Stockholmský syndrom

V jednu chvíli mi to připomínalo skeč bizarních situací, který se při přepadení banky nikdy nemůžou stát a to jak ze strany “lupiče”, tak i ze strany švestek. Čumím, že je tohle natočený podle skutečný události, borec přepadl banku a měl rukojmí jako výměnu za svýho kámoše, kterýho nakonec střelí, zaměstnankyně banky se zamiluje do svýho “věznitele”, který ji postřelí, přitom je to milující matka a manželka. A ti fízlové, kteří si udělají stanoviště v té samé bance, jenom o patro vejš, než je lupič s rukojmíma, to se nechce věřit, že se to fakt stalo. Asi se sešla v jednu dobu na jednom místě zvláštní sorta lidí. A zklamání z role Naomi Rapace, která půlku filmu proležela nebo proseděla na zemi, Hawke to vzal za ni. Koukat se na to dalo, ale těžko vůbec určit žánr - 50%. (12.08.2019)

Vím asi nejlépe ze všech, a to z vlastní zkušenosti, co to ten štokholmský syndrom doopravdy je! Před pár lety jsem byl na ulici za bílého dne zasažen úchylnou deviantkou, říkejme ji třeba „Paní s motorovým pekáčem“. No představte si tu hrůzu! Totálně stará rakovina, zrovna jí bylo třicet, hnusně dlouhé nohy až na zem, odporně pevné čtyřky, prdel jak z těch nechutných katalogů Penthauzu a zásadně chodila naostro, takže při chůzi bylo slyšet zlověstné bublání přeplňovaného dvanáctiválce. A tahle brutální kriminálnice mě po té pouliční inzultaci zcela bezbranného odtáhla v kufru svého Maybachu do šeredně rozmařilého plážového bungalovu někde u Santropé, a tam mě skoro měsíc chlípně, divoce a zcela bezostyšně znásilňovala, přičemž anonymními telefonáty vyhrožovala hlubokým sametovým hlasem manželce, že jestli se se mnou okamžitě nerozvede, umrdá mě do bezvědomí, načež mě vrátí na věky ochablého a totálně bez libida. Bránil jsem se zuby nehty čuráky, škrábal, kousal, plácal ji po prdeli, až ji měla úplně červenou, častoval ji u toho těmi nejnechutnějšími žalostnými vulgarismy, cákal ji schválně do těch ohavně hustých vlasů, mlátil ji po xichtě přirozením a neúnavně drtivě přirážel s tím, že se unaví, usne a já konečně uteču. Nepomohlo nic! Jistě chápete, že po prožití takto strašlivého traumatu jednomu prostě musí hrknout v kukačkách, a tak, než aby mi totálně jeblo, jsem se do té zrůdy radši zamiloval. Když mě pak po tom třicetidenním martýriu konečně osvobodila Speciální jednotka pro boj s nenasytnými nymfomaniakálními MILFkami, dokonce jsem ji odhodlaně a zarputile bránil a zastával se jí i před manželkou, že je jen nemocná, žádná kurva! Tady vidíte, že tenhle štokholmský syndrom je vážná a nebezpečná věc, nikoliv přiblblá taškařice, jak to podali v tomto filmu. Tihle Švédové jsou na palici od přirození a lehce se zamilují i do kdejakého vymatlaného islamisty dokonce ještě před tím, než na ně vytasí šaríu. A tak se leklá Rampiča cvakla do totálního dementa, opravdu skvěle, uvolněně a s chutí střihnutého Uhlovodíkem Jestřábeem, a rozehráli skoro četnickou grotesku o tom, že když ve skutečnosti vykrádáte skandinávské banky a berete rukojmí, nejenže se řádně napakujete a solidně si zapícháte, ale ještě si i užijete spousty jakože legrace s impotentními policejními složkami. Každopádně to přes hranu trapnosti nedostali, tudíž takovýto rozverný sci-fi počin filmově teoretická věda přesně definuje odborným termínem „Snesitelná pičovinka“. (01.08.2019)

Dobrý film pre tých, ktorí doteraz nevedeli, o čom vlastne ten štokholmský syndróm je. Trocha humoru, nadsádzky, ale vlastne vo vážnej veci. Ak by to napriek tomu niekto nepochopil, táto diagnóza sa dá vysvetliť aj na príklade súčasnej situácie. Je to napríklad vtedy, keď na vás psychopat Matovič alebo kazateľ Heger uvalia lockdown, zbavia vás živobytia, uvrhnú vás do stavu sociálnej núdze, ale vy stále s pohľadom ako na svätý obrázok vyrieknete: "Volím Oľano!" (15.03.2022)

Jestli se to opravdu zhruba takto odehrálo i ve skutečnosti, tak je to vskutku bizarní příběh. Každopádně musím pochválit E. Hawka, který táhne celý film, který je místy dost křečovitý a přečkat první půlhodinu je vyloženě utrpení. Posléze se to ale rozjede a finále je prostě jeden velký bláznivý cirkus, který stojí za to vidět. (21.11.2022)

Přišlo mi, že snaha udělat z policistů ty zlé, aby Stockholmský syndrom dával smysl, se jim vymkl z kontroly. Sice nevím, jak to bylo doopravdy, ale vážně pochybuji, že státní orgány takhle jednali. Asi by bylo lepší natočit to jen z pohledu unesených. Tím by se na člověka přenesly ty správné emoce asi nejlépe. (22.01.2020)