Nebe s.r.o. - Série 1

Leháro zní skvěle... Cynická úvaha o fungování našeho světa, která by při hlubším přemýšlení nemusela být úplně mimo. Radcliffe jako vyhořelý optimistický samotář pracující na oddělení, na které všichni zapoměli je dokonalý. Buscemiho Bůh je boží, znuděný sebestředný negramota, který na každého machruje osciluje někde mezi Lebowskim a pětiletým dítětem. Jeho sázka s juniorkou v oboru malých zázraků o zachování naší planety je malinko prvoplánová, ale pravda, nebyl jsem si do poslední chvíle jistý jak to s lidstvem dopadne. Hromada mrtvol, razítek a nevyplněných žádostí. (17.08.2021)

Poměr vtipů dobrých, většinou černých, cynických k trapným (například sračka pána Boha) je zhruba 5:1 a tak se lze pobavit velmi dobře. Trochu mi vadilo, že z Boha udělali totálního, bezcitného dementa. Možná mohli zvážit nápad, aby alespoň na žávěr měl rozhodující podíl k záchraně Země, ale to jen můj návrh. (20.05.2020)

Mám rád tyhle naprosto blbosti, u kterých si všichni zainteresování moc dobře uvědomují, jakou kravinu to natáčí, a vše tomu přizpůsobují. Takovéhle věci jsou prostě čas od času třeba, a ne nadarmo to bývají ty komedie nejvtipnější. Každopádně nemohu si pomoct, a Buscemi jako Bůh je prostě přepálená kreatura, která však spíš mnohdy trapná, než vtipná. Všechno ostatní ale šlape jak má, a dostáváme se do shluku absurdních a šílených situací, které pramení ze snahy hlavních hrdinů zachránit svět. Geraldine Viswanathan je mega roztomiloučká a Radcliffe se v duchu svých posledních rolí vyblbnul v dalším projektu. (22.08.2022)

Přesně takový seriál jsem potřeboval vidět. Skvělý nápad, cynický černý humor, doslova boží Steve Buscemi a Daniel Radcliffe tak přirozený, že jsem si ani jednou nevzpomněl na jistého brýlatého čaroděje. Geraldine Viswanathan je pro mě nový objev a mám dojem, že ji odteď budu rád vídat naprosto v čemkoliv. (21.03.2020)

Sice velmi oceňuji, že Bůh je tu ztvárněn jako kdyby Steve Buscemi hrál Dudea Lebowskiho, říznutého trochou prchlivosti Jesuse Quintany, ale ona to bohužel není celá figura Stvořitele - ten je tu vykreslován jako naprosto nepoužitelné individuum zralé na celodenní péči včetně základních úkonů sebeobsluhy, což posouvá s danou postavou spjatý humor někam, kde mi to nepřijde vtipné, ale trapné. A stejně to mám s celou první řadou - koncept není špatně vymyšlený, některé vtipy jsou výborné, ale drhne to, drhne, drhne, až to dospěje ke zcela očekávatelnému konci (čímž nemyslím konec jako konec, ale konec předposlední epizody, a pak to, co se děje dál;)). Takže jediná opravdu pevná deviza jsou herecké výkony, s Harry Potterem - ale ne, pardon, Danieli, už zase... - v čele. Jestli sedmdesátka, tak velmi, velmi těsná. Ale pořád sedmdesátka. (27.03.2021)