Happy End

Lipského brilantní filmový experiment, hříčka, která obsahuje spoustu neskonale vtipných míst. Jednoduše pozpátku vyprávěný a převážně i promítaný film vzbuzuje spousty asociací, reinterpretaci zavedených schémat a podněcuje snahu vidět život úplně jinak. Oldřich Lipský byl snad náš nejinvenčnější filmař a možná nejen komediální. Proč už se dnes nic takového netočí? Vždyť je to tak jednoduché… (12.06.2008)

výborná čierna komédia založená na celkom netradičnom formálnom fígli a vezúca sa na vtedajšej "vlne" potrhlých českých komédií "parodujúcich" (no šikovne využívajúcich) rôzne aspekty a fenomény amerických žánrových filmov (pod. ako napr. 4 vraždy stačia miláčik, Limonádový Joe, Trhák, Adéla ještě nevečeřela a pod.); Milé a zábavné dielko zo zlatej éry českých komédií; (10.07.2008)

Tenhle film je do posledního detailu doladěné mistrovské dílo československé kinematografie, které by měl každý vyznavač kvalitního filmu vidět. Co mě hlava nebere je fakt, že jsem ho nikdy neviděl v žádné z českých televizních stanic. Tenhle skvost s plejádou elitních herců nám z nějakého důvodu odepírají a krmí nás zahraničníma romantickýma sračkama nebo stupidními komediemi. (07.08.2011)

Bedřich se narodil, když jeho krk opustila gilotina. Pak si hrál s kamarády v pruhovaných dresech na dvorku, rozlepoval sáčky a i u soudu nějaký čas strávil. "Věděli, že budu potřebovat ženu. Dali mi ji i skufrem." , takže si ve volných chvílích mohl složit manželku a aby toho nebylo málo, tak mu hned po složení začala provádět podivné věci: "Julie byla v noční košili. Aby mi ji ten hejsek nezačal oblékat!" Málokdy se vidí taková šílenost, kde v důsledku obráceného běhu času dostávají opačně vyslovené věty jiný význam, vycucává se mléko z miminka či se radostně ukládá čerstvě narozený tchán do černého inkubátoru. Drobná logická pochybení musím velkoryse přehlédnout, protože jsem se bavil vskutku královsky. (19.05.2010)

Klobúk dole. Experimenty občas treba a takýto z roku 1967 treba oceniť, bola to odvaha. Nie je to úplne film po spiatky, ale je to urobené tak, aby to bolo zábavné, na tú dobu teda veľmi, dnes už len podľa vášho vkusu. Ja som skôr ocenil tú morbiditu, ten čierny humor, než ostatný humor. Normálne som mal niekedy pocit, že sa mi chce chodiť a hovoriť po spiatky. Dobré je aj to, že to nie je príliš dlhé. Sépiová farba tomu dodávala nádych dávnych čias. Toto rozhodne treba vidieť a navyše je to domáca tvorba z čias Československa. (24.01.2013)