to plánoval pustit se slzou v oku znovu, ale  musím poděkovat Filmovému klubu za tip. (26.10.2023)

Souhlasím s většinou, že ta stopáž byla opravdu otřesně dlouhá. Na asijskou filmografii se nedívám často, ale je naprosto odlišná od té evropské a americké - taková jiná, velmi zvláštní a tohle je vlastně vůbec první dílo od Kurosawi, co jsem viděl, nicméně film je natočen s velkou precizností a je hodně krutý a tragický - takové filmy mám rád. Kostými jsou samozřejmě parádní ( taky za to byly oceněny Oscarem ) a já jsem byl rád, že jsem tenhle film od Kurosawi viděl jako první, kdyby tak nebylo, možná bych hodnotil jinak, třeba jako většina ostatních 4*..... (29.11.2012)

První polovina naprosto perfektní ukázka gradace a variace na známý motiv "sůl nad zlato". Po starcově zešílení se to ale mění ve zmatenou nikam nemířící změť. Ke žluté a červené armádě přibývá modrá, bílá, černá. Nevím, kdo stojí na čí straně a proč, jakou moc má vlastně intrikující "švagrová" a co se děje. Stejně tak je podivné, že Akirův film z osmdesátých let vypadá úplně stejně jako ten ze čtyřicátých - proběhl u něj nějaký posun? Nevím - jsem zatím na začátku jeho filmografie a jsem zvědavý, co dál. (01.05.2011)

Všechny své filmy natočil Kurosawa v roce 1951 a pak je časovými teleporty rozeslal do různých období, aby se nikdo neptal, jak se mu to podařilo. Né, že by ty kopečky, koníčky a hořící věžičky nebyly schopné mě na chvilku ukonejšit od té teatrální studiové reality dialogových sekvencí (nasvícených jak ze Studia Ostrava), ale i ty epické bitevní sekvence jsou vlastně jen souborem statických ilustrací, které například vůbec nejsou schopny informovat o tom, v jaké fázi daná scéna vlastně je. Koníky s modrými praporky klušou nahoru, zatímco koníky se žlutou klušou dolu, před nima pánové s červenými klobouky na něco střílí. Někdo je mrtvej. (25.01.2024)

Kurosawa je skvělý vypravěč, ale ne už tak skvělý psycholog. Alespoň takhle na mě jeho filmy působí, zda je to způsobeno rozdílnou národnostní mentalitou režiséra netuším. "Ran" má bohužel opravdu dlouhou stopáž na to, jaký se v něm odehrává příběh, ale to je asi tak jediná výtka, protože s dvou hodinovou stopáži by se jednalo skoro až o příběhem nadupaný samurajský film. Mimo to sílenství Hidetora je vynikající a stejně tak závěrečná bitva dokázala moji pozornost opravdu probudit. Nemám v Kurosawových filmech takové srovnání, ale Ran bude patřit mezi ty více divácky přívětivé, narozdíl třeba od Rašomona. (12.09.2014)