Léto 84

Asi jsem čekal (respektive doufal), že to bude lepší. Obsazení je veskrze nesympatické (obzvláště ten špekoun mě tam sral neskutečně), nemá to v podstatě žádnou atmosféru (a třeba soundtrack je vyloženě strašně mdlý a nevýrazný), i tempo je dost rozvleklé a určitě by to sneslo trochu zkrácení a rychlejší spád, a vlastně to ani není napínavé, protože je od začátku jasné, že Davey má pravdu - jinak by ten film nedával smysl. Na malou chvíli mě ovšem napadlo, že by bylo docela zábavné, kdyby tím sériovým vrahem teenagerů byla Daveyho vysněná krasotinka Nikki (u které jsem celou dobu doufal, že aspoň něco ukáže - marně). Jinak policajti jsou zde klasický neschopný kreténi jako v 99 % všech filmů, což mi zde přišlo podobně otravné jako zmíněná dějová předvídatelnost nebo ta falešná osmdesátková nostalgie, na kterou začínám být pomalu alergický. (26.12.2019)

Mne to ani tak nepripomínalo Stranger things ako skôr Super 8 (2011) od J.J. Abramsa. Len to nemalo rovnaké hororové vyznenie, aj keď vlastne monštrum môže mať veľa podôb. Po obsahovej stránke to troška kolísalo, miestami príbeh strácal dych, no atmosféra sa držala po celý čas - príjemne mrazivá, tajuplná a hlavne s pocitom chlapčenského dobrodružstva. K tomu samozrejme treba ešte prirátať pekný výpravný retro kabátik, kde vynikla najmä muzika. Spokojnosť, nadpriemer. 75/100 (25.09.2018)

Tak mám za sebou další snímek ve kterém si připomínáme nostalgii amerických osmdesátých let, který svým počátečním vzezřením může tak trochu připomínat dějovou linku mého oblíbeného filmu z již zmiňovaných osmdesátých let s názvem Stůj při mně (1986). Protože tu máme partičku mladistvých teenagerů ve které nemůže samozřejmě chybět jeden buřtíček do kterého se okolí naváží a taktéž tu máme začátek prázdnin a nudící se mládež, která chce zažít nějaké to dobrodružství nejlépe kriminálního charakteru. A tady ta podobnost s trhákem od Stephena Kinga končí, jelikož zde se do partičky nezralých paniců vetře sexy blondýna a začnou řešit záhadu ztrácejících se dětí v okolí. Vrchní dětskej Sherlock, kterej je chytrej jak rádio vymyslí plán, jak nachytat a ověřit totožnost hlavního podezřelého. Ale neuvědomí si jeden důležitej fakt a to je to, že když bude dráždit hada bosou nohou, že si to toho ten had nevšimne a že si to nechá líbit. Chyba lávky, pan mučitel se pěkně nasere a vychutná si všímavou mládež jak se patří a v letním počasí si je dá jako předkrm k hlavnímu chodu s hranolkama a ještě si to pěkně zapije jahodovým shakem. Takovej roztomilej masakr strčí s přehledem všechny vyvražďovačky typu Vřískot hravě do kapsy a z počátečního rozjetého love story s příchutí doby bezstarostných osmdesátek odehrávájící se na předměstí amerického města se stane boj o přežití. Autoři se vykašlali na počáteční romantiku a soustředili se na hororový podtext s tajuplným nádechem a taktéž na vykreslení atmosféry osmdesátek včetně hudby. Můžeme tam slyšet řadu šlágrů z té doby jako Bananarama a jejich asi největší hit „Cruel Summer" a mnoho dalších. Také mě zaujali přesvědčivě zahrané role hlavních dětských hrdinů, ale i jejich dospělých jedinců, ale taktéž vybrání filmových lokací. I když se film odehrává v oregonském městě Ipswich, tak natáčení probíhalo v okolí kanadského města Vancouver. V posledních deseti letech se roztrhl pytel s natáčením příběhů, které se odehrávají v osmdesátkách a za to jsem vděčný, jelikož tuto dobu mám rád a připadá mi mnohem zajímavější než ta dnešní uspěchaná a ničím nezajímavá doba. Pro příklad uveďme seriál Stranger Things nebo kultovní horor z pera Stephen Kinga s názvem To (2017) a samozřejmě mnoho dalších. Za neopakovatelný zážitek a také celkem za originální příběh ve kterém si milovníci italské kuchyně užijí mnoho všudepřítomného kečupu a asi od půlky filmu budou napnuti jak struna na kytaře dávám zasloužených 90%. (18.06.2021)

„Všechno to může působit normálně a stereotypně, ale pravda je, že na předměstí se dějí ty nejšílenější věci. Nikdy nevíte, co může přijít zpoza rohu.“ Bavilo mě to. Ty neustálé nadržené rozpravy puberťáků člověk tak nějak bral, přece jen to patřilo k jejich věku a sem tam se dalo i nějaké té uhozené průpovídce s klidem zasmát. Ale hlavně, díky chlapci s velkou fantazií, paranoií a oblibou v záhadách/konspiračních teoriích čím dál víc přicházelo na řadu napětí (v pořádných dávkách a místy solidně gradované), protože hlavním hrdinům neustále hrozilo odhalení (nechybělo i pár zdařilých náznaků lekaček). Díky nedůvěře okolí divák Daveymu o to víc v jeho posedlosti fandil a čekal, zda konečně najde důkaz. A přesně jak jsem se bál, posledních cca 15 minut se moc ukočírovat nepodařilo (vlastně bych ani neměl problém s tím, co se dělo po „probuzení“, ale JAK na to vzhledem k okolnostem vůbec mohlo dojít? No, těžko, milá Anežko). A to je fakt škoda, protože jinak to silně zlověstné vyznění konce bylo fajn. Takhle dávám „jen“ slušné 4*. (05.05.2019)

Rekvizitní sázka na osmdesátkové retro, která atmosféru udržuje elektronickou hudbou a pozornost honibrckým hecováním, ale abych šel s hodnocením výše, museli by autoři část svého fanboyství vyměnit za schopnost vyprávět a taky přijít s lepším koncem. Buď operaci Mack Attack ukončit zcela optimisticky, a nebo ponechat závěr s tím, že se vynechá scéna odhalení na policejní stanici, která z následného počínání Cape May Slayera udělala už cosi téměř nadpřirozeného (třeba nechápu, jak se za dané situace dostal k policejnímu autu, když ipswichtí cajti měli evidentně jen jedno s číslem 010). Stejně tak mi hlava nebere, proč si Randy Disher nezavolal k rozlousknutí případu pana Monka. Sanfranciská sbírka fobií by to měla za pár minut a ještě by Eatsovi roztřídila pornočasáky podle čísel.. (13.09.2018)