Violet Evergarden

Napsat komentář k Violet Evergarden je nakonec pro mě komplikovanější, než jsem před posledním dílem očekával. Upřímně, mohlo to dopadnout ještě hůře (po seznámení s předlohou a jaké změny studio Kyoto Animation udělalo), ale i tak cítím v ústech pachuť a můj obličej vyzařuje nadšení závodníka na posledním místě. Udělám to jednoduše, jelikož se mi o tom bude lépe takto mluvit a rozdělím toto anime na 2 části: První je na do 9.-10. dílu, druhá je zbytek až do konce. Co vás uhodí z fleku jsou produkční hodnoty této show. Graficky je to synonymum pro fantazii, ať už smysl pro detail, exteriéry nebo záběry na Violetiny ruce. Podobně, jako si u Made in Abyss přizvali zahraničního mladého skladatele Kevina Penkina, aby nahrál nejlepší anime OST minimálně minulého roku, podobně se zde zadařilo Evanu Callovi a nejde než jen chválit dokonalý audiovizuál. Příběh je položen na základech těžké sentimentality a má až přemrštěný harlequinovský feel levné novely z červené knihovničky pro přecitlivělé teenagerky. Pro mnohé určitě velké odrazení a pokud na to nemáte buňky, tak předem varuju, abyste opustili loď. Postava Violet je totiž emočně vyprahlá a neznalá a je na čase se naučit, co je to cítit, vnímat a vyjadřovat pocity. Touto premisou nás příběh vede epizodní strukturou krok za krokem skrze vcelku milé a romanticky melodramatické odbočky ze života Violetiny práce; kvalitativně to má stoupající tendenci až k 9. dílu. Tento díl by totiž mohl být se vší vážností a legitimitou závěrečný (anebo onen 10., který by byl takovou pěknou mašličkou). Jenže ze zvláštních důvodů není a seriál pokračuje válečným arcem, který nesmyslně začne kašlat na jakoukoliv realitu vybudovanou v předchozím dění a pro mě nepochopitelně srthně děj do béčkově akčních vod. S doposud vybudovanými nadějemi jsem s velkou dávkou tolerance něco odpouštěl, ale poslední díl už si zahrál na nejhorší druh bondovky a zbytek vyplnil přeslazenými flashbacky a výjevy, které v tu dobu už nikoho nezajímájí, nebaví a které s nikým nepohnou! Vyvstává mi otázka, proč nebyly díly nějak lépe přeskupeny, aby se tomuto fiasku vyhlo, ale to už se nedozvím. Ze strojové Violet se stala slečna, která by mohla plnit kanistry svými slzami a ze mě pořádně rozčarovaný divák. Je mi jasné, že předloha pravděpodobně nestála ani za zlámanou grešli a KyoAni u mě hrdinsky udělali v příběhu obrat, bez kterého bych tu láteřil ještě o třídu hlasitěji. I tak je zklamání víc než výrazné. 3* (15.01.2018)

Že u děl KyoAni bývá audiovizuální stránka na špičkové úrovni, je v kruzích diváků anime všeobecně známo a jen málokdo by to mohl rozporovat. Že se jim šikovně daří podávat lidská dramata a psychologická díla, jsme se rovněž přesvědčili, a to především jejich počáteční tvorbou. Někdy se jim však namísto nápaditého díla podaří vytvořit pouhý kýč, a takovým příkladem je právě Violet Evergarden. Po přečtení synopse si lze snadno domyslet, jak se bude příběh o dívce bez emocí vyvíjet, ale zhruba do osmého dílu se tato prvoplánová zápletka drží v rozumných mezích. Občas to sice trochu smrdí patosem, ale není to nic, co by bylo větší vadou – právě audiovizuální stránka a zdařilé budování fikčního světa z toho dělají vcelku příjemnou podívanou. Někdy od devátého dílu však přichází velký pan Patos a začíná řádit zcela nemilosrdně. Do psej matere, prečo to všetko musí být tak patetické a vyumělkované?! Kde bylo možné vytvořit prostor pro emotivní scénu, tam ji tvůrci nacpali, kde bylo možné pustit na plné pecky orchestrální hudbu, tam ji pustili, a jakmile Violet už postopadesáté zmínila, že jí smaragdová brož připomíná oči mrtvého milovaného nebo při pohledu na ní začala zas a znovu pateticky vzdychat, pokoušela se o mě chuť jí tu brož narvat do hloubi vývodu vylučovací soustavy. Pokud si libujete v kýčích a sledujete anime proto, že chcete být dojati, případně je pro vás audiovizuální stránka nadevše, tak vám mohu Violet Evergarden směle doporučit – tohle anime je přesně pro vás. Já ten patos však stále ještě cítím mezi zuby. Slabší 3*. (24.01.2021)

Krásná, překrásná animace, velmi vhodně a mile ozvučeno, ending vždy uměl dokreslit závěrečný pocit, ale jinak je to tuctový příběh ať už lehce či silně tlačící na pilu. Na světě je mnoho takových příběhů, kdy se pomalu s hlavním hrdinou/hrdinkou učíme rozumět lidským emocím, kdy rodiny ztrácejí své blízké, kdy stačí málo, pár trefných slov a lidé jsou hned šťastnější. Tohle je jeden z nich a nepřináší nic nového. Dokonce má velmi kolísavou kvalitu. Asi do pátého dílu mě to moc nebralo, pak to nabralo lehce spád, kolem 10. dílu vyvrcholilo, aby to skončilo 13. lehce neukončeným dílem. Není to špatné anime. Je odpočinkové a když se necháte, dojme vás. Logika do něj nepatří, racio nechte zavřené, tady vítězí patos. (06.04.2019)

Z Violet Evergarden mám takové smíšené pocity. Rozhodně se tam našly hezké melancholicky laděné momenty, které mě dojaly až k slzám (za peak seriálu považuju 9. a 10. epizodu). Nicméně příběh o dívce, jež byla za války pouhou zabíjející schránkou bez emocí, a která se následně po skončení války léčí ze svých traumátek prostřednictvím dopisů hledajíc význam slova "Aishiteru" na mě působí docela tuctově a utahaně. Řada příběhů dle mě tlačila přespříliš na pilu, ale i tak musím říct, že ve mně některé epizody něco zanechaly. Co mi však vadilo byla neúplnost příběhu - tedy že člověk nemá absolutní ponětí, odkud se Violet k majorovi dostala a proč je schopná bez mrknutí oka sejmout celou nepřátelskou jednotku. Mít k příběhu větší background, hodnotím možná výš. I přesto bych však seriál doporučila... myslím že je to fajn melancholická jednohubka, která sice neohromí, ale ani nezklame (27.12.2022)

Violet Evergarden je pro mě obrovské pekvapení, neb jsem tomu dal šanci čistě náhodou a jak už u mě bývá zvykem, nečtu si o čem filmy či seriály vůbec jsou. Spolu s faktem, že vyhledávám spíše slice of life anime, byla sázka na fantasy/sci-fi poměrně "riskantní". Ale vyplatilo se! Pokud jste na tom podobně jako já, tak vás předem ujištují, že Violet Evergarden je tak civilní, jak jen to jde a zmíněné dva žánry jsou téměř zbytečnou informací. Pokud by se jednalo o hru, tak drtím F12 každých deset sekund, jelikož jde o jednu z nejlepších a nejkrásnějších animací co jsem zatím viděl. Tolik krásných scenérií a tak úžasná atmosféra a v každém záběru dělá ze seriálu v tomhle směru naprosto úctyhodnou záležitost. Ale k tomu hlavnímu, což je samozřejmě příběh. Tvůrci se ve velkém zaměřují především na samotnou Violet a skoro až nevěřím, jak jsem si mohl postavu (téměř) bez emocí tolik oblíbit. Vedlejší postavy pak zdatně sekundují, ač se některé mohou zdát lehce do počtu. Příběh pak osobně řadím k tomu lepšímu, ale pravdou je, že v několika prvních dílech příliš neoslní. Ta pravá smršť emocí začíná až s blížícím se koncem a především epizodu A Loved One Will Always Watch Over You ještě dlouho nevypustím z hlavy. Velmi originální počin, který možná s odstupem času docením na plný počet. A ta hudba! Ta hudba! (21.01.2019)