Režie:
Oldřich LipskýKamera:
Jiří MacákHudba:
Jaroslav UhlířHrají:
Rudolf Hrušínský, Petr Čepek, Josef Somr, Vida Neuwirthová, Július Satinský, Zdeněk Svěrák, Miloš Kopecký, Lubomír Lipský st., Jiří Kaftan, Milan Lasica (více)Obsahy(1)
Dělostřelec Pankrác, dragoun Bimbác a kuchař Servác jsou váleční vysloužilci, kteří dostanou od skřítků tři kouzelné dary: klobouk, schopný vyčarovat jakýkoliv předmět, bezedný váček se zlaťáky a harfičku, přivolávající libovolný počet sloužících. Zatímco Pankrác by chtěl jít na ryby a Servác odpočívat, Bimbác si přeje navštívit všechna místa, kde bojovali. Když hodlá na poli, kde už oráč obdělává půdu, zopakovat bitvu, rozhodnou se kamarádi, že ho ožení, aby přišel na jiné myšlenky. Nápad by to byl dobrý, jen kdyby se Bimbác nezamiloval do zlé princezny Bosany z království Monte Albo, která se svým otcem veterány o jejich kouzelné předměty okrade. A tak zase nemají nic a musí spoléhat jen na sebe. Jsou sice tak mazaní, aby kouzelné předměty získali zpátky, a ještě nenechavou princeznu i jejího otce vytrestali, co je ale důležitější, poznají, co je v životě důležité a co naopak vůbec ne, co vadí a co nevadí. (TV Nova)
(více)Videa (1)
Recenze (587)
Když jsem byl o pár hlav menší, tak se mi tato pohádka velmi líbila. Drobně se odlišuje od všech ostatních, což jsem dovedl docenit i dříve. Ono se nejde moc divit, že je tahle pohádka tak vyjímečná, když se na jejím vzniku podílelo takové množství osobností, které velmi respektuji. Už jsem ji pár let neviděl, ale mám ji v živé paměti, přestože jsem ji viděl velmi dávno a nebylo to mnohokrát. Řekl bych, že bych ji dovedl docenit i nyní. 4* ()
Polopatická pohádková fraška jakoby z dílny Járy da Cimrmana. 1) Pohádka pro dospělé nebo pro děti? Děti cimrmanovský humor asi moc nechápou. Dospělé patrně nenadchne polopatická naivita mravních ponaučení, kterými Werich, ani Svěrák s Lipským nešetřili. 2) Film zaměstnal tvůrčí špičky tehdejší doby - od cimrmanů, Lasici a Satinského, Hrušínského, Somra, skladatele Uhlíře až po Jana Švankmajera, a je to vidět. Typicky cimrmanovské pojetí a vtipy jsou vskutku nesmrtelné. 3) Přesto však to není film, který bych si pouštěl opakovaně nebo u kterého bych seděl pribitý na židli. Ani neumím přesně vyjádřit, proč. ()
Často se především v těchto temných časech říká, že kdysi bylo líp. A platí to i o průměrných kvalitách českých pohádek, která ještě nějakých 20-40 let nazpátek přeci jen byla krapet jinde. Stačí si jen o Vánocích sednout, prolustrovat televizní katalog, zapnout ty největší pohádkové jistoty a nechat se unášet pocitem, že v případě těch největších pohádkových klenotů je věk skutečně pouze číslem. Tři veteráni jistoty jménem Ondřej Lipský budiž jedním příkladem ze všechny. Už původní pohádka Jana Wericha, která je součástí jeho Fimfára, se jak je u Wericha zvykem vysmívá lidským slabostem, těží ze slovního humoru a má to celé takový hořkosladký nádech, kdy Werichovi pohádky uměli často promluvit i do duše. Lipský poté Werichův příběh přenesl do filmové podoby spolu se Zdeňkem Svěrákem v jeho nejlepší formě a v roce 1983 mohla vzniknout pohádková legenda, která se i přes brzké 40. narozeniny nezvládla omrzet. Síla byla už v samotném castingu. Petr Čepek typově naprosto ideální na bouřliváka Bimbáce, Rudolf Hrušínský jako Pankrác se svým typickým neokázalým herectvím a Josef Somr jako nejrozumnější a nejméně konfliktní veterán Servác. Vedle titulních veteránů se poté pochopitelně nesmí zapomenout na bravurního Júliuse Satinského v roli krále Pikoly, Vidu Neuwirthovou v roli andělské mrchy Bosany, zábavného Milana Lasicu v roli celníka či samotného Zdeňka Svěráka v roli patolízalského ministra. Casting je u pohádek často jednou z těch největších disciplín a s tou se Tři veteráni popasovali skvěle. Jak je poté již u samotného Wericha zvykem, Tři veteráni na to jdou krapet jinak. Hlavními postavami jsou veteráni, kteří po válce neví co se sebou, na každém se zážitky z války podepsali po svém a jejich budoucnost nevypadá zrovna ideálně. Rázem ovšem dochází k sociálnímu experimentu a získání magických předmětů, kdy trojice veteránů rázem získává prakticky neomezenou moc. Jenže s velkou mocí by zákonitě měla dorazit i velká zodpovědnost, to ovšem nikdy není zárukou. Zde tak dochází k onomu posměchu průměrné lidské hlouposti, kritice malichernosti a sobectví a snaze o poučení o tom, že jsou na světě cennější věci nežli peníze a neomezená moc a všechno zlato se povinně netřpytí. Tři veteráni měli štěstí v tom, že se sofistikované dílo šikovného autora dostalo do šikovných rukou Lipského a Svěráka. Lipský natočil mnoho památných českých filmů 20. století, Tři veteráni se přesto v konkurenci Tajemství hradu v Karpatech, Happy endu, Marečku, podejte mi pero! či Jáchyme, hoď ho do stroje zvládnou krásně vyjímat. Lipský byl schopný realizátor, který bravurní adaptovaný scénář (přidaná hodnota Werichově původnímu příběhu neuškodila) zvládl převést do solidní audiovizuální podoby a především se na to skutečně jde tak trochu jinak. Tři veteráni jsou ostatně protagonisty celého příběhu a díky bravurnímu obsazení Čepka, Hrušínského a Somra je snadné jim fandit, morální čistota v nich zrovna nevládne. Hravá struktura vyprávění a fakt, že jde pohádka krapet proti klasickým pohádkovým pravidlům, to je neskutečně sympatické a Tři veteráni slouží jako důkaz tomu, že je velmi snadné Jana Wericha pokládat za nejlepšího českého tvůrce pohádek a Zdeňka Svěráka za nejlepšího českého scénáristu. Zdrojový materiál je ve filmové adaptaci obohacen o pár audiovizuálních bonusů, které se ani po povinné roční repríze nedokážou unavit. Je to primárně ta pohádka, která si dodnes i díky neskutečnému přesahu zvládne omotat kolem prstu nejen děti, ale i dospělé. Jedná se o ukázku zlatých časů, kdy pohádky nesázeli na infantilitu, ale skutečně chtěli dodat něco navíc. Právě časy Tří veteránů či srovnatelně kvalitních S čerty nejsou žerty ukazují, že v lečem bylo dříve skutečně lépe. V době úmrtí 62-letý Oldřich Lipský zemřel při realizaci svého posledního filmu Velká filmová loupež, který za něj následně dokončil Zdeněk Podskalský. I díky tomuto faktu lze říci, že se v roce 1983 Lipský rozloučil na vrcholu a především dodal nezapomenutelný pohádkový milník, který nejen souboj se zubem času ustojí, ale dává mu navíc solidně na frak. „Nemít prachy – nevadí, nemít srdce – vadí, zažít krachy – nevadí, nedocenit Tři veterány– to vadí.... () (méně) (více)
Milovaná pohádka, hlavně proto, že tam hrají skvělí herci, je to o lidské hamižnosti a hlouposti a o tom, že je strašně těžké je napravit, no a v neposlední řadě psal scénář Zděnek Svěrák. Je tu krásně poznat jeho hra se slovy, kdy ten slovní humor je místy prostě jedinečný. Díky tomuhle filmu jsem si zamiloval Rudolfa Hrušínského. ()
Tři veteráni v sobě umně snoubí pohádkový příběh s vytříbeným scénářem dua Svěrák-Lipský, kterým se do oné "frňákovníkové" atmosféry podařilo chytře vložit spoustu moderních nápadů, které z filmu udělaly klasiku svého žánru. Kdo by si nepřál, mít alespoň na chvíli jeden z těch kouzelných dárečků? Z hvězdného hereckého ansámblu mě nejvíce oslovili mistr Hrušínský a Svěrák. Nadčasová humorná pohádka (nejen) o tom, co vadí či nevadí. ()
Galerie (27)
Zajímavosti (45)
- Zdeněk Svěrák (minister), autor scenára, pôvodne v filmovej rozprávke hrať veľmi nechcel a presvedčil ho až režisér Oldřich Lipský. Zdeněk Svěrák svoj herecký výkon po rokoch hodnotí veľmi kriticky a hovorí o svojej postave ministra, že v nej pôsobil veľmi kŕčovito. (Raccoon.city)
- Vida Skalská (princezná Bosana) musela chodiť na pľac o hodinu skôr ako ostatní. Tak dlho maskérom trvalo, kým jej dva a pol metra dlhý nos pripevnili k tvári. Nos ovládali dvaja bábkoherci a každý z jednej strany ťahal za drôtiky. (Raccoon.city)
- Představitelé tří veteránů se spolu na natáčecím place potkali znova o 2 roky později při natáčení filmu Slavnosti sněženek (1983). (karda1)
Reklama