Švýcarák

Týmto príspevkom si síce koledujem o drsný vulgárne sofistikovaný "verbal"ný útok od autora pôvodného komentára, ktorého skrátenú verziu si dovolím citovať, ale risknem to. Pretože v prípade tohto demetného filmu by som len ťažko hľadal výstižnejšie slová ako napísal pán "verbal": "Někteří lidé mají úžasnou fantazii, která jim umožňuje vytvářet dokonalá a zábavná díla. A pak jsou tu ti zakřiknutí vyšinutí homokokoti, co dokáží akorát tak uplácat ze zvratků, hoven a žluklého spermatu otravná až bolestivá psychopatologická megasvinstva. Já vím, každé zboží má svého kupce, a když se pozorně zadíváte na zdejší fotografii pana Scheinerta, toho „famózního scénáristy a režiséra“, musí vám být hned jasné cílové publikum. Takže, jestliže nejste blahoslaveně šťastným majitelem mentální poruchy, fanouškem hnijícího Heryho Potrata či závodů motorových mrtvol s přeprďovanými dvoutakty, neumlátíte-li se smíchy při pohledu na někoho, kdo vyprděným kamenem zastřelí medvěda. Vyhýbejte se tomu důsledněji než vytahování nervů z osmiček bez umrtvení. To je totiž proti této odporné, trapné, nudné a vymatlané ultrapičovině naprosto bezbolestná, povznášející a obohacující zkušenost!" Odpad! (27.11.2016)

No jak tak koukám, leckomu tu jako námět k filozofování o životě stačí prdění a Radcliffova erekce. Neřadím se k puritánům, rád ochutnám lecos, ale tohle bylo prostě za hranou. Skvěle to vystihla holčička na zahradě slovy: ,,to je odporné'' ! Radcliffa nesnáším, ale snad bych ten jeho brýlatý (navíc nazelenalý) xichobličej skousl. Tohle ale prostě nešlo. Marně jsem hledal kousek vtipnosti. Ne.. nebudu tu tedy pět ódy nad netradičním pojetím robinsonády s mrtvolou (útěku ze světa lidí), či polemizovat zda je hlasité prdění na veřejnosti zdravé. Tohle prostě nemělo vůbec vzniknout. A jestli někomu stačí vidět představitele Haryho Pottera v roli prdícího skůtru, tak mně tedy rozhodně ne! Nechápu Redforda, že tohle na jeho fesťáku získalo cenu! Svět je fakt poslední dobou nějakej divnej... Hrdě se přidávám k Verbalovi a jeho hodnocení. - ODPAD (18.10.2016)

Někteří lidé mají úžasnou fantazii, která jim umožňuje vytvářet dokonalá a zábavná díla. A pak jsou tu ti zakřiknutí vyšinutí homokokoti, co dokáží akorát tak uplácat ze zvratků, hoven a žluklého spermatu otravná až bolestivá psychopatologická megasvinstva, na nichž by si nejeden začínající psychiatr levou zadní sfoukl dizertačku. Já vím, každé zboží má svého kupce, a když se pozorně zadíváte na zdejší fotografii pana Šajsnerta, toho „famózního scénáristy a režiséra“, musí vám být hned jasné cílové publikum a také většinová skladba místních „filmových kritiků“. Opět červená čísla místo hnědých a já jsem znovu xmrti vyděšený! Ano, partička umaštěných, olysalých či olupených ufonů s extraordinérní percepcí abstraktně metaforických patopodobenství se zase jako každoročně vydala do Varů zaprdět nějakou tu projekci, v potemnělém sále si romanticky vzájemně nahmatala svá nevyvinutá přirození a kromě ulepených dlaní si tak odtamtud odnesla i spousty nevšedních esoterických zážitků z natolik obskurní velesračky, že má po ní soudný heterosexuální divák s nohama na zemi chuť na pár panáků čistého metylu, aby už nic takového nemusel v životě vidět znovu. Představte si, že se Tery Malík vydá s Iňáryjem na gejpárty, na rozjezd počichají trochu ředidla, vytuní to smaženicí z lysohlávek, pro perfektní navození „tvůrčí“ nálady si ještě píchnou Okenu a v tom kreativním opojení vydáví fantasmagorické preludium pošahaného sebevraha, neotřelé jako čerstvě posraná prdel a plné natolik existenciálně závažných pouťových mouder, že chudákovi frustrovanému škaredému panici po zhlédnutí nezbyde nic jiného, než mezi mačkáním jebáků a neurotickými záškuby měkkých tkání přemoudřele pokyvovat hlavou. Takže, jestliže nejste jedním z těch do zchytření masturbujících „snílků“, blahoslaveně šťastným majitelem mentální poruchy, fanouškem hnijícího Heryho Potrata či závodů motorových mrtvol s přeprďovanými dvoutakty, neumlátíte-li se smíchy při pohledu na někoho, kdo vyprděným kamenem zastřelí medvěda, nebo pokud prostě jen nemáte doma místo na boudičku pro slepeckého labradora, vyhýbejte se tomu důsledněji než vytahování nervů z osmiček bez umrtvení. To je totiž proti této odporné, trapné, nudné a vymatlané ultrapičovině naprosto bezbolestná, povznášející a obohacující zkušenost! Ač se to zdálo nemožné, Birdman tímto klesá na druhé místo a nejsmradlavější odpad, jaký jsem měl to ponížení kdy udělit, má zaslouženě nového majitele. Mučivější audiovizuální teror už si opravdu nedovedu představit! (02.10.2016)

Námět filmu zněl naprosto uhozeně, trailer vypadal naprosto šíleně, nicméně samotný film je překvapivě svižný, upřímný a nečekaně vtipný, a proto za vyznačenými konturami hlavní linie příběhu zanechává velké poselství o lásce a přátelství. Swiss Army Man je originálním mixem velkých myšlenek, které jsou zabaleny do "hlubokých" debat o lidských náturách a prdění. Sice to může znít bláznivě, ale přede mnou se na ploše 95 minut rozestřel bravurní filmový zážitek podtrhnutý jímavým soundtrackem a příběhem, což ve mně s nejvyšší pravděpodobností bude rezonovat ještě hodně dlouho. Za tímto fenomenálním úspěchem dozajista stojí také výborné ústřední duo Paul Dano a Daniel Radcliffe, přičemž ten druhý jmenovaný si ve scénách, ve kterých je jeho mluvící mrtvola jakousi alegorií na nevinné dítě, krade celý film pro sebe. Režisérům Scheinertovi a Kwanovi se podařilo natočit film, který svým celkovým pojetím naprosto vybočuje z řady, přičemž ale nabízí hlubší a procítěnější zážitky než kdejaký holywoodský film. Výborná práce! „If my best friend hides his farts from me then what else is he hiding from me, and why does that make me feel so alone?“ (27.09.2016)

Takový film člověk nevidí moc často. Jedinečné, originální, bizarní, sprosté a upřímné. Podle trailerů jsem čekal největší úlet roku a to se v podstatě potvrdilo po pár minutách, ale ten obsah v pozadí, ten příběh, který jinak banální pohádku o "trosečníkovi a jeho kamarádovi, který mu pomůže přežít" posouvá do jiných sfér. Navíc ten svět, většinu času neobsahuje moderní 24/7 styl života, massmedia (i ten instagram tam je chvíli), je to nabourání našeho stereotypního života s upřímným důrazem na jeho kritiku (o čem jiném kromě přátelství ever after by to mělo být?). Paul Dano je fantastický a Radcliffovo "nepopsané naivní dítě" se krásně během filmu změní a (spoiler) v závěru se na ten svět, který objevil, krásně vys... (konec spoileru). Málokdy jsem viděl film, po kterém bych byl tak namotivovaný něco v životě změnit, ať je to i to banální oslovení neznámé v autobuse, hlavně, aby to nebylo dlouhé umírání někde o samotě na ostrově 10x10 metrů (ach ty metafory)... Okamžiky, kdy se Hank snaží probudit v Mannym vzpomínky jako je autobus, berou dech. (26.09.2016)