Vlk z Královských Vinohrad

Natočit si svůj vlastní fiktivní portrét, kde Vás na střídačku hrají jedni z nejvýraznějších talentů své generace? Kdo z Vás to má?:) Jan Němec byl výrazná a svébytná osobnost, a vydrželo mu to až do úplného konce, ba dokonce ještě kousek ZA ten konec (neboť jak známo, konce natáčení se nedožil). Mě Vlk bavil, zvláštní vsuvky z archívu ani pokusy vytvářet záběry ze šedesátých let v současnosti (a vydávat je za záběry z šedesátých let) mi nevadily, a i když souhlasím s tím, že by se určité věci neměly omlouvat tím, že "autor to takhle chtěl", stejně u mě vítězí obdiv za to, že něco takového vzniklo. Ta hodina a čtvrt se dá přežít bez problémů, a myslím si, že červená barva sem patří. 70% (21.08.2019)

Formálně povedený vypravěčský experiment na téma vlastní autobiografie, kterou nelze brát úplně za slovo, ale rozhodně můžeme pochopit, proč chtěl Jan Němec zabít Godarda. Tak proč to nakonec neudělat aspoň ve filmu, že? S přesvědčivostí výpravy a kulis si autor starosti nedělal. Na historický film rozpočet neměl, tak prostě natočil Cannes '68 (a jiná místa i časy) letos. Buď se s tím divák srovná, nebo to prostě nebyl ten pravý divák. A v neposlední řadě mě opět celkem bavil Jiří Mádl. (20.08.2019)

"A teď to vyplivněte a to je smysl filmu!"                                                                                                                                       Výstřední bilancování nad životem výstředního režiséra, který je pohlcen vlastní důležitostí, jíž jako většina filmařů značně přeceňuje. (22.08.2019)

Drobné příběhy, ze kterých se skládá životní příběh vyprávěný tak, jak se všechny (zvláště ty o nás samých) vyprávějí. Z toho, co se stalo se část zapomene, vynechané části se doplní podle jiných příběhů, všechno se posune do nám příznivější roviny, okoření se trochu vtipem a vloží se pochybnosti, rozhodování a akce. A tohle, že není náš příběh? Samozřejmě, že je. Copak znáte nějaký jiný!... Byť kritikou zprvu podlomen, film mě uspokojil již svou hravostí, dokumentaristickou sběhlostí i slušným výkonem Jiřího Mádla. Poznámka: Přejděme trochu od Jana Němce přímo do Vinohrad; v Královských Vinohradech se totiž narodil nejen vlk, ale i beránek, Jiří Langer. Film o něm je zatím jen žádoucí. Určitě si to také myslí Reiner Stach, autor dalekosahající monografie o Kafkovy, v níž také setkání Langera a Kafky popisuje. (22.08.2019)

Dovedete si představit větší blbost pod sluncem, než na filmové festivalu v Cannes místo filmů a krásnejch pruhovanejch holek masturbovat schůzí? Kladu si otázku, proč jsem nedal Vlkovi plný počet. Možná ze stejných důvodů jako někteří ostatní, které zadržela konfrontace s drze nízkorozpočtovou formou, ne příliš vzdálenou VHS záznamům svateb, jejichž produkci se nešťastný Němec nějakou dobu živil. Nicméně právě forma je na filmu tím zajímavějším. Němcovi se povedlo slabinu filmu, který by ve své extenzivní topografické a dějinné rozmáchlosti v serióznějším hávu spolykal stovky miliónů dolarů, zhodnotit jako velmi funkční způsob, jak přiblížit celý autobiografický příběh s tlustou patinou vzpomínky - absurdní, neúplnou, svévolnou či rovnou vybájenou, nečasovou, surreálnou, v každém případě autentickou. Vzpomínkou člověka, do kterého se JJ celou dobu stylizuje - do filmaře, který sice neprorazil tak, jak by si přál, neuměl politiku (a zabil popelníčkem Jean-Luc Godarda), ale jehož život, řízený stejně osudem jako jakýmsi kodexem vinohradského frajera, se vyznačuje deviatilitou, na níž věhlasnější kolegové (Menzel & Forman) ke svému profesnímu štěstí štěstí neměli. A mě se to líbilo. Snad to souvisí s jedním tajemstvím, které jsem ještě nikdy nikomu neprozradil: Miluju film. A takový jako Vlk žádný druhý není. (22.02.2020)