Music by Zdeněk Liška
Režie:
Pavel KlusákScénář:
Pavel KlusákKamera:
Jakub HalousekHrají:
Zdeněk Liška (a.z.), Stephen Quay, Timothy Quay, Jan Švankmajer, Juraj Herz, Jaromíra Hüttlová (a.z.)Obsahy(1)
Jeden z našich nejlepších filmových hudebních skladatelů bývá často označován za génia filmové hudby. Nebál se žádných experimentů a nadčasovost jeho tvorby potvrzuje, že jeho hudbu užasle objevuje svět i generace, která ho nezažila. Hudební skladatel Zdeněk Liška je podepsán pod desítkami titulů československé kinematografie. Jeho nezaměnitelný rukopis ocenili i režiséři filmů a respektovali ho jako komplexního spoluautora díla. Při komponování jak pro symfonický orchestr, tak pro dechovku, smyčce či klavír používal všemožné kombinace nejen nástrojů, ale i elektroniky nebo zvuků. Jeho hudba provází takové filmy jako jsou Markéta Lazarová, Údolí včel, Vyšší princip, Hříšní lidé města pražského, Spalovač mrtvol, Baron Prášil a samozřejmě mnoho dalších. Dokument ukazuje Lišku geniálně různorodého a reaguje tak na současný stoupající mezinárodní zájem o jeho osobnost. To potvrzují ve svých výpovědích také londýnští filmoví tvůrci bratři Quayovi. (Česká televize)
(více)Recenze (30)
Pri sledovaní tohto podivného dokumentu máte pocit, že pán Liška je Yetti. Každý ho pozná, no nikto ho nikdy nevidel... Dokument ospevuje jeho kvalitnú hudbu, veľmi plodnú produkciu, jeho prístup...no za celý čas sa neobjaví ani sekundový záber na osobu. o ktorej tu celý čas rozprávame, žiadne video, žiadne fotografie. V samom závere, tesne pred titulkami sa objaví jedna jeho fotografia..., áno presne tá známa aj z csfd. S jeho hudbou sa musel stretnúť každý, kto aspoň trochu pričuchol k filmom, no po tomto dokumente si začínam myslieť, že pán Liška bol veľmi záhadný muž...60%. ()
Těšila jsem se, že se dovím něco nového. Těšila jsem se, že dostanu možná udelený iškův životopis, který mě zajímá. Těšila jsem se, že se třeba ke slovu dostanouhudební kritici a skladatelé a poví nám k Liškově tvorbě něco ze svého pohledu. Bohužel zůstalo jen u těšení. Tak jsem potěšena, že si někdo na mistra české filmové hudby vzpomněl a rozmrzelá, že odvedl povrchní práci.Zřejmě nám slušný dokument o Zdeňku Liškovi musí natočit někde v cizině, protože jak se zdá, váží si ho tam víc než u nás doma. ()
Liškova hudba je úžasná a jako připomentutí tohoto faktu ten film nějaký úkol splnil. Ale jinak je to přehlídka české malosti. Malosti jednak v tom, že jeho hudbu nevydávají domácí hudební vydavatelství, ale nadšenci v Anglii (ale dík jim za to patří), jednak, že v tomto filmu musí být Liškova velikost potvrzována koryfeji ze zahraničí, jako by Liškova hudba neobstála sama o sobě. ()
První český dokument o světoznámém velikánu filmové hudby splnil základní úkol: udělat stručné, nenáročné seznámení s osobností Zdeňka Lišky a jeho přínosem pro filmové umění v našich končinách. Pěkné sestřihy z filmových plakátů, titulků a samotných snímků s fascinujícími ukázkami "Liškotónů", analyza hudby k vybraným filmům, překvapivý zájem zahraničních nadšenců, historky a vyprávění odborníků a dvou režisérů, průvodní komentář. Super...... Bohužel musím souhlasit s JohnnymV, opomenout rozsáhlou práci pro televizní i filmový seriál Hříšní lidé města pražského je divné, stejně jako říkat, že Liška nepsal nic než filmovou hudbu (když je známo, že složil na objednávku symfonii pro perzského šaha) nebo že nikdy nesložil pro film žádnou hudební šlágr (co "Bláznivej den" Aleše Ulma ze zemanovských Třetích houslí nebo velký hit "Dejte mu zahrát, pane inšpektóre"... z Pěničky a Paraplíčka, který Josef Zíma zpívá na vystoupeních dodnes!)... nebo v tak krátkém dokumentu ponechat dvě výpovědě s nesrovnalostí, kde bratři Quayové říkají, že jako první udělali, že vymýšleli obraz na hotovou Liškovu hudbu ze Švankmajerových filmů, kdežto Liška psal Švankmajerovi vždycky už na hotovou vizuální tému, zatímco asi 10 minut před tím Švankmajer říká, že u filmu Historia naturae, suita si dal udělat hudbu taky již napřed... Nevadí, jde o detaily, prostě 52 minut obsáhnout vše nemohou, přesto díky. Potěšil mě například názor Američanů, že po Pražském jaru umělecky kvalitní filmy v ČSSR zcela nevymizly, jen se tvorba omezila na to co, bylo přijatelné – a právě tyhle světlé výjimky v těžkých dobách taky ukazují výjimečnost našich tvůrců. Tvorba Zdeňka Lišky by si už dávno zasloužila celý dokumentární cyklus (proč nevznikl ještě v dobách, kdy žilo více tvůrců, kteří mohli zavzpomínat jako zde Herz a Švankmajer ?) stejně jako rozsáhlou edici soundtracků jeho pestré hudby z filmů a seriálů. ()
Velice mě potěšilo slyšet jméno pana Lišky v jednom souvětí spolu se světovými hudebními mágy, pány Barrym a Morriconem. To byl pro mě velmi dobrý start. Chytla jsem se. A ráda bych poděkovala tvůrcům tohoto zajímavého dokumentu za přiblížení Zdeňka Lišky tak, jak jsem ho doposud neznala a ani si neuvědomovala, jak veliký a rozmanitý ten jeho hudební vesmír byl a vlastně stále je. Na druhou stranu otevřeně přiznávám, že můj sluchový párový orgán není vždy správně naladěn a experimentům příliš neholduje, tzn. občas se rozcházíme. To mi ovšem v ničem nebrání, přidávám si ZL do skladatelské rodiny svých oblíbených. I "zlobivé dítko" lze mít prostě a jednoduše ráda. ()
Reklama