Happy End

Lipského brilantní filmový experiment, hříčka, která obsahuje spoustu neskonale vtipných míst. Jednoduše pozpátku vyprávěný a převážně i promítaný film vzbuzuje spousty asociací, reinterpretaci zavedených schémat a podněcuje snahu vidět život úplně jinak. Oldřich Lipský byl snad náš nejinvenčnější filmař a možná nejen komediální. Proč už se dnes nic takového netočí? Vždyť je to tak jednoduché… (12.06.2008)

Za sebe dávám slabší 4*, protože si je tento film zkrátka zaslouží. Několik minut mi trvalo než jsem se zorientoval, že se věci pozpátku odehrávají pouze ve filmu, ale možná je to spíš tím horkem, které venku panuje. Na závěr musím dodat, že jsem se po filmu cítil podobně jako po nějaké droze. Celý film doprovází rovněž mluvený komentář Vladimíra Menšíka, který už se chronologicky odehrává, ale Vladimír Menšík hraje takového idiota a rovněž z jeho komentáře cítím takovou lehkou satiru. Film je propracovaný do posledního detailu. Film není dlouhý, takže se to dá. Já si tu práci dal, takže mohu prohlásit, že zde ani malá chybička nebyla. Je tomu zkrátka potřeba věnovat maximální možnou pozornost, aby vám žádný detail neunikl. Dokonce bych ani hlasitý smích k filmu nedoporučoval, protože by mohl přehlušit následující věty, které nejsou vtipné o nic méně. Jedná se o takový jemný inteligentní humor, který vás nějak zásadně nerozesměje, ale stálý úsměv máte na tváři pořád. Nejedná o žádný druh kanálního humoru, u kterého by se snad někdo celou dobu řezal smíchy. Krom toho, že dávají jiný smysl jsou pozpátku i docela vtipné. Pozpátku navíc dialogy dávají naprosto unikátní a naprosto jiný smysl, takže tady musí člověk skutečně ocenit neskutečnou propracovanost a vymazlení všech dialogů. Pozpátku jsou samozřejmě i samotné dialogy, ve kterých si musíte nějakou chvíli počkat než dostanete k odpovědi požadovanou otázku. Ovšem on je prezentován od konce do začátku. Příběh by asi sám o sobě příliš zajímavý nebyl. Za zmínku stojí, že je české produkce. Moc pěkný a velmi netradiční film. (04.07.2012)

Konec. Ústřední půjčovna filmů uvedla... Hlava Vladimíra Menšíka vyskočí z popravčího koše, vyroluje až nahoru ke gilotině, cvak - a život může začít. Hrůzostrašná vražednická truchlohra běží pozpátku, aby bylo dosaženo kýženého happyendu. Od začátku (konce?) je jasné, že tahle rozkošná magořina nemohla vzejít odjinud než z psacího stroje Miloše Macourka. Už v roce 1898 se pražští diváci mohli potrhat, když jim Jan Kříženecký promítl Žofínskou plovárnu, krátký film, kde díky zpětnému chodu promítačky lidé ´komicky´ vyskakovali z vody. Ale Happy End jde mnohem dál: vytváří paralelní svět, kde je rakev inkubátorem, kojení robátka jeho dojením a brutální čtvrcení půvabné žínky scelováním dodané figuríny. Dialogy se ve zpětném gardu mění v dadaistické absurdity a to vše korunuje Menšíkův komentář, naivně glosující tu krvavou historii očima čerstvě narozeného. Publikum tehdy nebylo na podobné experimenty připravené a česká kritika nad Happy Endem ohrnula nozdry, zatímco prestižní americký časopis Variety ho zařadil mezi deset největších senzací sezóny. ;-) 90 % (20.02.2003)

Jsem příliš velkým negramotou v oblasti filmového umění na to, abych ve svých komentářích užíval termíny jako originální či nadčasový, ale v tomto případě to risknu. Tento snímek totiž má koule. Začíná poněkud netradičně nápisem KONEC, po kterém logicky přicházejí závěrečné titulky a pak už nastává jen neskutečná zábava. Já jsem ronil slzy smíchu, když se Bedřich narodil na gilotině, když rozlepoval pytlíky v lyceu, když si skládal ženu i když uklízel v bytě společně se záletným hejskem. Zkrátka považuji za dokonalý svět, ve kterém se narození dá považovat za úmrtí, záchrana tonoucího za utopení a seznámení za rozchod. S tímhle snímkem si scénárista neuvěřitelně vyhrál a já mohu zodpovědně napsat, že něco tak zábavně ujetého jsem nikdy předtím neviděl. (12.01.2014)

Originální a odvážný projekt, který je ale o dost snazší obdivovat pro jeho obrovskou důslednost a dotaženost, než se u něj bavit a užívat si ho čistě jako "zábavnou komedii". Pro "normálního" diváka (tj. ne-cinefila) to bude asi primárně mindfuck, jenž ho možná omrzí už po pár úvodních scénách. Taky je velmi pravděpodobné (spíš v podstatě jisté), že se většina diváků bude (minimálně při první projekci) snažit film vnímat "obousměrně", kvůli zachycení co nejvíce vtipů a všelijakých detailů a nuancí (hlavně v případě dialogů), což "klasické" sledování určitě neulehčuje. Celkově jsem ale samozřejmě na Lipského s Macourkem velice hrdý, že zde (a navíc v dané době) dokázali něco takového vytvořit. Snímek jak dělaný do dvojprogramu s Nolanovým Mementem. :-) 80 % (18.05.2019)