Utop se, nebo plav

Sú len tri európske krajiny, na ktorých filmy sa viem obrovsky natešiť a to sú Taliansko, Francúzsko a Španielsko. Je to absolútne iný pohľad nielen na film ako remeslo, ale predovšetkým na život a aj umenie narácie. Je to spontánnosť a otvorenosť, ale hlavne vnímanie kontrastov, komplikované témy sú vypovedané jednoducho, vonkajšie ide cez vnútorné a podobne. Má význam, že na začiatok píšem podobné "bláboly", pretože potom sú tu tie druhé snímky. Filmy, ktoré majú posolstvo a sú jednoducho príjemné. Sú štandardom pre úsmev a jemné zamyslenie sa nad väzením, ktoré si v živote sami vytvárame. Tieto filmy vnímam ako most a zároveň kompromis medzi "masovejším" divákom a tým festivalovým. Podobné mosty sú veľmi dôležité a preto (príklad) divák, ktorý si pozrie Nymfomanku, nepohrdne Blade Runnerom. V každom prípade Do plaviek je podobným kompromisom. Takým, ktorý v prvej polovici pristupuje k látke príliš opatrne a rôzne životné peripetie jednotlivých postáv sa nemenia ani negradujú. Sme svedkami stagnácie, prebúdzajúceho sa nihilizmu. Ako keby filmárov začal samotný film baviť až postupne. Zrazu úniková cesta postáv začne dávať oveľa hlbší význam a zároveň konečne začnú aj interakcie medzi jednotlivými členmi. Pomalé tempo a dlhšie trvanie vás prinúti pozrieť na hodinky, na druhej strane však vytvorí "domácku" atmosféru, ktorá vytvorí pocit, že tie postavy poznáte už veľmi dlho. Ak by film išiel hlbšie do ich problémov, prípadne sa venoval menej postavám a o to viac, ak by obozretnejšie narábal s humorom a vedel rafinovanejšie prepojiť "nudný" život s práve objaveným, bola by snímka podľa mňa lepšia. Nechcem ju vnímať komplikovanejšou ako je. Koniec koncov, Nedotknuteľní sú stále mojím topom. :) (08.12.2018)

Založit družstvo mužských akvabel jako lék na deprese všeho druhu není vůbec špatný nápad. A když ne v životě, tak alespoň ve filmu. Skýtá to celkem dost možností na více či méně vtipné situace, které však tahle komedie nevyužila na maximum. Rozjezd byl poněkud slabší, ale v druhé půlce už jsem se regulérně bavila. Herecké obsazení mi taky docela sedlo a hodně se mi líbily podvodní záběry. Suma sumárum se s hodnocením zastavuji těsně pod hranicí čtyř hvězdiček. Na závěr ještě malá poznámka. Ladné nožky nad hladinou v soutěžní sestavě týmu Francie určitě nepatřily těm chlapíkům, kteří se prali o zlaté medaile, čemuž jsem se musela fakt smát. (18.09.2020)

Francúzi to proste vedia. Z nezaujímavého a viac-menej prvoplánového nápadu s mužskými akvabelami spravil Lellouche nenútenú odľahčenú komédiu s pohodovou atmosférou a vcelku sympatickými postavami, ktorým ste reálne fandili. Trošku som bol skeptik, ale nakoniec som celkom spokojný aj napriek zbytočne prepálenej stopáži. Hviezdu navyše dávam hlavne za slušne zrežírované pasáže a záverečnú akvabela scénu. Slabé štyri hviezdy ako vyšité. 70 % (20.07.2020)

Po svérázném úvodu jsem čekal zábavu, ale přišlo něco, co bych označil termínem „depresivní komedie“. Lámat se to začalo až v polovině se změnou trenérky. Přihlášením týmu na mistrovství světa vyplněním formuláře na internetu jsme se sice dostali do škatulky sci-fi, což jsem po sociálně pojatém úvodu nečekal, ale proč ne. Nakonec jsem se vlastně i celkem bavil, a ačkoli jsem to nečekal, došlo i na sportovní výkony. Sice mi připadá, že potenciál nápadu byl větší, ale i tak dobrá práce (70%). (24.08.2020)

Nevím, zda jde o vědomou nebo dokonce přiznanou inspiraci známým britskýmí snímkem Do naha!, ale ti, kteří britskou komedii viděli, si záhy uvědomí značnou podobnost v zápletce. Právě ve srovnání obou snímků se ovšem odhalí slabiny francouzského přístupu k látce. Britové natočili vtipnou komedii, která vyznívá i realističtěji, nemusí si pomáhat berličkami a je tam mnohem výraznější sociální rozměr. Francouzi to výrazně tlačí do komediální polohy, ale ta snaha se míjí účinkem. Místy to připomíná boxera se slušnou technikou a fyzičkou, který ale boxuje se zavřenýma očima. Pokud někde film funguje, je to spíš ve vážnějších polohách. Lellouche jako by nedokázal najít správnou polohu a neumí si vyjasnit, co vlastně točí. Snímku navíc výrazně škodí přepálený happyend. Je to škoda, protože se v Utop se, nebo plav sešla skupina výrazných tváří francouzské a belgické kinematografie. Celkový dojem: 45 %. (24.08.2020)