Beze stop

Tak trochu vykrádačka Captain Fantastic s tím, že zde je téma vážnější. Režisérka ovšem nezvládá dramatickou část a Ben Foster místo vyvolání konfliktu celou dobu v sobě vše potlačuje, což mi přijde vyloženě škoda. Mladé překvapení v podání slečny McKenzie je ale výborné. Vypadá to, že se klube nová hvězdička. (11.10.2018)

„Chceme, nebo potřebujeme?“ - „Obojí.“ Aneb jak se žije v lese bez svolení úřadů...Beze stop je takový malý, nenápadný, komorně laděný film, přesto jsem si ho moc užil. Možná jsem byl jen správně naladěný, ale putování ústřední dvojky žijící skoro až partyzánským způsobem života mě bavilo. A ačkoliv tahle studie vztahu disciplinované dcery a traumatizovaného otce na cestě plyne pomalu, vůbec to nevadí, divák to má především procítit. Naladit se na otcův odpor vůči nedobrovolnému socializování, stejně jako dceřino postupné (ačkoliv tlumené) bouření se či prohlubující odcizení. Pak ani není potřeba přehršel dialogů, hlavní protagonisté vše dokážou s přehledem zahrát i třeba jen grimasami a očima. A oba jsou perfektní, zvlášť Thomasin (ta mě zaujala už v o rok mladším Jojo Rabbit a budu ji nadále pozorně sledovat). Okamžik zlomu visí ve vzduchu, a i když je zde spíš decentní, závěr mi přišel krásně niterný (dojemný tak akorát, aby nezačal citově vydírat). Dávám solidní 4*, nezodpovězené otázky ve výsledku vadí minimálně. (29.03.2020)

Kdo viděl Captain Fantastic, ten se těžko vyhne srovnávání. Beze stop totiž nabízí nejen téměř identickou úvodní expozici postav a jejich prostředí, ale pracuje i s překvapivě dost podobným rodinným modelem (absence matky, neschopnost otce zvolit správnou cestu). Beze stop se však ubírá jiným žánrovým směrem a řeší především drama uvnitř samotných postav. V tomto směru zase film připomíná předchozí film Debry Granik Do morku kosti. Dospívající dívka musí čelit rozhodnutím, která jí na bedra nandavají neúměrné množství zodpovědnosti v rámci jejího věku i postavení. Jenže na rozdíl od filmu Do morku kosti, kde musí hlavní hrdinka pod neúprosným tlakem okolností konat a sama situace je tak katalyzátorem dramatu, Beze stop jde takovou podivnou cestou neiniciativní bezkonfliktnosti, která na mě působila téměř uspávajícím dojmem. Obsahově a tematicky zajímavý příběh se tak pro mě odvíjel v monotónní nedynamické poloze, kterou už pak nezachránil ani závěrečný akt vůle a sebepoznání. 5/10 (01.10.2018)

O mnoho realističtější a v hereckém minimalismu i překvapivě citlivější, než tématicky příbuzný Tohle je náš svět s Viggo Mortensenem. Ben Foster, zde není hurá excentrik, ale traumatizovaný veterán, který nesnese lidskou společnost. Uvědomuje si, že dceru do takto extrémního životního stylu nemůže nutit, ale ona jediná mu zbyla a s ní se cítí fajn. Kvituji, že to není agitka a "systémové" postavy jsou zobrazeny vlastně velice mile. Nenápadný, ale dobrý film. Thomasin McKenzie má talent. (17.03.2020)

Krasa. Aj bez explicitne rozohratych a zobrazenych konfliktov sa da natocit posobiva drama. Velmi citlive a civilne indiecko. Postavy som si zamiloval a chapal ich aj ked s ich pohladom na svet vobec nesuhlasim. Foster uz potrebuje poriadnu ulohu v kvalitnom velkofilme a tej dievcine prajem velku buducnost. Pekny priklad maleho velkeho filmu, ktory je zdanlivo o nicom a pritom o vsetkom. 9/10 (10.03.2019)