Léto 84

Tady se děje veliká magie! Vyjmenovávat Stranger Things, amblinovky, Disturbii, osmdesátky nebo It je sice super, ale Léto 84 je daleko víc než obyčejnej pastiš. Samozřejmě se veze na – už trošku otravný – 80s fetišizaci, jenže ta reflexe žánrových souvislostí je až nečekaně hluboká. Jde tak trochu o tři do sebe zapuštěné filmy sledující odlišné tradice, zatímco každý z nich se inspiruje v odlišných žánrových pravidlech. Ty pak doprovází ještě posuny tonální a dohromady dělají z Léta jeden z mých nejoblíbenějších teen-hororů všech dob. // Na prvním místě frčí všude skloňovaná Disturbia, ke které má Léto 84 podle všeho nejblíž. Jenže nesmíme zapomínat, že D. J. Caruso v té době dost ujížděl na Hitchcockovi. Takže bych šel klidně i dál, k Oknu do dvora. Patnáctiletý Davey přesvědčí své tři kamarády, že milý policista Mackey by mohl být hledaný sériový vrah. V chlapcově ložnici začíná hitchcockovsky voyeurská rovina šmírování okolí – dalekohledem pozoruje nejen dívku od naproti, ale především “sériového vraha”. První třetina funguje jako kriminálka o dopívajících a tonálně poměrně rozjuchaná zábava. Hromadí se důkazy, sepisují Mackeyho denní režimy a řídí ji otázka po jeho pravé identitě. // Druhá třetina je stále poměrně odlehčená, ale přituhuje, protože se proměňuje perspektiva kladení otázek. Všechen ten detektivní stalking se z neškodné hry mění v mrazivou obsesi. Odhalují se souvislosti spojené s hlavní postavou a z kriminálky se stává podvratný konspirační thriller. Mackey se zdá nevinný a Davey působí jako nekontrolovatelný maniak. Léto 84 velmi chytře skrývá některé souvislosti a skrze omezený rozsah vědění vytváří nepříjemnou informační nejednoznačnost. Příkladem budiž moment, kdy slyšíme vraha nastartovat auto, střihem s elipsou skočíme ke druhému dni, kdy do svého policejního Chrysleru nastupuje Mackey, ale zvuk startu díky chytře umístěné výpustce neslyšíme. Je Mackey vrah? Zbláznil se Davey? // A pak přijde to smrtící finále. Doslova! To přepne do podvratného slasheru. A už tradičně mimo posun žánrový – kriminálka -> konspirační thriller -> horror – dojde k posunu tonálnímu: odlehčené vyšetřování -> temnější vyšetřování -> nekompromisně hrůzný horor. Celé finále je neuvěřitelně odporné. Nemůže za to krev s brutalitou, ale finální vyznění s hrůzně neuspokojivým zakončením. Veliká, ale veliká nádhera. (20.03.2020)

Kolem cedule Reagan/Bush projde patnáctiletý metalista v křiváku s placičkama a trikem Bad Religion, u pasu má vysílačku a walkmana se sluchátky kolem krku. K tomu hraje synťáková hudba. Čtveřice chlapeckých kamarádů drandí po předměstí na malých BMX kolech, ze kterých sesednou do bowling baru, kde během hraní na arkádových automatech očumují nejen sexy roztleskávačky, ale hlavně okšandovanou krásnou DJku pod discokoulí, která pouští hudbu z desek a hrdinu hlídala, když byl menší. Otec protagonisty se dívá na televizi a stěžuje si, že ta Studená válka snad nikdy neskončí a když mu žena podá plakáty na městskou slavnost, postěžuje si, že tam bude hrát nějaká synth-rocková kapela. Atd atd atd. Bože můj to neni film, ale mauzoleum. Ve vypočítávání nezbytných osmdesátkových rekvizit chlapeckého dobrodružství bych mohl pokračovat ještě hodinu, zato o nedostatečně rozvinutém vztahu mezi hrdiny (kteří jsou přesně tím, čím se jeví od první scény, tedy brýle a košile = šprt, metalové hadry - tvrďák, co svojí zdánlivou vychilleností kryje problémy doma, tlusťoch - nervóza se srdcem na správném místě) to můžu uzavřít už tady. Summer of '84 je stejně nekriticky fanouškovská podívaná, jako byl předchozí počin režisérů Turbo Boy - tedy film pro ty, kterým stačí své oblíbené artefakty jenom vidět. Valnou většinu z nich jenom film totiž skutečně jen ukáže a jde dál, s dějem nemají nic společného a díky tomu, jak strašně násilně jsou rvaný před kameru, tak ani nepomáhají ve tvorbě dobové atmosféry. Hvězdu zvedám za konec, který trochu zbavuje film dosavadní bezzubosti. (31.08.2018)

Film natočený přesně tak, aby se o něm mluvilo jako o filmových Stranger Things. Nic proti tomu. Osmdesátky tu dýchají ze všech pórů, parta kluků je docela sympatická a na jejich nahánění sprostého podezřelého se zpočátku kouká docela dobře. Jenže to časem zevšední. Děj se motá pořád dokolečka, prakticky nikam nepostupuje a na konci náhle přijde odhalení, které je jasné dejme tomu od půlky filmu, protože jiná možnost není. Tvůrci se to snaží nějak okořenit osobními problémy jednotlivých hrdinů, ale ty mi tady přijdou zbytečné. Navíc drtivou většinu stopáže jsem měl pocit, že se koukam na film pro děti ze základky a v závěru bum, takže absolutně netuším, pro jakou cílovou skupinu je film určen. Kouknout se na to dá, ale zklamání jsem se neubránil. 55% (31.08.2018)

Tedy musím uznat, že jsem velice mile překvapen, jelikož natočit retro biják z 80 let v tomto duchu jsem nečekal. Co se týče děje, je to opravdu zdařilá podívaná. Parta kluků, která má podezření, že jejich soused je sériový vrah, rozkrývání důkazů, zároveň dospívající hlášky , výběr protagonistů a ta dobová instrumentální hudba, prostě pecka. No jo, jenže na konci film ztratí veškerý svůj půvab. Jakoby zkrátka tvůrcům došly nápady, a začali kombinovat, nemyslím si, že je to vyloženě hororová podívaná, jak zde někteří zmiňují, v celku nejedná se o žádný krvák, ale ta nelogičnost a vyústění úplně popírá veškerý detektivní náboj, který tenhle film provází. Opravdu veliká škoda. (28.09.2018)

Připomnělo mi to moje léto 98. Já tenkrát taky klukům říkal, že ten starej Ruhle je divnej. A ani mně se tenkrát nevěřilo. Jo, jenže kdo myslíte, že kradl ty patníky z okresek a stavěl si z nich plot za barákem? Ruhle se sice dodneška stydí chodit do hospody, ale mně se rozhodně takovýho uznání, jako tady Daveymu, nedostalo. Jinak všem těm, co mají výhrady k napínavosti tohohle filmu - je to hlavně kanadskej film, víte to? Já tady už tři roky bydlím a řeknu vám, že kdyby se v našem sousedství stalo něco aspoň z půlky tak napínavýho, zazpívám jim tu na počest jejich hymnu. (14.07.2020)