Devadesátky

[KVIFF 2019] Pominu fakta kolem toho, že jsem se na film dostat hrozně chtěl, ale zapomněl si pas jako debil poprvé v životě, ale když mi ďábel zavřel dveře, tak mi otevřel okno v podobě lístku, který jsem objevil z ničeho nic. Film je situovaný jednoduše do devadesátých let. Což málokomu co řekne. Mne a spoustě dalším lidem okolo mé generace to však řekne dost. Hill ve svém debutu vsadí na komedii s vážným tématem okolo a natočením na 4:3. Neherci, nebo alespoň počáteční se blýsknou, že to není možné, humor funguje velmi dobře i s vyhrocenými situacemi. Sunny jenom září. Je zde vyvolána nostalgie, kterou jste vlastně ani třeba nikdy nezažili, ale to vám nevadí, protože je to natočeno velmi dobře, kdy vy se necháte jenom unášet na vlně let minulých spolu s autentickou hudbou, kde nezáleží na vašem vkusu, protože to prostě sedí. A Reznor s Rossem dělají svou práci tak jak mají. Vsadili na klasiku, nekonfliktní, lehkou a melancholickou pohodu. Hill napsal symfonii. Vy už jen můžete sedět a vychutnat si ji. Přejeme příjemnou zábavu. (07.07.2019)

já tyhle Coming of age filmy nemám moc rád,takže asi nedokážu naplno docenit,že se Hillovi dokonale povedlo na plátno přenést onu esenci devadesátek.V tomhle ohledu není mid90s absolutně co vytknout.Bohužel ale příběh o hledání sebe sama u hlavního hrdiny nepřináší nic extra objevného a v mých očích tomu nepomůžou ani fajn herci,ani velmi dobrý soundtrack...60% (13.01.2019)

Jako debut Jonaha Hilla moc a moc super. Citlivé emoce, občas naturalisticky surová scéna, dobře minimalistické v detailech (brácha donese dva džusy a vy prostě víte, co to znamená). Když se na to ale dívám bez sentimentu, že tohle natočil týpek co ve filmech doteď jen hrál, tak musím přiznat, že mě to úplně nedrželo celou dobu. Je to taková nezávislá atmosferická pocitovka o dospívání mezi skejťáky, ale často nedramatická a rozvleklá jak nedělní odpoledne na sídlišti. (17.08.2019)

Je to síce iba taký nedokonalý zlepenec jednotlivých čriepok deja, kde vlastne nič poriadne nezačína a nekončí - len také pofľakovanie sa na skate a parenie, no Hillovi sa tu podarilo tak dokonale vystihnúť deväťdesiatkovú atmosféru, že z toho musí každý padnúť na zadok, najmä moja generácia a starší. Tak to dopadá, keď deti vychováva ulica, dnes je to možno ešte horšie ako vtedy... Nadpriemer. 75/100 (13.11.2019)

Jonah Hill nikdy nebyl můj oblíbenec. Vnímal jsem ho nejprve jako neprofláklého (a docela přirozeně vystupujícího) komika (Superbad), pak zejména vedlejšího přicmrndávače v méně či více vydařených komediálních projektech, pak jako velmi solidního přicmrndávače v dramatických kouscích (Moneyball vedle Pitta, Vlk z Wall Street vedle DiCapria) a nyní tenhle hekavý hošan překvapil režijním debutem, který poměrně syrově pojednává o životě osamělých skejťáků. A na prvotinu je to hodně vydařená záležitost. Je jedno, zda jeho hrdinové jezdí na skateboardech nebo brigádničí třeba na plovárně, Hill sleduje jejich dospívání a obtížná životní rozhodnutí. I když nepřináší nic nového, ve svém pojetí je citlivý a upřímný. Hlavním hrdinou je svou vlastní cestu a identitu hledající Stevie. Je to roztomilý klučina, kterého pravidelně řeže starší bratr, matka samoživitelka je pořád v práci, a tak hledá porozumění jinde, což má suplovat jeho chybějící rodinné zázemí. Ač je přemýšlivý a zdrženlivý, obdivně se začne scházet s partou skateboardistů, kteří obráží mejdany a jednají na hraně zákona. A ze stydlivého hocha se stává někdo „jiný“, jež vyzkouší alkohol, drogy a zasune své dva prsty tam, kam ještě starší kluci zdaleka nezabrousili. Postupně ale pochopíme, že u každého zkaženého obalu je i jádro, které ještě nemusí být nakyslé. A že právě ani hoši z party to rozhodně nemají lehké. Hill kouzelně zachytil všednodennost, je autentický v detailech, má obyčejné cíle, předkládá několik špatných rozhodnutí i následných kroků s jistou dávkou naděje. A hlavně posbíral velmi dobré mladé (mnohdy neherecké) tváře. Kdyby ještě lépe vklouzl do několika témat, výsledek mohl být dochucenější a pocitově naplněnější. (22.10.2019)