The Souvenir
The Souvenir
Režie:
Joanna HoggScénář:
Joanna HoggKamera:
David RaedekerHrají:
Honor Swinton-Byrne, Tilda Swinton, Tom Burke, Ariane Labed, Richard Ayoade, Jaygann Ayeh, Siobhan Harper Ryan, Jack McMullen, Frankie Wilson, Dick FontaineVOD (1)
Obsahy(1)
Londýn počátkem 80. let. Plachá, ale o to ambicióznější studentka filmu (Honor Swinton Byrne) s obtížemi hledá cestu k sebevyjádření, a zároveň prochází bouřlivým vztahem s charismatickým, ale nedůvěryhodným starším mužem (Tom Burke). Navzdory varování své ochranitelské matky (Tilda Swinton) i znepokojenýchpřátel se noří stále hlouběji do intenzivního a citově vypjatého vztahu, jenž začíná ohrožovat její životní sen. Uznávaná scenáristka a režisérka Joanna Hogg vytvořila spletitý semi-autobiografický portrét mladé umělkyně, který spojuje vášnivé emoce a vytříbený pozorovatelský odstup do barvitě snového příběhu o první lásce a přicházející dospělosti. Strhující i zneklidňující film získal v roce 2019 velkou cenu poroty na festivalu v Sundance. (Biooko.net)
(více)Videa (1)
Recenze (13)
Mega nuda, ktorá má byť asi osobnou výpoveďou režisérky, ale pravdou je, že toto neosloví 99,9% bežného publika. Koho už zaujíma, o čom sa rozprávajú študenti filmáriny? Keby tie reči aspoň mali zmysel, ale zvyčajne sú to také rádoby umelecké žvásty, ktorým nerozumejú ani oni sami. Hovoria tak, len aby si udržali tú pózu artistu. Potom tu máme život najškaredšieho páru dokonca aj v Británii, kde je atraktivita nedostatkovým artiklom. No a tá mysteriózna zložka sa nakoniec prejaví ako šialenosť. ()
Jedna z najsilnejších vecí na tomto filme je jeho epizodickosť. Mladá študentka filmu sa pohybuje medzi mladými intelektuálmi ( čo je pre mňa asi najhoršia možná skupina ľudí vôbec), ktorý kecajú o zmysloch, významoch, veľkom umení a ďalších veciach. V tejto spoločnosti spoznáva Anthonyho, ktorý je namyslený a manipulatívny feťák, ktorý si mladú študentku opantá a nielenže naruší jej spôsob rozmýšľania a rutiny natoľko, že sa rozdvojuje ( medzi tým, čo chce ona a tým, čo chce Anthony, čo je tu krásne ukázané cez zrkadlá a odrazy v nich), ale aj voči divákovi, kedy Anthony ukazuje emočné bahno a povrchnosť na ktorú sa je pozerať skrátka nepríjemné. A vlastne o tom je celý film. Je ťahavý a núti diváka byť pozorný, aby si tie veci, ktoré na obraze nie sú podvedome dopĺňal a tým pádom si vďaka nim utvoril ucelený obraz. Film rozhodne nie je zlý. Podáva presne tie emócie čo má. A či už sa jedná o naivitu, despotickosť, prehnanú starostlivosť, umeleckú nadutosť, je tu všetko znázornené presne a cez fragmenty scén. Spokojný som, hoci si nie som úplne istý, do akej miery to môže uspokojiť priemerného diváka, keďže to má na jeho pozornosť vysoké nároky. A to sa pritom jedná o pomerne jednoduchú premisu. Hogg je každopádne zaujímavá režisérka a dcéra Tildy Swinton Honor, je zase veľký talent. Uvidíme čo druhá časť. Možno potom hodnotenie zmením. ()
Ak niečo s pokojným svedomím môžem nazvať 100% artovým filmom, tak to bude Suvenír Joany Hoggovej. Pretože, na rozdiel od tisícov pokusov sa nepokúša byť umeleckým, on ním je. Od námetu (príbeh mladučkej študentky filmu o nakrúcaní psychologického filmu, preložený jej vlastným komplikovaným milostným príbehom so zamestnancom Ministerstva zahraničných vecí), cez spôsob nakrútenia až po dávkovanie informácií, ktoré zďaleka neodhaľujú všetko. Dielo priam vyzýva diváka, k tomu aby sa zapojil a aktívne si v mysli dotvoril dej, aby si na základe ponúknutých fragmentov sám skonštruoval chýbajúce čiastky. Film sa odohráva v časoch, keď ešte ľudia nepozerali na obrazovky svojich telefónov každých desať sekúnd (lebo mobily neboli), a po pozretí som sa dočítal, že šlo o spomienky režisérky na mladosť. Tak fajn. Na opísanom to nič nemení. Jeden z mála skutočne kvalitných súčasných art filmov. Teším na pokračovanie. ()
Intimní introspektivní pohled režisérky na její mládí počátkem osmdesátých let, kdy studovala na filmové škole, prožívala první lásku a tvořila svůj první film. Děj se odehrává v prostředí vyšší střední třídy, chování postav je kultivované, zdrženlivé a nevtíravé, jejich angličtina je noblesní. Film dostal název podle drobného portrétu Fragonarda, dalším suvenýrem je šátek, který se několikrát mihne dějem. Čtvrté dílo výrazově originální režisérky dokládá její rostoucí uměleckou zralost a je vysoce hodnoceno anglickou kritikou, jak je zřejmé z komentářů: https://www.slantmagazine.com/film/review-the-souvenir-is-a-knotty-trip-down-memory-lane/ https://www.eyeforfilm.co.uk/review/the-souvenir-2019-film-review-by-anne-katrin-titze https://www.bfi.org.uk/news-opinion/sight-sound-magazine/reviews-recommendations/souvenir-joanna-hogg-self-portrait-young-artist-1980s-london . Anketa Sound & Sight vyhodnotila dílo jako nejlepší film roku 2019: https://www.worldofreel.com/blog/2019/11/sight-amp-sound-names-the-souvenir-the-best-film-of-2019 ()
Držme se singuláru a film nazvěme "Vzpomínkou", přičemž ponechme i česky chápanou konotaci francouzského slova "Suvenýr" (kupujte než rozprodám, jak zpívá Jiří Suchý), tedy připomínku, upomínku, něco svázaného se vzpomínkou, vzpomínku spojenou s touhou, přáním, snem. Vzpomínka jako minulý děj modifikovaný osobou, která jím prošla. A film je vskutku jakýmsi induktorem (vlastních) vzpomínek, který máme (na onu dobu) všichni. Vzpomínky se v nás indukují bez ladu a skladu, v souladu s filmem i mimo něj, i mimoděk. Hlavní postava, Julie, je přitom spíše bezpohlavní, je to jakési "my", rozhodně ne "oni". Udržet tuto lini koherentní po celou dobu filmu je obtížné, ale Joanna Hoggová to zřejmě dokázala. ()
Reklama