poster

Hovory s TGM

  • anglický

    Talks with TGM

    (festivalový název)
  • Slovensko

    Hovory s TGM

    (festivalový název)

Drama / Historický

Česko, 2018, 80 min

Režie:

Jakub Červenka

Scénář:

Pavel Kosatík

Kamera:

Jan Malíř
(další profese)
Nastala chyba při přehrávání videa.
  • Stanislaus
    ****

    Hovory s TGM je rozhodně jeden z nejkomornějších filmů z tuzemské produkce posledních let, který stojí zejména na hereckých výkonech dvou hlavních aktérů. Hodinu a čtvrt se divák prochází s Masarykem a Čapkem na pozemcích okolo topolčianského zámku a naslouchá jejich hovorům, které se ubírají různými směry - od témat zcela povrchních až po niterně osobní - přičemž se ve vzduchu stále vznáší otázka ohledně vydání či nevydání knihy, na které se oba muži podílí. Zkrátka vskutku minimalistický filmařský kousek, který nabízí divákům pohled do soukromého života dvou velikánů našich dějin.(4.11.2018)

  • xxmartinxx
    ***

    Jsem poměrně nerozhodný. Na jednu stranu to dopadlo mnohem lépe, než jsem v posledních chvílích čekal - tak dobře, že na to jdou uplatňovat nároky, které jsem ani netušil, že bude relevantní uplatňovat. Konstrukce filmu nepůsobí úplně toporně, i když je někdy jasné, že herci čtou slova, která nejsou jejich. Poněkud zvláštní je sledovat, jak Masaryk přeříkává Čapkovy pasáže z knihy, kterou on právě dokončil, a Čapek na ně reaguje jako na něco, co slyší prvně - celý film to posouvá do jakéhosi surreálného věčného dialogu vysunutého z prostoru a času, ostatně to doplňují pseudodobové filmařské postupy. Možná mě trochu mrzí, že teď budou diváci vnímat Masaryka, v realitě stydlivého člověka, který málokdy řekl po sobě dvě věty a vyznačoval se tím, že byl spíš posluchač než vypravěč, jako Hubova mírně arogantního alfasamce pronášejícího dlouhé monology a přerušujícího druhé i ve chvíli, kdy chtějí mluvit o vlastních traumatech. Stejně tak je trochu legrační vidět pokus Kosatíka relativizovat Masarykovu víru v boha, kde skoro explicitně řekne, že je jedno, jestli bůh existuje - i když to je samozřejmě dokonalý opak toho, co Masaryk, pohrdající subjektivisty a relativisty, zastával. Je vidět, že Kosatík hodně chtěl Masaryka zmodernizovat na úkor jeho skutečné filozofie a bere si z něj to, co se hodí ke Kosatíkovým paralelám k současnosti (po projekci říkal, že Masaryk je to samé jako Havel) - a pokud k tomu filmu přistupuju takhle, tedy jako k práci s Hovory ne tak, aby reflektovaly historii, ale aby tvořily s nimi jen částečně související Kosatíkův myšlenkový konstrukt, tak je to ok. Líbila se mi režie a její cit pro expresivitu - vzhledem k umělému scénáři se tu nedá hrát na realismus. Celý film je opravdu jakoby vytržený z jakékoliv přítomnosti, což je nakonec i jeho síla. I když bych asi radši jiný rámcový konflikt než Masarykův zákaz knihu vydat (který zjevně postrádá drama, protože víme, že kniha vyjde) a radši bych nějaký přímý myšlenkový střet - bohužel tady se scénář trochu bojí, že kdyby z deklamování přešel k argumentaci, už by tomu lidé asi nerozuměli. Což není úplně lichá obava, ale i tak mě to mrzí. To vše jsou zatím jen kusé myšlenky, co se mi honí hlavou a budu si v nich muset ještě udělat jasno.(17.10.2018)

  • Majkak
    ***

    Martin Huba a Jan Budař jsou výborní, oldschoolový vizuál ladí s celkovým pojetím filmu. Jinak se tam neděje vůbec nic, kromě jejich vzájemného dialogu, tedy spíš Masarykovy dominance a Čapkova uctivého naslouchání. Čapek je až moc submisivní, čímž pádem nejprve mdle reaguje na Masarykův zákaz vydat knihu, aby ho pak tak nějak neslaně nemastně přiměl změnit názor. Masaryk se naštěstí dobře poslouchá a má jiskru, chybí tomu ale emoční napětí.(18.10.2018)

  • HonzaBez
    *****

    "My Masarykové jsme strašní..." Tenhle film strašný rozhodně není. Především je postaven na velmi záhodné koncepci Pavla Kosatíka, scénáristy Českého století, ukázat Masaryka jako člověka z masa a kostí. To se nejvíce projevuje ve chvíli, kdy Masaryk prozrazuje Čapkovi svoje tajemství o vztahu s Oldrou Sedlmayerovou,a diskutuje s ním poměrně otevřeně o půvabech fyzické lásky. Ale jsou zde i některé další momenty, které Masaryka svým způsobem demytologizují. Jde hlavně o Masarykův vztah s Čapkem, který zde rozhodně není tak harmonický a vřelý, jak jej člověk může třeba vnímat při čtení knihy Hovory s T.G.M nebo i z filmu Člověk proti zkáze. Četl jsem rozhovor s Pavlem Kosatíkem, v němž tvrdí, že Masaryk Čapkem ve skutečnosti pohrdal za to, že se tak absolutně přizpůsobil jeho vizi a že jej považoval vlastně za slabocha. Budařův Čapek rozhodně jako slaboch nepůsobí, ale stejně mě napadlo, zda si jej režisér Červenka coby představitele Čapka nezvolil i proto , že jej lidé tolik nevnímají v poloze dramatického herce a spíše jako někoho, kdo častěji ztvárňuje různé "směšné figurky". Budaře rozhodně nelze srovnávat s Josefem Abrhámem v jeho z mého pohledu legendárním ztvárnění Čapka v již zmiňovaném Člověku proti zkáze. Ale směšně rozhodně nepůsobí. Spíš s ním má člověk tendenci ve chvíli, kdy se mu dlouho nedaří Masaryka přesvědčit, aby souhlasil s vydáním jejich společné knihy, soucítit. Onen (patrně jen fiktivní) konflikt obou protagonistů ohledně vydání Hovorů s T.G.M přitom dává filmu přeci jej jakýsi dramatický rámec. Jinak je to totiž veskrze novodobá konverzačka plná moudrých Masarykových i Čapkových výroků na rozličná témata. Tu spolu dotyční řeší náboženství, tu historii vzniku Československa a jindy zabrousí do Masarykova dětství, když se Čapek (marně) snaží od Masaryka dozvědět jeho pocity z toho, že o něm někteří šíří zvěsti, že je nemanželské dítě. V některých hlubokomyslných dialozích se člověku vybaví obdobné scény z prvního dílu seriálu České století (Velké bourání), kde Masaryka rovněž vynikajícně ztvárnil Martin Huba. Přesto si nemyslím, že by tomuto filmu spíše slušel formát televizního filmu. Hlavní zásluhu na tom, že má tento film podle mě šanci uspět i na filmovém plátně, má vynikající kamera Jana Malíře. Ta se jednak snaží oba protagonisty snímat ze všech možných úhlů pohledu, ale dokáže rovněž poeticky zabrousit i na okolí, ve kterém se celý film odehrává, ať už jde o park Topolčanského zámku či romantická zřícenina hradu. A někdy se daří toto zajímavě vzájemně propojit jako třeba ve scéně, kdy oba muži kráčejí na boso po louce. Celkově tak za mě velká spokojenost. Těžko asi zatím říct, jak na tento film zareagují svou návštěvností čeští diváci. Dnes jsem ale v kině rozhodně neseděl sám, což ve mě vyvolává dojem, že by to i z diváckého hlediska nemusel být úplný propadák. A to mě coby vlastence rozhodně těší...(21.10.2018)

  • Yahey
    *****

    Nadprůměrný film s divadelně / dramatickou hloubkou. TGM a Čapek se procházejí přírodou a jsou evidentně každý z jiného těsta, snad ani nemohou být rozdílnější. Porozumí si? Kdo z nich je osamělejší? Kdo koho potřebuje? Mladý literát Masaryka, aby se proslavil? Snad. Prezident servilniho spisovatele? To sotva, něčím takovým právě přímočarý Masaryk pohrdal. Stvořil Čapek fiktivního knižního hrdinu, morální vzor, který vlast potřebovala? A pokud ano, jaký byl Masaryk z masa a kostí? V tomto filmu se toho v letmých okamžicích dotkneme. Oba herci hrají skvostně; v mnoha chvílích "jsou to oni." Třeba když si TGM zatančí do své oblíbené melodie linoucí se z gramofonu.(21.10.2018)

  • - Snímek je rovněž připomenutím a oslavou jednoho z našich nejvýznamnějších spisovatelů, Karla Čapka, od jehož smrti v době uvedení filmu uplyne 80 let. (majky19)

  • - Představitel T. G. Masaryka, Martin Huba, si pro roli nechal narůst typické masarykovské vousy. (Stoka)

  • - Některé dialogy mezi hlavními protagonisty vznikly i z doposud nezveřejněných dopisů mezi Čapkem a Masarykem. (majky19)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace