Ryanova dcera

Možno je film zbytočne dlhý a dal by sa skrátiť o hodinu bez toho, aby tým nejako utrpel dej, ale mne sa páčilo to pomalé tempo a zábery prírody, navodilo to autentickejšiu atmosféru írskeho vidieka počas I. svetovej vojny a ani chvíľu som sa nenudil. Myslím, že Mitchuma bola škoda do takejto úlohy dobráckeho učiteľa, nemal možnosť predviesť svoje herectvo. O to viac vynikli Trewor Howard a John Mills, ktorých postavy boli omnoho zaujímavejšie. (17.09.2021)

Režisérska práca jedného z najlepších britských režisérov je poznať a dá sa na ňu vždy spoľahnúť. Kvalitné spracovanie, skvelo napísané a zahrané charaktery. Na Mitchuma nezvykle pokojná rola postaršieho učiteľa, Howard ako vždy geniálny - jeho postave kňaza musíte fandiť a Millsa som takmer nespoznal - tak ho zhumplovali. Ak by príbeh bol postavený iba na nevere v odľahlom írskom meste, ani to by nebolo zlé, ale on je skvelo doplnený o írske hnutie odporu, ktoré brojí aj spolu s miestnymi vidiečanmi proti Britom vo vtedajšom britskom impériu. V tomto ohľade obdivujem Britov, resp. vždy ma dokážu prekvapiť, ako si dokážu vystaviť vlastný účet. Toto v iných kinematografiách absentuje. A tie skvostné zábery na búrlivý príboj vĺn o skalisté pobrežie. (18.06.2019)

Ryanova dcéra asi nepatrí medzi obľúbené vianočné klasiky medzi obyvateľmi zeleného ostrova... Deň po novej verzii Ďaleko od hlučného davu vidím presne opačný prístup k historickej látke. V tom prvom prípade sa scenár snažil košatý dej čo najviac zhustiť do kratšej stopáže, v tom druhom naopak scenár naťahuje jednoduchý príbeh na tri hodiny. Dôvod je aj v tom, že Lean sa občas zabudne a usúdi, že natáča prírodopisný dokument. Nakoniec ale sú to práve tieto zábery, ktoré z filmu robia slušný zážitok a k tomu vyhrotená posledná hodinka. Kontrast nádhernej prírody a škaredých (v zmysle povahovom, ale koniec koncov aj fyzickom) ľudí už nemohol byť väčší. (27.08.2018)

Hluboký snímek, který se slavným Leanovým eposům podobá nejen svou délkou. Neobyčejně silný, pravdivý příběh ženy, která následovala svoji lásku v době a v místě, které na to nebyly připravené. Sarah Miles, jež se zklamala v manželství, které pro ní nebylo, ač si ho vysnila. Robert Mitchum, jako snad nejsmutnější postava, která nenese na celé tragédii ani špetku viny. Christopher Jones, kterého zmrzačila válka - fyzicky i psychicky; jenž v sobě však nalezl dostatek místa na lásku. A samozřejmě deus ex machina v podobě místního blázna Johna Millse - postava, spojující jak nemilosrdnou, tak úsměvnou ironii lidských osudů, jako z Boschových apokalyptických obrazů. Úchvatné scénerie západoirského pobřeží v kontrastu s drobnými nádherami přírody i lásky - lesní milování. Výjimečné kompozice - major poprvé na scéně a setkání dvou tak odlišných mrzáků. A vrcholný prožitek lásky provedený takřka jako ono Hemingwayovo zemětřesení slasti. David Lean, můj režisérský bůh, se opět vznesl ještě do vyšších nebeských sfér. (08.01.2006)

V dobrém i zlém. Rájem i peklem. Růžovým krajkovím, rudým brokátem. Paraplíčko nesené hurikánem. Z dívky paní. Trpělivý trojúhelník. Tatínkova holčička. Kantorova žena. Vojáčkova milenka. Stál na vartě. Stál za hřích v lesích mechových. Zraněný, poznal válku. Magnetizující, poznal lásku, i když pro ni času není. Můry se slétávají nad vzplanuvším plamenem v údolí. Květnatý básník poodhrnuje závoj šimravého "in flagranti..." Pod nebeským viaduktem, mocně vábí citová studánka. Romantické cukrování s jinotaji. Metafyzický, orosený půvab milujících se duší, stříbrem posetých těl, sladkých jako nektar, rozlitých do bezčasé zahrady, oproštěných, pro tu chvíli, pro tu blízkost, od světů druhotných. Jaká líbezná vášeň, až příroda aplauduje. Jaká přízemní jízlivost, šeredné chování pozemských, které davovým lynčem eskaluje. Spolek zaslepených hlupců. Mrzáků na duchu. Na nože s nimi, když slib lože tak křehce, smluvně posvátný, rozdělili... Do prsou vás bodli, Ikarové. Snové, trudné kraje. (27.08.2018)