Hovory s TGM

Filmů o důležitých nebo zajímavých osobnostech českých dějin bylo v posledních pár letech natočeno vícero. A prakticky bez výjimky jsem měl na konci ambivalentní pocit. Na všech byl znát potenciál, každý měl něco výjimečného a vždycky jsem si byl jistý, že zážitku něco chybí, případně mohl být výsledek mnohem lepší. To neplatí o Lídě Baarové, ta je špatná celkově. Hovory mají perfektní námět, skvělou strukturu vyprávění a jakkoliv překvapivě se mi původně Budař do role nepozdával, i výborné herce. Tentokrát nemůžu zkritizovat ani scénář. Ano, konverzace občas působí podivně šroubovaně a na řadě míst je znát, že herci jen recitují naučený text a s řečeným se neztotožňují. Huba se s tím popral mnohem lépe, ale bohužel ani z něj jsem necítil prožitek. Na druhou stranu dialogy nepůsobí banálně a v jejich slovech je toho hodně k přemýšlení. Možná jsem od filmu čekal ostřejší konflikt, možná větší emoce, nebo větší přirozenost. Za shlédnutí film určitě stojí. Minimálně pro toho úplně jiného Masaryka. I když, kdo zná ho zná víc, než z názvu náměstí, pár soch, záběrů z Hledání ztraceného času či několika donekonečna opakovaných citátů a tradovaných historek? (29.10.2018)

Skvělý film, od kterého jsem dostal přesně to, co jsem po shlédnutí traileru očekával. Komorní film postavený na rozhovoru dvou mužů, kteří jdou, občas si sednou, zují boty a pokračují dál bosí. Jan Budař je jako Čapek překvapivě dobrá volba, ale Martin Huba jako T.G.M. (po kolikáté už?) je doslova uhrančivý. Pochvalu si zaslouží lidé z PFX, protože film vypadá takřka jako starý černobílý film, který byl dodatečně kolorovaný. Tomuto pomáhá i volba klasického akademického formátu... (19.01.2020)

Nech mi Martin Huba a Jan Budař odpustia, ale zrejme ani charakterovo, ani herecky nedokázali proste zosobniť dve z najvýznamnejších osobností, aké sme kedy mali. Bolo to miestami drevené a miestami to škrípalo, bolo to príliš divadelné (sorry pán profesor!), neprirodzené. Krásne a nesmierne dôležité vety sa strácali v divnom rytme ich reči... škoda takej krásnej témy. 68 percent je príliš milosrdné hodnotenie za takú spackanú robotu. (20.12.2019)

Inscenováné ztvárnění výběru z dialogů mezi T.G.Masarykem a Karlem Čapkem před filmovou kamerou, i to je jeden z bohaté ponuky filmů k loňskému výročí (2018) vzniku 1. Československé republiky. Svým způsobem takový celovečerní bonus k Člověku proti zkáze po 30ti letech, nicméně velice zdařilý. Já osobně ve filmu vidím i důstojné navázání na starší komorní TV inscenace s historickými tématy (např. ty od Oldřicha Daňka), kde hlavní devizou byl vždycky vedle námětu scénář a kvalitní herecké výkony – zde vzhledem k původnímu určení pro filmové plátno obohaceno i o nádherný vizuál pomocí zasazení do přírodních exteriérů a pěkné kamery Jana Malíře. Hovory s TGM rozhodně nejsou ryze filosofické a ukazují zejména Masaryka i jako člověka v tak trochu civilnější podobě. V jistých chvílich (např. když Martin Huba coby Masaryk kráčí lesem několik kroků vpřed sám a vypráví svá moudra) na mne Masarykův projev působil, jakoby promlouval na dálku přímo ke mne coby divákovi. Ze strany Čapka potěšili zase kratičké zmínky s názorem na detektivní povídky a jeho fascinací Langovym Metropolisem. K dokonalosti možná krůček schází, ale jsem rád za vznik tohohle filmu, který nám ve velmi zajímavém podání (výborný Huba, velice obstojný Budař) umožnil naslouchat pozoruhodným dialogům mezi dvěma zásadními osobnosty naší první společné ČS. republiky. (80%) (Challenge Tour 2019: 30 dní so svetovou kinematografiou) (20.03.2019)

Byl jsem velmi zvědavý, dojem je nakonec spíš rozpačitý. Vlastně takový nemastno neslaný. Vzhledem k formátu je stopáž 80 minut možná zbytečně moc. Protože na začátku Čapek přijde za Masarykem, mluví spolu, pak Čapek odejde. A to je celé. Jistě, čekat něco jiného by bylo bláhové, ale tím, že filmu chybí jakýkoli dramatický konflikt (že se Masaryk na poslední chvíli zasekne a odmítne knihu Hovorů vydat, totiž konflikt vlastně nevyvolává, stejně jako to, že se po jedné prezidentské poznámce Čapek malinko urazí), je to jen o mluvení. Zajímavém mluvení, bezpochyby, ale jen mluvení, takže i pouhých 80 minut je příliš. Srovnání s Českým stoletím se už kvůli osobě scenáristy Kosatíka nebo představitele Masaryka Hovory s TGM nevyhnou - už proto, že jsou de facto pokračování prvního dílu Velké bourání. A mě Sedláčkův opus bavil o dost víc. Naopak je nutno vyzdvihnout oba herce, Martina Hubu a - pro mě osobně velmi překvapivě - i Jana Budaře. Jsou svým historickým předobrazům nejen mimořádně podobní (u Budařova Čapka se tomu nepřestávám divit ještě teď), ale i přesvědčiví v každém hnutí mysli. A moc mě bavil barevný filtr, díky němuž celá mizanscéna včetně postav vypadá jako ze starých, dodatečně kolorovaných fotografií a pohlednic. Sice lituju každého, koho nebaví formát "mluvících hlav" (protože právě třeba České století je perfektní), ale u Hovorů s TGM dokážu nižší hodnocení pochopit. Přestože je odkrývání osobností hlavně Masaryka, ale pak také Čapka zajímavé, zpracování už holt tolik zajímavé není. Ne na celovečerní kinofilm. Tohle mělo zůstat jen v televizi. (17.10.2018)