The Russian Job
The Russian Job
Obsahy(1)
Automobilka Lada v Toljatti měla v sedmdesátých letech západnímu světu ukázat zázrak sovětské prosperity. Byla dokonalou utopií, o které se nikdo neodvážil pochybovat. O více jak čtyřicet let později prodělává miliardy rublů ročně a pomalu se rozpadá. A nikdo se jí neodváží dotknout. Švédský krizový manažer má v upadající továrně předvést zázrak kapitalistického obchodního modelu. Bo Inge Andersson, bývalý voják, který už jednu ruskou automobilku vzkřísil, přichází do Toljatti s malým týmem a velkým cílem. Stát se prvním cizincem, který společnost dovede k zisku. A nikdo se mu neodváží vzdorovat. Zatím. S prvními kroky k záchraně se odhaluje podstata světa kolem. Sovětský sen v nadživotní velikosti za sebou zanechal jen opuštěná letní střediska a provinční vojenské přehlídky. Velké plány pro obyvatele Toljatti nic neznamenají. Co udělají, až jim někdo začne obracet svět vzhůru nohama? Švéd v Žigulíku je příběh o velkých plánech a ještě větší absurditě. (Pilot Film)
(více)Recenze (52)
Pro mě úplně nezajímavá věc... Nevydařená manažerská štace, respektive manažerská štace, která měla naštěstí pro tvůrce filmu omezenou dobu trvání. Vůbec nevîm, o čem by to jako mělo být, pokud by Bo v Toljati uspěl..? P.S.: Lada Vesta za mě ohavná, pokud tohle Bo pustil, tak se nemůže ničemu divit. ()
Západoevropské řízení a management na ruskou fabriku a kapitalistické myšlení na ruské dělníky. :-) Švéd v žigulíku působí jako námět nějaké absurdní komedie a je možná škoda, že se toho ještě nikdo z filmového světa nechopil, stálo by to za to! Každopádně i jako dokument to za to stojí. Některé scény jsou parádní. Motivační promluvy k ruským dělníkům v angličtině a jejich obličeje u toho. Vyprávění příběhů o tom, jak za dveřmi najde „kontrolor efektivity práce“ desítky lidí celou směnu spících a hrající karty. Po důrazné domluvě se změní to, že se „pracující“ druhý den zamknou, aby je nikdo nerušil. :-) Bohužel tvůrci se nevyhnuli i zbytečné výplni a natahování dokumentu. Přičemž zajímavého materiálu by se jistě našla spousta. Sledovat švédského manažera, jak hledí do vody, přemýšlí u večeře, nebo sedí někde na lavičce, nic nepřináší. Chtělo by se napsat, že se tvůrci vcelku ostře opírají do kapitalismu i do ruského „řízení“ výroby, ale ono to ani tak není. Oni vlastně jen ukazují, jak to je a vyznění nechájí na divákovi. Nakonec přihazuji i tu čtvrtou slabší hvězdu, nicméně mám pořád pocit, že by se z podobného tématu dalo vytěžit ještě více. ()
Potencialne hrozne zajimavy dokument, ktery v mych ocich srazi mista, kde se venuje siroke ruske dusi, klubu otuzilcu a medailim nejakeho delnika, misto toho aby se venoval ustrednimu konfliktu sved vs. fabrika. ()
Sonda do způsobu ruského myšlení a do současné ruské komunistické společnosti. Sledujeme rozmazlenost některých ruských občanů státem. Kamera je vtipná a střih důvtipný. ()
Ať už si o Rusku myslíte cokoli (je to zaostalá žumpa, nebo náš vzor?), doporučuji zhlédnout tuto jedinečnou sondu do ruské polostátní firmy a geniální vyobrazení ruské mentality. Získat takovýhle materiál chtělo pořádné gule, takže RESTEKP! /95%/ ()
Poutavý dokument, který určitě stojí za zhlédnutí. 80% ()
Začínal jsem za komoušů jako dělník v Železničních opravnách.A chyt sem takový déja vu,že sem si skoro šel najít vagon v kterym bych prospal noční směnu. ()
"Chtějí revoluci, ale nechtějí nic měnit." Dobrá a zajímavá sonda do rozdílu západního a východního myšlení a přístupu k řešení problémů. Mrazí z toho, že část té mentality je pořád přítomna i v řadě tuzemských lidí. Nicméně jsem čekal hlubší sondu, chyběly vyhrocené situace a detaily problémů i managerské práce. Konec s Anderssonovým ústupem byl dost uspěchaný a ne úplně jasný. Každopádně pochvala za excelentní nápad a tak trochu i za nastavené zrcadlo. Jinak doporučuji rozhovor s Petrem Horkým na Radiožurnálu. ()
Vynikající horror. Mrazivé přiblížení ruské mentality a charašó vhled do hlavy běžného Ivana. Krásně to shrnuje demonstrující údernice s megafonem: "Je jedno že jsi přišel opilý, je jedno, že nezarábáš. Hlavně, že si přišel do roboty! To jediné se počítá!" A nějakej švéd tě jenom kvůli takovým drobnostem chce vyhodit? Hajzl! Kdyby todle pouštěli jednou týdně v hlavním bloku tak si nemusí dávat práci s generováním přitroublých pseudoválečných reportáží pro udržení prozápadního smýšlení. Po zkouknutí tohoto dokumentu si totiž každý příčetný soudruh dá velkýho bacha aby náhodou neměl Džigulíka ve Škodofce. ()
Zajímavý pohled do jedné ruské fabriky, ale jako dokument úplně o ničem. Snaží se vypadat moderně, ale chybí tam spousta informací, kontextu, popisky míst a lidí... jsou tam skoky v čase, špatně se v tom orientuje. Cílem asi bylo vyvolat v divákovi pocit, že pracovníci v té továrně (nebo obecně Rusové) jsou líné vyžírky, nespokojené se životem, ale neochotné cokoliv změnit. ()
Podat komplexně obraz ruské reality je nadlidský úkol. Tragická postava Švéda v hlubinách Ruska je dobrý záchytný bod. Hodinová sonda nám jen naznačí, ale to bohatě stačí. Dobrá práce. ()
Takovýdle dokumenty mám ze srdce rád. V klidu a pomalu na vás dolehne plnou vahou tíživost reality. Dokument o tom jak to v Rusku bylo, je a bude v pr*deli. A Rusové? Ty maj v hlavě permafrost. Petra Velikýho na ně! Dobrá ta kauzička se snežnou frézou :D ()
Petr Horký se opět trefil. Skvělá ukázka takové té opravdu ruské identity národa. Oni jsou opravdu stále zaostalá země, když opomenu Moskvu, Petrohrad a jiná turistická centra, tak tam stále převládá ten názor, totéž co v Česku začátkem devadesátých let, že by chtěli socialisticky pracovat, ale kapitalisticky žít. A když se začne propouštět, aby se zachovala aspoň nějaká pracovní místa, tak pro jistotu začnou všichni stávkovat. Pro Inge Anderssona prohra a možná vítězství, tam se seznámil s českou blond buchtou, která tam přišla s kolegy ze Škodovky, teď s ní žije snad spokojeně tady v Česku. ()
Skvelý dokument, ktorý ukazuje ako tragicky sú vedené ruské štátne podniky a akákoľvek snaha o zmenu štýlu riadenia je v konečnom dôsledku potrestaná. ()
Docela povrchní. Přišli, narazili, odešli. Ale to je u krizového manažera normál, ne? Čekal jsem nějaké kulturní střety a tak. Nebylo. ()
Jo vzít práci v Rusku, to je jako rozběhnout se hlavou proti zdi. Dokument krásně vystihuje ruskou duši, každý kdo přijde z venku je agent, nabourávač starých pořádků a ničitel ruské tradice. Samotný dokument zbytečně srážely dlouhé a prázdné záběry, režisér si je mohl odpustit, možná by pak dokument měl větší spád, takhle spíše chvilkama uspával. 3* ()
K působení Anderssona je dobré si dočíst i doplňující informace na wikipediích a jinde, protože v tomto jinak zdařilém dokumentu není vše. Bo si asi především neuvědomil (a pokud mu to někdo řek, tak mu nejspíš nevěřil), že ruská mentalita je především o lhaní. Potom je o lhaní, a pak ještě o lhaní. Rus lže když se probudí, lže ráno, lže po obědě, lže večer, a lže i než jde spát. Na lhaní stál Sovětský svaz, na lhaní stojí i Putinovo Rusko. Co se zaryje asi nejvíc, je ten na první pohled milý a sympatický pán, který i v pokročilém věku sportuje, vede kroužek otužilců koupající se v ledové Volze, a s láskou pečuje o svoji veslařskou sbírku medailí, které má ze všech koutů světa. Nejradši má tu skleněnou. Tento pán ve vás vzbudí pocit, že jsou i dobří rusové, a působení agresivního západního manažera by chtělo přece jen provádět jaksi měkčeji a možná s ohledem a porozuměním ke zdejším těžce zkoušeným lidem. Až do příběhu se sněžnou frézou. Po celém příběhu sněžné frézy (je to na etapy) si možná nejeden člověk s hrůzou uvědomí, že rusák - prapodivná to rasa největší a nejsměšnější země světa, LŽE I VE SPANÍ. Lže tak hodně a nejvíc sám sobě do kapsy, že svým vlastním lžím i bezmezně věří. V tom je celá ruská tragédie. To je důvod, proč po ruské invazi na Ukrajinu mnohé západní firmy doslova chytly příležitost za pačesy a zdrhly co jim nohy stačily, protože odmítaly už mít s touto zemí prolhaného zlodějského šmejdstva, prorostlého skrz naskrz všemi sociálními vrstvami jako neléčená rakovina, cokoliv společného. To byl důvod, proč Anderssona nakonec zdiskreditovali, a to na základě naprosto směšných podnětů. I když jim Ladu zachránil. Ruský vděk je ještě širší než jejich srdce a větší, než jejich věhlasná úcta k životu jako takovému. Jo, kdyby se náhodou někdo radoval, že tohle bolševické zmrdstvo v lidech je zažité dávno už jen v rusku, tak prosím zkuste nějak nahlédnout do našich polostátních molochů. Je to i u nás. I když díkybohu zdaleka ne v takové šílené míře, jako v zemi, kde zítra znamená před 100 lety. ()
Vítejte v zemi, kde včera znamená zítra a kde je možné úplně všechno. Zajímavý dokument o tom, jak rusové "chtějí revoluci, ale zároveň nechtějí, aby se něco změnilo". Tato věta, která ve snímku zazní, se zde k popisu toho, co můžeme sledovat, hodí více než cokoliv jiného. Odhalování poměrů v kdysi slavné automobilce vážně stojí za to! ()
"Manažerskej dokument". Paráda. Sama od sebe bych si tohle asi nikdy nepustila, ale jelikož studuju ekonomii a máme předmět Krizovej management, tak jsme se na tohle museli dívat povinně. Vážně paráda. A aby to nestačilo, tak jsme další hodinu rozebírali, jak se na tenhle film dá napasovat Poka-Yoke, Lean management a metodika Kaizen. Že nevíte vo čem to píšu? No vo tom tenhle dokument prostě je :-D manažer ze Švédska, co jede do Ruska zachránit automobilku Lada z krizové situace. ()
Dokument více otázek vznáší, než kolik jich zodpovídá. Přesto mi přijde zřejmé, že například skutečný důvod, proč angažovat švédského krizového manažera, spočíval v tom, aby faktičtí vládci podniku nemuseli sami učinit velmi nepopulární krok, a tím se v očích svých oveček stát vlky. Tj. vyhodit velké množství nepotřebných zaměstnanců. Podnik sice funguje na komunistických principech (v podstatě celý stát ze sentimentálních důvodů hradí živobytí mnoha ne vždy šikovných a aktivních dělníků a vůbec celou existenci národního molochu), přesto i jeho možnosti jsou v moderní době omezené, a tak je třeba jednou za čas přikročit k nepříjemným zákonitostem. Troufám si odhadnout, že nehospodárnost provozu začala ohrožovat především pozice samotných skutečných vládců Toljatti, kteří prostě za sebe nechali udělat špinavou práci člověka, o kterém si byli jistí, že to zvládne, a navíc jim třeba i nastartuje úspěšné projekty (např. nový model auta). A ti, aby se ho pak zbavili, použijí lecjaké asi i velmi nekorektní metody (např. nařčení ze zpronevěry, protežování asistentky apod.), které úspěšného člověka nejen vyženou, ale nejspíš dost otráví: „Kdybych na začátku věděl jen polovinu toho, co vím teď, tak bych do toho nešel.“ – Netušil o množství podnikového vlastnictví, které bylo pořízeno za státní peníze a dnes ho používá – kdo vlastně?! (Vždyť dokonce o jeho existenci není ani pořádná dokumentace.) Ani ve snu ho nenapadlo, že nikdo nechce zachraňovat podnik, ale pouze vlastní koryta?! Nevěděl o tom, že bude hrát roli jakéhosi bílého koně?! Nebo šlo ještě o horší věci?! Tristní, ale všeříkající byla pro mě především scéna ze závěru dokumentu z přednáškového sálu, kdy lídr podniku zmiňuje příšerný stav toalet při jeho příchodu do funkce a obecenstvo složené ze zaměstnanců podniku se tomu hlasitě směje. Smějí se tomu, že on vybral tak trapné téma?! Že člověk jeho formátu hovoří o něčem tak přízemním?! Že čisté sociální zařízení nepovažují za dostatečný pokrok a důkaz vývoje?! Pro mě samotnou je čistota wc vizitkou toho, kdo je používá. Mně jejich smích zněl barbarsky a hloupě. V podstatě se stal důkazem i jisté nepřizpůsobivosti, neochoty se vyvíjet. Náš ředitel na takovém příkladu konstatoval úděsné pracovní podmínky. Předpokládám, že pro něj je čisté pracovní prostředí něčím tak elementárním, že už jen zlepšení v tomto duchu vlastně představuje pokrok. Nejde však jen o to, v čem vývoj spatřujeme. Pokud ti, kteří mají spolupracovat, nemají stejný pohled ani na základní věci (jako je třeba stav toalet), je velmi nepravděpodobné, že by našli společnou vizi budoucnosti, celou jednotnou filozofii směřování. Je tedy těžké říct, zda byly největším problémem mocenské páky, které v pozadí tahaly za nitky, či přízemnost a krátkozrakost prostých a zemitých lidí, kteří se snadno nechají zmanipulovat, nebo naivita pragmatických systematiků, anebo prachsprosté kulturní a historické rozdíly, které se nedostatečným vysvětlováním a prohlubováním nepochopení stanou nejen nepřekonatelnými, ale dokonce zraňujícími. Důležité by to mohlo být v budoucnu pro nás pro všechny. Až totiž v Rusku vyschnou zdroje – a když už nyní angažují zápaďácké mozky, tak ta chvíle není daleko – nebudou náhodou podnikat výboje někam dál, kde budou moci pokračovat ve své politice totalitního odčerpávání zřídel?! Nechci strašit, ale takových Krymů může po světě jednou přibýt... () (méně) (více)