Obsahy(1)
Toho dne na podzim roku 1928 jsou dva symboly československé demokracie na vrcholu, stejně jako celé Československo. Kniha, která vznikala celý rok a která má národu představit jeho prezidenta, je hotová. Karel Čapek vyhledá v zahradě zámku v Topolčiankách Masaryka. Chce mu nabídnout část honoráře za knihu jejich hovorů, která vzniká k 10. výročí mladé Československé republiky. Prezident ale není v dobrém rozmaru, jeho dcera mu totiž zakázala knihu vydat. Toto setkání nebude snadné. Čapek sice spěchá, celou situaci nemůže ale nechat bez odezvy a nechává se zatáhnout do vzrušené debaty. Debaty o dcerách, o světě, o politice i politicích, o Češích, o lásce a o ženách. Masaryk ukazuje, že není pouze tatíček zakladatel a chladná ikona z učebnic, ale muž z masa a kostí. Vedle svých dějotvorných myšlenek a světonázorů odhaluje i schopnost vysoké politiky či dokonce intrik. Hovoří mimo jiné o svém mileneckém poměru a znovuobjevené sexualitě. Střet dvou velikánů z různých generací má výbušný potenciál, přestože jejich jedinou zbraní jsou vycházkové hole a slova. (Bontonfilm)
(více)Videa (1)
Recenze (183)
Filmů o důležitých nebo zajímavých osobnostech českých dějin bylo v posledních pár letech natočeno vícero. A prakticky bez výjimky jsem měl na konci ambivalentní pocit. Na všech byl znát potenciál, každý měl něco výjimečného a vždycky jsem si byl jistý, že zážitku něco chybí, případně mohl být výsledek mnohem lepší. To neplatí o Lídě Baarové, ta je špatná celkově. Hovory mají perfektní námět, skvělou strukturu vyprávění a jakkoliv překvapivě se mi původně Budař do role nepozdával, i výborné herce. Tentokrát nemůžu zkritizovat ani scénář. Ano, konverzace občas působí podivně šroubovaně a na řadě míst je znát, že herci jen recitují naučený text a s řečeným se neztotožňují. Huba se s tím popral mnohem lépe, ale bohužel ani z něj jsem necítil prožitek. Na druhou stranu dialogy nepůsobí banálně a v jejich slovech je toho hodně k přemýšlení. Možná jsem od filmu čekal ostřejší konflikt, možná větší emoce, nebo větší přirozenost. Za shlédnutí film určitě stojí. Minimálně pro toho úplně jiného Masaryka. I když, kdo zná ho zná víc, než z názvu náměstí, pár soch, záběrů z Hledání ztraceného času či několika donekonečna opakovaných citátů a tradovaných historek? ()
Musím říct, že převládá spíše mírné zklámání. Já čekal především vybroušené dialogy v podobě názorových střetů, argumentačních rozborů, ale Pavel Kosatík chtěl jít zjevně jinou cestou. Vytvářet témata k zamyšlení směrem k denšnímu publiku, které vkládal do úst dvou našich historických velikánů. Ještě mě trošku trápila zkratkovitost dialogů a dokonce jsem měl občas i rozporuplný pocit, třeba ton a slova, který volil TGM v podání Martina Huby na Aloise Rašina zněji vysloveně pohrdavě a ač TGM netrpěl láskou směrem k Rašínovi, měl k němu velký respekt, takže dost pochybuji o takových výrocích. Uznávám však, že mnoho vět znějících ve filmu má svou váhu a sdělnost. K Martinu Hubovi nemám nějak zasádnějších výhrad, ale Jan Budař, nevím mezi kolika a jakými herci se v castingu vybíralo, ale působil na mě spíš jako výplň do dua a ne jako spolutahoun. Jako divadelní představení by to mohlo být docela zajímavý. ()
To je takový Quentin Tarantino, akorát bez akčních scén. Struktura filmu hodně připomíná O rodičích a dětech, ale tam šlo o poctu syna otci a vzpomínání na dětství, a skrze ty dialogy jsme postavy postupně poznávali a skládali si kousek ke kousku jejich život a to, kam nyní dospěli. Tady to vypadá, že tvůrci vzali Wikipedii a pár vět z knihy, přihodili pár nutných historických naučných encyklopedických hesel, pak si vybrali lokace (u potůčku, během deště v jeskyni, u křížku, u kapličky, u hradu) a prostě to nějak pospojovali. Je v podstatě jedno, kde si co ti dva říkají, nikam to nesměřuje, je to jen přehlídka těch encyklopedických hesel. Mimochodem, nechápu, jak ze zámku v Lánech je možné dojít na Okoř, nebo co to bylo za zříceninu, nebo proč muže podlouhlého obličeje a výrazných tmavých očí hraje herec s kulatým obličejem a modrýma očima. Kua, a ta srdíčka, co si TGM na začátku maluje, okatěji ho spojit s Havlem nešlo? ()
Divadelní drama pro dva herce ve filmu - to mně ohromně bavilo a stále baví. Sledovat tyto giganty, kterak vedou dialog o lásce, válce, politice o psaní je prostě lahůdka. Každý z nich má svůj názor a někdy i odlišný. Daleko podstatnější je, že každý z nich umí zároveň naslouchat tomu druhému. Miluji Karla Čapka , vážím si TGM. Martin Huba a Jan Budař byla šťastná volba Jakuba Červenky. Viděno už po čtvrté, vždy zachytím něco nového, ať už jde o myšlenku či gesto. Zvyšuji na plný počet. Mimochodem Hovory jsem četla, ale nevím jak by to tam všechno chudák Pavel Kosatík měl do 80 min. vecpat. ()
S ohledem na formu- dva chlápci se procházejí lesem a vedou chytrý řeči, je to vcelku záživné a každopádně velmi dobré. Ale tu formu si nelze odmyslet, byť to má rozumnou stopáž. Nicméně když se dnes pan Martin Huba- představitel Masaryka v brněnském kině Scala ptal, jestli mělo smysl Hovory s TGM natočit, tak jsem si v duchu říkal, že ANO- je dobře, že tento film vznikl. Mnoha lidem se může upřímně líbit a ještě více lidem bude užitečný. ()
Galerie (40)
Zajímavosti (12)
- Děj filmu se slovy režiséra odehrává v době od 10:00 do 12:00. Natáčelo se 10 dnů a díky světlům se předposlední iluze vytvářela od osmi hodin ráno do osmnácti hodin večer. (klukluka)
- Natáčení filmu probíhalo nejen na topolčianském zámku, ale rovněž na zřícenině hradu Hrušov. (majky19)
- Stejnojmenná knižní předloha Karla Čapka „Hovory s T. G. Masarykem“ vznikala během roku 1928 a byla vydána u příležitosti oslav 10. výročí založení Československa. (majky19)
Reklama