Benedetta

Jak je pro Verhoevena typické, tak je tento film dost provokativní a černohumorný - plný erotického náboje mezi hlavními protagonistkami a zároveň nabízející bizarní snové scény s Ježíšem, který usekává hlavy zlým lapkům. Nabízí slušné herecké výkony (hlavně Charlotte Rampling v roli matky představené), ale v druhé polovině už se malinko opakuje a nudí. Přesto jsem se velmi slušně bavila. (06.09.2021)

Schéma historické biografie, snažící se dopátrat pravdy o životě lesbické jeptišky Benedetty Carlini, Verhoevenovi slouží k analýze církevního mocenského modelu, v němž víra představuje pouze jeden z prostředků k přežití a udržení dominance. Film až do konce nedává jasnou odpověď, zda hrdinka opravdu komunikuje se svatými a disponuje mystickými schopnostmi, nebo jen dokáže využívat cizího strachu. Vzhledem k nemožnosti racionálního vysvětlení některých událostí zůstávají možné oba výklady. Hranice mezi skutečností a iluzemi nebo sny je neurčitá obdobně jako v Total Recall. K víře v nadpřirozeno se nizozemský filmař každopádně staví s cynickým humorem a smyslem pro groteskno. Obojí je patrné z režie mizanscény, pracující s estetikou rozporů a nejednoznačnosti, nebo ze skladby záběrů. Benedetta coby komplexní, ambivalentní ženská figura vzbuzuje střídavě sympatie i odpor. Svým přívržencům sice slibuje ochranu před morem, který ve velkém kosí italskou populaci, ale sleduje při tom hlavně vlastní uspokojení. Spása a vykoupení jsou jen iluzemi. Oproti slepě naslouchajícímu, vyděšenému a proto snadno zmanipulovatelnému davu navíc vidíme, že ochranu před infekcí nezajišťuje Ježíš, ale zavřené brány města. Žádné boží síly, prostě lockdown. Důvěryhodnou náboženskou postavu z ní vedle inteligence a charismatu dělají stigmata, která si způsobuje kusem střepu. Následně může určovat, co je boží vůle a vesele zneužívat toho, že si jazyk Boha každá z řeholnic interpretuje po svém. Pro Verhoevena náboženství není záležitostí vnitřního přesvědčení, ale kulturně, geograficky a historicky vymezeným fenoménem, který slouží momentálním biologickým potřebám a mocenským zájmům. Bohem lze odůvodnit cokoliv. Podobně účelově k duchovnu přistupují také další zástupci církve, jejichž pokrytectví Benedetta, ustupující ve druhé polovině filmu do pozadí, vlastním počínáním nasvěcuje. Po příjezdu nuncia se pak mění z postavy, která eticky diskutabilním způsobem zneužívala moci, v reprezentantku protisystémového vzdoru, využívající k emancipaci vlastního těla a sexuality. Boj o nadvládu, určující dynamiku vyprávění, je tak až do posledních minut nepředvídatelný a napínavý. Verhoeven tradičně nevynáší hodnotící soudy a nefandí žádné straně. Jen se sociologickým zájmem z odstupu znovu studuje, jak lehko – a jedno v jaké době – může být víra proměněna v nástroj ovládání a nakolik jsou hodnota a moc člověka závislé na konkrétní dějinné situaci. 85% (21.12.2021)

Snáď iba Paul Verhoeven dokáže spracovať vo filme prvky sexuality, homosexuality a náboženstva, dať to dohromady a ponúknuť divákovi výtvor, ktorý neurazí a na ktorý sa veľmi dobre pozerá. Rovnako aj samotný príbeh zaujal. Na druhú stranu, u tohto režiséra som zvyknutý na onakvejšie diela, ktoré sa neboja ísť ešte do väčšej hĺbky. Napríklad Turks fruit. Ak ste sa namlsali týmto, rozhodne vyskúšajte turecké ovocie :) Nadpriemer. 75/100 (23.12.2023)

Kdo mne zná, ví, že jsem poslední dobou mírně řečeno alergický na všechny ty gay a bi filmy o menšinách, které ač jsou menšinami, tvrdě si vynucují respekt většiny. A cokoliv jde na sílu, je to špatně. A to - na sílu - považuji i v kinematografii u stále větší  záplavu snímků věnující se této tématice. U Bendetty jsem do tohoto žánru  šel ale záměrně s vědomím, že se jedná v podstatě o ale jeden zásadní. Tohle se jednak opravdu stalo a pak se zde jedná o jeden z prvních docela slušně sepsaných peripetiích lesbiček při soudních výsleších. Kdo o historii něco ví, nebude si nikterak idealizovat tehdejší dobu. Středověký člověk měl vztah k sexu velmi vřelý navzdory působení a moci církve. V novověku tomu bylo nejinak a co se dělo v kláštěrech ať mužských či ženských se můžeme jen domnívat. Celibát je pro člověka cosi nepřirozeného, lidským potřebám obzvláště. A když jste mladí, musíte to pnutí nějak ventilovat. Nedělám si vůbec žádné iluze co se tehdy v klášterech dělo, případně mimo jejich zdi. Krom oněch diskutabilních vizí Bendetty se tedy nelze prakticky ničemu dalšímu z příběhu divit. Díla se ujal mistr nad mistry Paul Verhoeven, a modří již jistě vědí a vybavují si přehozenou nohu přes nohu tehdy nádherné Sharon Stone... S tímto historickým snímkem se popasoval velmi dobře a samozřejmě i dkyž si tam asi lecos přidal, soškou počínaje a hranicí konče, přesto se mi to moc líbilo i hlavní představitelka. Můžeme se jen dophadovat jaká to asi byla hrůza když přišel do města mor, všude se válely haldy mrtvých a umírajících s hlízami po celém těle... Šílené! Každopádně já jsem s filmem byl moc spokojen a dávám za 4 střípky.    * * * * (21.04.2024)

Historickému dramatu ze 17. století v toskánském klášteře už se dostalo mnoha přízvisek, třeba rouhačské nebo pornografické. Obě tyto škatulky jsou zcela mimo, a výkřiky zřejmě pocházejí od lidí, kteří jen slyšeli, o čem film je. Paul Verhoeven filmařinu rozhodně nezapomněl a v tomto filmu zajímavě mísí několik témat. A na rozdíl od mnohých si nemyslím, že by mu šlo primárně o provokaci. To je jen vedlejší efekt, který používá, aby ušetřil za reklamní kampaň. Historické Benedettě ve finále tohohle filmu bylo 29, takže se bohužel připojuji k tomu, že Virginie Efira je zjevně starší. Ale kolik mladších by se herecky neztratilo vedle Charlotte Ramplingové? Je to po všech stránkách výborně natočené (od kamery až po hudbu), ale na čtvrtou hvězdičku mi zkrátka ještě něco chybí (70%). (01.12.2021)