Ryanova dcera

Ryanova dcéra asi nepatrí medzi obľúbené vianočné klasiky medzi obyvateľmi zeleného ostrova... Deň po novej verzii Ďaleko od hlučného davu vidím presne opačný prístup k historickej látke. V tom prvom prípade sa scenár snažil košatý dej čo najviac zhustiť do kratšej stopáže, v tom druhom naopak scenár naťahuje jednoduchý príbeh na tri hodiny. Dôvod je aj v tom, že Lean sa občas zabudne a usúdi, že natáča prírodopisný dokument. Nakoniec ale sú to práve tieto zábery, ktoré z filmu robia slušný zážitok a k tomu vyhrotená posledná hodinka. Kontrast nádhernej prírody a škaredých (v zmysle povahovom, ale koniec koncov aj fyzickom) ľudí už nemohol byť väčší. (27.08.2018)

dlhokánsky nádherný filmový román. S nádhernou kamerou krásnym írskym pobrežím a zaujímavými hercami. Film prebieha v dvoch častiach a zároveň v dvoch líniách - ľúbostný vzťah mladej Írky (herecký prejav podobný ako Emily Watson) a odbojové protianglické hnutie miestneho írskeho obyvateľstva. No a v tom vyše troj hodinovom diele moje sympatie od začiatku mal Howard čoby všeobecne rešpektovaný írsky kňaz s úžasnou prirodzenou autoritou. (18.06.2016)

Hluboký snímek, který se slavným Leanovým eposům podobá nejen svou délkou. Neobyčejně silný, pravdivý příběh ženy, která následovala svoji lásku v době a v místě, které na to nebyly připravené. Sarah Miles, jež se zklamala v manželství, které pro ní nebylo, ač si ho vysnila. Robert Mitchum, jako snad nejsmutnější postava, která nenese na celé tragédii ani špetku viny. Christopher Jones, kterého zmrzačila válka - fyzicky i psychicky; jenž v sobě však nalezl dostatek místa na lásku. A samozřejmě deus ex machina v podobě místního blázna Johna Millse - postava, spojující jak nemilosrdnou, tak úsměvnou ironii lidských osudů, jako z Boschových apokalyptických obrazů. Úchvatné scénerie západoirského pobřeží v kontrastu s drobnými nádherami přírody i lásky - lesní milování. Výjimečné kompozice - major poprvé na scéně a setkání dvou tak odlišných mrzáků. A vrcholný prožitek lásky provedený takřka jako ono Hemingwayovo zemětřesení slasti. David Lean, můj režisérský bůh, se opět vznesl ještě do vyšších nebeských sfér. (08.01.2006)

Trvalo mi několik let, než jsem (kvůli problémům s titulky) Ryanovu dceru vůbec dokoukal. Není to taková extratřída jako Lawrence z Arábie nebo Doktor Živago, které řadím k nejlepším filmům všech dob, ale je vidět, že David Lean neztratil styl ani koncem své kariéry. Z pětice Leanových posledních velkofilmů se jedná o zdaleka nejkomornější dílo, a to i přes existenci monumentální scény bouře na pobřeží. Jeho schopnost přenést diváka do starého Irska tak, že díky úžasné práci s výpravou a kamerou skoro až cítí vůni těch lilií za domem, je něčím ojedinělým. Jarreova hudba se opět povedla a splňuje to, co očekávám od hudby ke starému dobrému filmu. Už jen to úvodní disonantní hrábnutí do harfy patří do zlatého fondu. (1 255.) (05.12.2018)

Pokud budeme mluvit o dokonalosti obrazů, o jejich dokonalosti ve všech detailech, které jsou navíc nejen půvabné a lehké, ale mají i vysokou vypovídací hodnotu, pak mluvit o Davidu Leanovi, je určitě na místě. Pokud se týče příběhu o hospodském Ryanovi a jeho rozmazlené dceři, kteří hrají v obou polohách (lidské i irské) na obě strany, pak už budeme asi trochu na rozpacích, zda dokonalost (a k ní patří i obsazení Roberta Mitchuma do role učitele Shaughnessyho) na jedné straně vykompenzuje druhou stranu, která je spíš fádní a nemotorná. David Lean by nejspíš řekl: "Nejde o samotný příběh, který být může pro někoho nezajímavý, jde o formu, jakým se pojedná. Kdo to umí lépe?" A bude mít nejspíš pravdu. Pro mě to ale stejně bude jen jeden z mnoha nadprůměrných filmů. Pozn.: Souhlasím s ženou, která se na film dívala se mnou, že že jedinou charakterovou (sympatickou) postavou je Otec Collins (Trevor Howard), pod jehož pastorací by se nikdo nemusel stydět být křesťanem. (25.01.2016)