Benedetta

Papežka sladkých moruší, nebo Jidáška sošných slov? Neomylná. Smilná. Pokušitelka šípů z kuší, bez/s retuší? Dbá na, či dobírá si nebe modlitebních loží? Rochní se v pevnosti "šachového" roucha. Pod nedbalkami. Ach, Bože, až bledne Erós, Afrodité... Horečnatá důvěrnice univerza netušených Pi/ru/et. Před nastoupeným koncilem. Supí. Zapálená muška mší. V brunátných mdlobách zápolí s existencí (s)extáze. Celá Ďáblova herečka. (14.01.2024)

Benedetta Carlini je skutečná historická postava, jak jsem se dočetl po zhlédnutí filmu (https://en.wikipedia.org/wiki/Benedetta_Carlini), ale Verhoeven si její životopis i události její doby samozřejmě trochu pozměnil, scénáristicky "vylepšil". Každopádně se mu, už starému dědkovi, podařilo natočit dílo přímo renesančně krásné, aspoň mně se tedy film moc líbil po vizuální stránce. A samozřejmě i po té obsahové, protože syntézu vypjaté spirituality a vypjaté tělesnosti shledávám divácky přitažlivým tématem. Obdivoval jsem nádherné exteriéry toskánského Montepulciana, filmovou výpravu (dobové oděvy), bavily mě Benedettiny vize i postupně houstnoucí atmosféra (vyšetřování, kometa, sebevražda, morová epidemie, flagelantství, vyhrocené finále). Pár drobných připomínek ovšem mám. Třeba mě samozřejmě naprosto fascinovalo dildo vyrobené ze sošky Panny Marie, opravdu vytříbená to blasfémie! Ale když se člověk zamyslí nad tím, kolik muselo být v takovém klášteře nejrůznějších svíček, tak pochybuju, že by si holky dávaly práci s náročnou výrobou něčeho tak nepraktického (leda by je perverzně vzrušovalo rouhání). Nebo mi vadil občas dost zřetelný (ale rádoby nenápadný) makeup na tvářích jeptišek (a Benedetta ještě navíc vypadala trochu vysolárkovaně). A asi nejvíc mi ve filmu neštymovala ta fránina - proč Verhoeven film z Itálie probůh nenatočil s italskými herci a herečkami? (22.01.2022)

Lesbický nunspoitation by Verhoeven ze 17. století z Toskánského kláštera. Verhoeven natočil netradiční erotické náboženské drama, které se nebojí nahoty i násilí. Představitelka Benedetty Virginie Efira ve svých 45 letech vypadá velmi dobře a full frontal naked potěší nejedno mužské oko, ale dobře vypadá i rebelská Daphne Patakia. Opravdu jde o nejvíc hot jeptišky, co jsem kdy viděl. Kombinace hříšných jeptišek a zkorumpované křesťanské instituce funguje překvapivě dobře. Potěší historické období, kde Evropu zrovna zachvátil Mor, velmi intenzivní a vzrušující sexuální lesbické scény, známky Stigmat, skvělé noční můry Benedetty ( scéna s hadem nebo brutální zabití rytířů, překvapilo syrovým Gore), líbily se mi drsné pravidla, které jeptišky musely dodržovat a solidní je intenzivní finále, kde došlo na parádní soud, mučení i chaos obyvatel ve městě. Tempo je místy sice pomalejší, ale mou pozornost si díky atraktivním vsuvkám film dokázal udržet. Rozhodně povšimnutihodná záležitost. 70% (11.12.2022)

Ortodoxných kresťanov pri sledovaní tohto filmu zrejme chytí rapel, tých iba ´´konzumných´´ zrejme len nechutenstvo, ateisti a racionálne zmýšľajúci diváci si zrejme povedia, že prečo nie, veď tak to kľudne mohlo ( môže ) byť, 99% populácie zeme nedokáže utíšiť sílu prírody zakódovanú v génoch, filmový fandovia si povedia, že toto je film svojho režiséra a pohodlne sa usadia. (07.12.2022)

Verhoeven celou svou tvorbu zasvětil tomu, že do sakrálních (žánrových) světů navracel profánní (excesivně fyzické i emocionální) aspekty, které z nich byly vytlačeny předchozí tradicí. Jeho (snad jen prozatím) poslední film pak představuje skvostné završení této tendence, když po hollywoodských žánrech i národních historických milnících a lokálních společenských fenoménech obrátil svou pozornost k samotné církvi. "Benedetta" tak přináší jízlivě úsměvnou dekonstrukci církve jako pragmatického aparátu založeného na iluzi naděje. Stejně jako v předchozích filmech také tentokrát Verhoevenovo dílo nabízí zdánlivě jednorozměrnou podívanou. Ale za touto žánrově zcela funkční a pro mnohé pobuřující, zavilou i zábavnou povrchní vrstvou se jen o stupínek hlouběji nachází širé pole podnětných rovin. Pro někoho tak "Benedetta" zůstane cynickou či dokonce exploatační a objektivizující prasárničkou, ale pro jiné bude  mimo jiné důmyslným portrétem úžasně mnohoznačné titulní postavy. Skrze ni se osobní i organizovaná víra odhaluje jako nástroj institucionální i osobní moci a paradoxně v rámci určitého dějinného kontextu i možné emancipace, byť pouze ve smyslu kariérním a existenčním, ale příznačně nikoli co do osobní svobody. A také skrze vývoj hrdinky ukazuje, že spirituální jurodivost a tělesný orgasmus k sobě mají blíže, než si mnozí chtějí přiznat. (03.09.2021)