Chata

Už hodně dlouho jsem se necítil tak podvedený, jako při sledování tohoto filmu. Všechna ty vysoká hodnocení i chvalozpěvy slibovali excelentní psycho jízdu s úžasně vystupňovanou atmosférou a nezapomenutelnou podívanou, přesto jsem se dočkal spíše přesného opaku. Že nejsem vadný já, se navíc projevilo i v tom, že za poslední dny - týdny šlo hodnocení napříč internetem rapidně dolů a já se vůbec nedivím. Našlo se totiž dost diváků, kteří odhodili růžové brýle a mají na to podobný názor jako já. Vždyť prvních cca 40 minut bylo tak nudných, že jsem měl sto chutí to vypnout už „v poločase“. Jediná kdo mě více zaujala, byla už dosti zestárlá a napuchlá Alicia Silverstone, která má však už svá nejlepší léta už dávno za sebou, leč ta se tu moc dlouho neohřála. Po odjezdu otce konečně došlo ke zlepšení, ale ani tak jsem se žádných zázraků nedočkal. Je však pravda, že celý film táhla hlavně Elvisova vnučka Riley Keough, která si nevedla vůbec špatně a hlavně díky ní to nakonec tahle Chata dotáhla alespoň na průměrnou úroveň, i když to bylo doslova o „její prsa“. Navíc si tu na chvíli zahrál i její skutečný otec Danny Keough (jak jinak než jejího sektářského fotříka). Jaeden Martell (Lieberher) si mnohem lépe vedl v novém TO, ale společně se svou filmovou sestrou taky předvedli jakžtakž snesitelné výkony. Teprve po polovině filmu se konečně dostavila i ona slibovaná atmosféra, která sebou skutečně kromě mrazu přinesla i několik světlejších okamžiků. Psychický nátlak na macechu však postrádal pořádnou šťávu, přesto to na její nakřáplou palici nakonec stačilo. Byla celkem škoda, že tvůrci nepustili nohu z brzdového pedálu a nedali více průchod své fantazii. Potenciál by se tu určitě našel a rozhodně se z toho dalo vymačkat mnohem více. I z toho důvodu tomu prostě nedám víc jak průměrné ohodnocení. 50% (17.05.2020)

Nic moc jsem předem nevěděl, prakticky jen to, že v tom hraje vnučka Elvise Presleyho, která je momentálně v kurzu, a že jde v téhle podivné koronavirové době s nedostatkem lákavého filmového zboží o očekávaný kousek. Atmosféra, která neustále utahuje šrouby. To je hlavní devízou tohohle kousku od dvojice rakouských tvůrců. Máme tady jen jednu rozvrzanou chalupu, zasněžené okolí, nikde nikdo, jen jedna rodinka. I když rodinka. Alicia Silverstone nám náhle a nečekaně zmizí ze scény, zůstanou dvě dospívající děti, jejich otec, který má mladou milenku. S velmi pohnutou minulostí. A právě ji tenhle tupan nechá se svými ratolestmi na odlehlé samotě. Holt je třeba, aby se sblížili. Tvůrci k triu přistupují pozorovatelsky. Bez emocí, nevzrušivě, velmi plíživě. Jen pořád něco visí ve vzduchu. Hodinka dobrá, dokonce moc dobrá. Pak párkrát uhneme z cesty a mnohé přitáhneme za vlasy. A ta víra. Poslední půlhodinka za mě neuspokojivá. (01.05.2020)

Mám s Chatou vlastně jediný, a to dost podobný problém jako s režijní prvotinou dua Franz+Fiala Goodnigh Mommy. Opět mi ten film přišel průhledný. Sice ne hned po pěti minutách jako minule, ale nejpozději někdy kolem poloviny už mi bylo jasné, o co kráčí a kam se to vyvine. A opět si nejsem úplně jistý, jestli režiséři počítají s tím, že divák už pointu tuší (některé z náznaků jsou imho až příliš očividné!), anebo je závěrečné vyložení karet opravdu míněno jako překvápko. Nicméně - konceptuálně je to vymyšleno lépe než předchozí film a lépe funguje i čistě hororová stránka, kdy po většinu stopáže jede psycho-horror-winter atmoška na plný plyn. Nekompromisní patnáctiminutová koncovka je pak u mne už vyloženě na pět hvězd. Takže rozhodně potěšilo, pro příští film si ale přeji, aby režiséři tu svou hru na oblafnutí rozjeli trochu důmyslněji, anebo hráli rovnou s vyloženými kartami už od začátku :) #KVIFF2019 (30.06.2019)

Pokud si stejně jako já před projekcí přečtete synopsi tohoto snímku, budete uvažovat nad dvěma možnostmi vývoje příběhu - buď bude nová macecha terorizovat děti, nebo budou děti terorizovat macechu. Nečekaný úvod filmu ještě nabízí další interpretaci, ale ať už uvěříte čemukoli, tohle zpracování vás prostě musí semlít. Psycho horor par excellence, který mě vystrašil i rozplakal. Hlavně, že distributoři posílají do kin padesátý díl "Annabelle"... I na druhé zhlédnutí velká pecka. (04.07.2019)

Zvláštní film, kterej úplně extra nezaujme, má to dost pomalý tempo, ale i přesto, to má něco, proč to vidět chcete až do konce. Nebudu samozřejmě říkat jak moc to splnilo očekávání. Čekal jsem možná větší peklo, že se to prostě vyhrotí do nějakýho extrému vzhledem k tomu, jakej měli děti doma domeček na hraní. Ono se to sice vyhrotilo, ale do totální psychařiny. Což o to, psycho thrillery mi vůbec nevadí, ale tohle je takovej ten divnej počin ve stylu Čarodějnice a Slunovratu, festivalovej film pro úplný magory (rozuměj fajnšmekry). Do toho otázky, který vás držej od začátku filmu a bez odpovědi. Když je holt nouze, pustíš si cokoli, ale kdybych to věděl dopředu...rozpakoval bych se. Přitom to prostředí chaty a zasněžený mrazivý a ponurý okolí si říkalo o něco trochu záslužnějšího. (18.06.2020)