Satan's Slaves
Režie:
Joko AnwarKamera:
Ical TanjungHrají:
Bront Palarae, Tara Basro, Dimas Aditya, Endy Arfian, Ayu Laksmi, Egy Fedly, Fachry Albar, Arswendi Nasution, Asmara Abigail, M. Adhiyat, Elly D. LuthanObsahy(1)
Píše se rok 1981. I přesto, že je Kak Rini dcerou známé zpěvačky, nevede se jí a její rodině příliš dobře. Doba slávy dávno pominula, tantiémy nevynášejí, úspory jsou z důvodu matčiny dlouhodobé nemoci pryč. Co teď? Prodat dům a přestěhovat se do menšího? To podle otce nepřipadá v úvahu. Nezbývá tedy nic jiného, než čekat. Když pak konečně skončí matčino utrpení, přinese to s sebou smutek. Smutek, ale i jistou úlevu a naději na nový začátek. Jak se ale nakonec ukáže, peníze jsou to poslední, s čím by si měli pozůstalí dělat starosti. Matčin hrob je nedaleko, otec odjel do města a vypadá to, že na legendě o tom, že se nebožtíci mohou vrátit mezi živé, je možná něco málo pravdy. Tedy alespoň v tom smyslu, že se NĚCO může vrátit. Rozhodně ale ne milující rodinný příslušník. (EMIA)
(více)Videa (1)
Recenze (81)
"Jsou to jen nebožtíci. A ti jsou neškodní." říká postava v horroru. Obecně spíš Anwar tentokrát sjíždí klasická klišé a postupy (byť některé velmi nápaditě) včetně gramodesky přehrávané pozpátku. Ale zvládl lekačku, která mě po hodně dlouhé době fakt vyděsila. Ne, že jsem se "jen" lekl, ale fakt mě vystrašila. ()
Kiež by som to dokázal precítiť tak, ako ostatní. Napriek tomu, že duchariny sú môj najobľúbenejší hororový subžáner, toto je opätovne snaživá, no absolútne tuctová, indonézska záležitosť. Vždy keď pozerám nejaký horor z tejto krajiny, mám pocit akoby to točili jednou kamerou, v jednom a tom istom dome, s tými istými hercami, bez odlišnosti v štýle, podľa rovnakej šablóny, bez akejkoľvek snahy zaujať niečim originálnym. Jeden krát a nikdy viac. Toto je čisto priemerná záležitosť, obohraná skúsenosť, bez ktorej sa všetci hravo zaobídu. Nebyť rapídne živšej záverečnej tretiny, nedal by som ani tretiu, lebo ukecaných hororov je plná riť. A toto je presne ten prípad, kedy viac ako 50% diania, ovládlo mletie papuľou. ()
Jednou mě Anwar zklamal, tak jsem se mu rozhodl dát ještě šanci. Lepší, ale žádná sláva. „Mrtví jsou chytří, ví, jak používat baterku." Pro mě si evropská i americká kinematografie dokáže s motivem Ďábla poradit lépe. Tedy raději mám klasický satanský nebo gotický horor, než duchařiny. A tahat duchy do satanského příběhu mě nebaví. Laciné lekačky, nepříjemná hudba, ale slušná kamera. Oceňuji autonehodu, špatná nebyla studna, možná i útěk z domu, tedy až po tom, co celá rodina držela dveře a komicky u toho ječela. Kromě asijských bubáků něco z Poltergeista a Noci oživlých mrtvol v závěru. Nejhorší je, že horor má děsit, u tohohle se ale prostě bát nedá. Už jen ta předvídatelnost - co pak se objeví v meoskopu? Co v zrcadle? Koho má za sebou? Obehraná klišé zafungují snad jen na žánrové nováčky.... ()
Ze zvídavých důvodů (kecám, chtěl jsem jenom machrovat, hehe) jsem si těsně před tímhle filmem pustil originální verzi z let osmdesátých. S čistým svědomím vám říkám, že jí můžete klidně vynechat, protože tam je zajímavých jen prvních a posledních 10 minut, zbytek jsou dialogy a naivitou nacucaná vata. To Anwarův remake je kvalitou úplně jinde. Celkem lišácky se mu daří pracovat s atmosférou, napětí dokáže šponovat i s obyčejným zvonečkem a i samotný příběh s odkrýváním pravdy má lepší vyznění, než film původní. Z něho sice chybí ona chůva s nepříjemným kukučem, ale na členy sekty i tak dojde. A příjemné je taky zjištění, že zdejší děcka vás úplně nenaserou a celkem dobře hrajou. Takže jo, povedlo se. ()
Možná jsem snímek lehce nadhodnotil, ale udělal jsem to z čiré radosti. Na rozdíl od takzvaných hororů, které svého času plodili ve Státech jako na běžícím pásu a v nichž se skupina studentů postupným odživotňováním stále zmenšovala, aniž by v tom bylo cokoli navíc, Indonésané umějí vytvořit filmy plné děsivé atmosféry. A nezáleží na tom, jestli tak činí sami, nebo jestli s někým kolaborují jako v tomto případě. Jasně, divák si může povšimnout případných mezer v logice, člověk, který nemá rád asijský typ hororů, bude zákonitě zklamán (ale zase, proč by se na to vůbec díval, že jo?), ale já jsem si ty osvědčené dálněvýchodní záležitosti tuze užíval a několikrát jsem se dokonce opravdu lekl, a to se mi běžně nestává. No nebude to náhoda, že jde už o druhou hororovou záležitost, která ode mě dostává čtyři kousky, na níž se podíleli Joko Anwar a Tara Basro. / Poučení: Zemřeš-li, nezvoň. ()
Galerie (16)
Photo © Mayfly
Reklama