Švýcarák

Švýcaráka můžete brát jako komedii, kterou nejvíc ocení lidi s nejčernějším druhem humoru, jako divnou homo romanci (moc toho ale nečekejte) nebo jako zjednodušený existenciální film o osamělosti a zoufalcích, co vždycky řeknou nebo udělají něco trapného. Upřímně řečeno - nejvíc je tím prvním. Nejedná se o žádný sofistikovaný humor, hodně se jedná o prdění a ne vždycky funguje, ale několik skvělých pasáží si určitě zapamatujete. Hvězdou filmu je určitě Daniel Radcliffe, který tu nečekaně ukecanou mrtvolu hraje opravdu s nadšením. (18.01.2017)

Len pre okrajového diváka. Otázky a úvahy o priateľstve, láske, šťastí a potrebe mať niekoho, kto dokáže vyplniť vnútornú prázdnotu, tu sú vyjadrené neskutočne sarkastickou a bizarnou formou. Swiss Army Man mi navyše ponúkol širokú škálu rôznorodých pocitov a emócií - také niečo dokážu tak 2-3 filmy dohromady, ale jeden... tak to už je raritka, naozaj ide o veľmi pocitovo bohatú záležitosť, pričom je i vynikajúco zahraná. A záver so sebou priniesol peknú bodku a hlavne veľa impulzov na dumanie. Originalita tomuto snímku rozhodne nechýba. 85/100 (04.10.2016)

Film s asi najbizardnejšou zápletkou, aká sa v amerických filmoch objavila za poriadne dlhú dobu som si nemohol nechať ujsť, pričom očakávania som mal vysoké a našťastie to dopadlo prakticky presne tak, ako som aj čakal. Už od samotného začiatku som vedel, že to bude to pravé, tá neskutočne pohodová atmosféra si ma získala okamžite, rovnako ako obe hlavné postavy, Paul Dano a Daniel Radcliffe podávajú vynikajúce výkony a ich postavy a celé to ich priateľstvo ma mimoriadne bavilo. Dejovo môžem vytknúť jedine fakt, že v prostrednej tretine film začne pôsobiť trochu stereotypne, ale aj vtedy ma to dostatočne bavilo a tých bláznivých a bizardných scén je tu stále nespočet. Ale najviac aj tak musím pochváliť, že film dokáže v jednom momente poskytnúť celú sériu pocitov, keďže je to nielen vtipné a originálne, ale rovnako cítiť, že je to celé vlastne aj dosť smutné a obzvlášť hlavnej postavy mi bolo aj celkom ľúto. Také scény, ako stretnutie v autobuse alebo párty to len potvrdia. A práve v tej poslednej tretine sa už tvorcovia rozhodli viac využiť práve tú hlbšiu myšlienku a urobili len dobre, poteší aj malá úloha pre Mary Elizabeth Winstead a hlavne perfektný záver. Režijne je to prvotriedna záležitosť, film má nielen perfektnú vizuálnu stránku a atmosféru, ale aj bezchybne fungujú všetky emócie, dokáže to kedykoľvek rozosmiať, ale aj dojať a prakticky z každej scény cítiť, že sa z nej získalo maximum a to musím oceniť. A k tomu ešte výborná hudobná stránka, ktorá je rovnako milá a bláznivá, ako aj celý film. Takže keby film v strednej časti neupadol trochu do stereotypu, asi by som už neváhal s plným hodnotením, ale aj takto ma to mimoriadne bavilo, výborný film, ktorý si ešte s radosťou pozriem a som zvedavý, s čím tvorcovia prídu nabudúce. 80% (02.10.2016)

Už podle traileru bylo zřejmé, že to bude naprostá bomba a to samé se ukázalo i v celém filmu. Bizardní film, který to dokázal! Dokázal ve mě vyvolat ty pocity, které ukazují jen a jen na to, že se dívám na něco, z čeho budu mít dlouhou dobu dobrý pocit. Neskutečně vtipný a ta hudba, ahh... Výborný, prostě výborný... (22.10.2016)

Někteří lidé mají úžasnou fantazii, která jim umožňuje vytvářet dokonalá a zábavná díla. A pak jsou tu ti zakřiknutí vyšinutí homokokoti, co dokáží akorát tak uplácat ze zvratků, hoven a žluklého spermatu otravná až bolestivá psychopatologická megasvinstva, na nichž by si nejeden začínající psychiatr levou zadní sfoukl dizertačku. Já vím, každé zboží má svého kupce, a když se pozorně zadíváte na zdejší fotografii pana Šajsnerta, toho „famózního scénáristy a režiséra“, musí vám být hned jasné cílové publikum a také většinová skladba místních „filmových kritiků“. Opět červená čísla místo hnědých a já jsem znovu xmrti vyděšený! Ano, partička umaštěných, olysalých či olupených ufonů s extraordinérní percepcí abstraktně metaforických patopodobenství se zase jako každoročně vydala do Varů zaprdět nějakou tu projekci, v potemnělém sále si romanticky vzájemně nahmatala svá nevyvinutá přirození a kromě ulepených dlaní si tak odtamtud odnesla i spousty nevšedních esoterických zážitků z natolik obskurní velesračky, že má po ní soudný heterosexuální divák s nohama na zemi chuť na pár panáků čistého metylu, aby už nic takového nemusel v životě vidět znovu. Představte si, že se Tery Malík vydá s Iňáryjem na gejpárty, na rozjezd počichají trochu ředidla, vytuní to smaženicí z lysohlávek, pro perfektní navození „tvůrčí“ nálady si ještě píchnou Okenu a v tom kreativním opojení vydáví fantasmagorické preludium pošahaného sebevraha, neotřelé jako čerstvě posraná prdel a plné natolik existenciálně závažných pouťových mouder, že chudákovi frustrovanému škaredému panici po zhlédnutí nezbyde nic jiného, než mezi mačkáním jebáků a neurotickými záškuby měkkých tkání přemoudřele pokyvovat hlavou. Takže, jestliže nejste jedním z těch do zchytření masturbujících „snílků“, blahoslaveně šťastným majitelem mentální poruchy, fanouškem hnijícího Heryho Potrata či závodů motorových mrtvol s přeprďovanými dvoutakty, neumlátíte-li se smíchy při pohledu na někoho, kdo vyprděným kamenem zastřelí medvěda, nebo pokud prostě jen nemáte doma místo na boudičku pro slepeckého labradora, vyhýbejte se tomu důsledněji než vytahování nervů z osmiček bez umrtvení. To je totiž proti této odporné, trapné, nudné a vymatlané ultrapičovině naprosto bezbolestná, povznášející a obohacující zkušenost! Ač se to zdálo nemožné, Birdman tímto klesá na druhé místo a nejsmradlavější odpad, jaký jsem měl to ponížení kdy udělit, má zaslouženě nového majitele. Mučivější audiovizuální teror už si opravdu nedovedu představit! (02.10.2016)