Beze stop

Tak trochu vykrádačka Captain Fantastic s tím, že zde je téma vážnější. Režisérka ovšem nezvládá dramatickou část a Ben Foster místo vyvolání konfliktu celou dobu v sobě vše potlačuje, což mi přijde vyloženě škoda. Mladé překvapení v podání slečny McKenzie je ale výborné. Vypadá to, že se klube nová hvězdička. (11.10.2018)

Komornější vydání Mr. Fantastic. Mě ale tahle látka, týkající se izolace od společnosti, zaujme v každém vydání. Jediné co mi chybělo bylo hlubší odůvodnění otcova rozhodnutí. Nějaké střípky z minulosti, atd. Jinak za mě sympatická žánrovka. Potěší především casting s B. Fosterem a začínající T. McKenzie. (13.10.2018)

Příjemné rodinné drama v krásném prostředí, které je ale na svou stopáž občas trochu prázdné a nepřekvapivé. McKanzie i Foster to zahráli oba dobře. Jejich postavy mají duši, dá se s nimi snadno procítit nálada a ani jejich chování nezavání klišovitostí. Děj se až tak moc nevyvíjí a spíš jen tak lehce plyne, takže jedno uklimbnutí hlavou se při této projekci dalo pochopit. Leave no trace není žádná akční jízda ale spíš kochání se exteriéry a dobrými hereckými výkony. Vesměs je to příběh o hledání sebe sama a o tom, jak těžké je si prosadit vlastní sny u otce, který stále žije minulostí. Dobré, ale neobjevné. KVIFF 2018 (03.08.2018)

U filmů jako je tento je velmi důležité, jak moc blízko máte k lidem a ke společnosti obecně. Jestli jste spíš alternativnější, nebo třeba bez mobilu neopouštíte byt. Pro někoho velmi společenského mohou být postavy otce a Tom ztuha pochopitelné, resp. těžko si představí, jaká moc může někoho přimět odloučit se od lidí. Jsem trochu asociál, takže jsem ten niterný příběh válečného veterána, kterého sužují vlastní démoni a dcery, která mu stojí po boku, pobíral aniž bych se nudil. Ale úplně vidím většinu lidí co znám, jak si během filmu vyřídí pár sms, v klidu si udělají večeři a všelijak se to snaží vydržet dokonce, aby se dozvěděli, jestli je tatík domestifikovatelný, nebo ne. Díky tomu, že se tady nekřičí, akce téměř neexistuje a vše se ubírá vcelku poklidným tempem, by se mohlo zdát, že je to jen ubíjející nuda o divných lidech. Přesto je závěr emočně silný. Nehledejte ale nějakou ukrutnou pointu, nebo katarzi...prostě tiše sledujte příběh otce a dcery, kteří nemohou, nebo nechtějí být součástí společenství. V USA má slovo komunita dočista jiný význam a po rodině je to velmi důležitý aspekt života Američanů. V tomto kontextu je to propadání se za hranice i té nejmenší komunity, pro většinu amerických diváků synonymem pro ztrátu úplně všeho, pro život beze stop. (21.09.2020)

Kdo viděl Captain Fantastic, ten se těžko vyhne srovnávání. Beze stop totiž nabízí nejen téměř identickou úvodní expozici postav a jejich prostředí, ale pracuje i s překvapivě dost podobným rodinným modelem (absence matky, neschopnost otce zvolit správnou cestu). Beze stop se však ubírá jiným žánrovým směrem a řeší především drama uvnitř samotných postav. V tomto směru zase film připomíná předchozí film Debry Granik Do morku kosti. Dospívající dívka musí čelit rozhodnutím, která jí na bedra nandavají neúměrné množství zodpovědnosti v rámci jejího věku i postavení. Jenže na rozdíl od filmu Do morku kosti, kde musí hlavní hrdinka pod neúprosným tlakem okolností konat a sama situace je tak katalyzátorem dramatu, Beze stop jde takovou podivnou cestou neiniciativní bezkonfliktnosti, která na mě působila téměř uspávajícím dojmem. Obsahově a tematicky zajímavý příběh se tak pro mě odvíjel v monotónní nedynamické poloze, kterou už pak nezachránil ani závěrečný akt vůle a sebepoznání. 5/10 (01.10.2018)