Tygr a drak

Asijská kultura mě stále bezpečně míjí a nikdy mi asi k srdci nepřiroste. Tuším proč. Protože veškeré jejich aktivity jsou přehnané, pro našince naprosto vzdálené, u nás se tomu říká tlačení na pilu. Nechápu jejich na jedné straně naprostou dokonalost v pohybech, cvičení, dýchání, koncentraci, kontrole, oděvech, účesech, citech, poslušnosti, na druhé nadměrnou upjatost, sebekázeň, citovost, skromnost, pokoru. Tomu neříkám akce a reakce, ale neustálé ničení těla i duše. Patrně tomu nerozumím, ale dnešní Východ už není čím býval, takže i na ně došlo, i když jim to nepřeju. Jen tak kecám o ničem, jelikož boje, konflikt lásky, efekty a celý film mě docela nudily, tak aby se neřeklo. ;-) (26.09.2012)

Po vizuální stránce film nemá chybu - úžasná výprava snímaná bezchybnou kamerou, skvělá choreografie bojových scén, hudba i vše co se toho týká je pěkné. Bohužel ale po stránce obsahové mě nezaujal ani trochu, opravdu nerozumím tomu, jak mohl tenhle film získat Oscara za nejlepší cizojazyčný film (obzvláště když ho porovnám s Musíme si pomáhat...) (05.01.2004)

Většina z hodnotících se sice rozplývá nad úžasností a skvostností tohoto filmu, leč já jsem asi chyběl ve škole, když se probíralo, jak se tyhle dva atributy dají ve filmu rozeznat, jsou-li dovedně skryty. A to tedy u Tygra a draka jsou. Možná, že jej hodnotím tak příkře proto, že jsem jej viděl zatím jen jednou a nestačil jsem vstřebat všechny ty vizuální i mentální divy, které se v něm mají (údajně) vyskytovat. Možná to je i proto, že jsem podobných pohádek na podobné téma a s podobnými herci viděl ještě za reálného socialismu několik (hlavně na videu). Zkrátka a dobře, je-li tohle oscarová bomba, pak je poražený oscarový finalista Musíme si pomáhat nejlepším filmem roku 2000. Neboť dle mého názoru je kvalitativně nejméně o kategorii výše, než tohle asijské umění. (21.10.2002)

Tehdy to bylo zjevení, dnes to stále vnímám jako oslavu filmového umění té nejvyšší kvality. Obrazová báseň se úplně vymyká tomu, na co jsme byli v asijské produkci zvyklí. Ang Lee jednoduše vypráví obrazem a vytváří si svá vlastní pravidla. Nikdy nepřemožený bojovník Chow Yun-Fat chce odejít na odpočinek, požádá tak svou milou, které se nikdy nevyslovil, Michelle Yeoh, aby jeho proslulý meč doručila do bezpečných rukou přítele. Meč však vezme neznámý zloděj a rozpoutá kolotoč soubojů a emocí. Hrdinové překonávají zákony gravitace, běhají po stěnách. Technicky je to úchvatné. Lee si přibral ke spolupráci choreografa Yuen-Woo Pinga a dobře udělal. Tenhle bojový balet se musí líbit snad i těm, kteří si pořád myslí, že Steven Seagal je bourák a Michael Dudikoff natočil několik velkých bijáků. Závěsná a záchranná lana dělají zázraky, ale zdaleka to není jen o nich. Lee natočil kouzelné romanticko-tragické drama, které navíc světu představilo talentovanou Zhang Ziyi. Osobité.. (11.08.2016)

Opravdu krásná čínsko-tchajwansko-honkongsko-americká fantasy. Na moc takových filmů se nedívám a upřímně napsáno ani netuším proč .... Tohle je opravdu nápor na city, na mou romanticko-něžno-sentimentální duši. Ještě do sebe pouštím překrásnou hudbu k němu složenou ... ach, ty houslovo-flétnovo-bubínkovo-kytarovo-všelijak různě barevné tóny tklivých písní ... vážně, jsem spokojená a jsem moc ráda, že jsem si k tomuhle cestu našla. (25.11.2013)