Erotikon

Erotikon ma bavil o dosť viac, ako Extáze a nechápem ani prečo, ale veď to je jedno. Erotikon je taká kvalitne a inteligentne spracovaná červená knižnica. Má viacero dejových zvratov, má rýchlyspád a pôsobí psychlogicky dôveryhodne. Respektíve veríme postavám ich emócie a je to asi aj preto, že riešia to isté, čo ľudia digitálneho veku. Aj dnes sa ženy rýchlo zaľúbia do nablýskaného bonvivána a často robia tú istú chybu dvakrát. A muži sú proste stále všetci rovnakí, že... (05.09.2016)

Ve škole jsme najeli na "skvosty" československé, české a bůhví jaké tvorby. Jako první přišel na řadu němý Erotikon Gustava Machatého. Je to pro mě první němý český film a jeden z nejstarších, co jsem vůbec viděla. A to, že je tak starý, přináší svá kouzla i úskalí. Erotikon a jiné filmy bychom měli posuzovat v dobovém kontextu, něco jako historici. Děj je zajímavý, určitě na tu dobu moc frivolní, proto ten poprask. Moc hezká byla hudba, škoda, že už nemůžeme slyšet tu původní, kde je jen klavírní doprovod. Jako celek se mi Erotikon líbil a jsem ráda, že jsem si zase trochu doplnila filmové vzdělání... (16.06.2013)

Erotikon už ztratil veškerou pachuť skandálního filmu pro dospělé, ale neztratil estetiku uhrančivosti, která vás provází celý film. Skvělé dvě hlavní postavy mezi kterýma to doopravdy jiskří, pěkné filmové postupy z kterých sálá nostagie a pak také třeba skvělá kamera Oty Hellera. Našlo by se spoustu důvodů proč vám doporučit tenhle film... Možná i proto, že to byl jeden z prvních českých filmů, který za něco stál a mohl se měřit i se zahraniční konkurencí... (30.04.2008)

Erotikon vidím jako přínosný pro světovou kinematofrafii, stejně jako o pár let mladší Extázi. Machatý netočil jenom filmy, Machatý tvořil v pravém slova smylu. Už pouhých pár záběrů zaujme. Krásná je práce s detailem, nasvícení, které počítá se stínem a zakomponuje ho jako rovnocený prvek do obrazu. Dosahuje tak velké působivosti. Podobnou propracovanost scény včetně nasívcení nalezneme později u Bergmana. (05.08.2016)

Pokud se na Erotikon Gustava Machatého podíváme v kontextu s dobou svého vzniku, lze o filmu hovořit pouze v superlativech. S odstupem času nelze přehlédnout nedostatky, ale přesto i dnes má tato psychologická romance okouzlující půvab a s expresionistickým výrazem odvážně proniká do niter postav a odhaluje jejich vnitřní rozpoložení naléhavě sugestivním, obrazově neklidným i divadelně hereckým postupem. V němém filmu je herecký spontánní prožitek tou nejdůležitější složkou a potom lze přehlédnout i romantizující tón idealistického básníka Vítězslava Nezvala. Zápletky zavání stereotypy, ale celkový postoj tehdejší společnosti k problematickým společensko-existencionálním otázkám nebyl nejupřímnější, a ani se nedokázal vymanit z maloměšťácky puritánských předsudků. V tehdejším prostředí byl každý podobně závažný námět odvážný a konstruktivně kritický. Samotný průběh je svým důrazným zpracováním úchvatným představením syrovosti v chtíči a podléhání rafinovanému a elektrizujícímu pokušení. Hlavní postavou příběhu je prostá venkovská dívka Andrea (šarmantní Ita Rina). S naivní důvěřivostí se poddává neodbytnému svádění a šimrání podbřišku, aby při své cestě na vrchol přizpůsobila své chování přetvářce a erotickým výzvám nevšedního dobrodružství lepší společnosti. Hlavní mužskou postavou je oduševnělý a zábavný floutek George Sydney (dobrý Olaf Fjord), přelétavý v uspokojování svých tělesných potřeb. Nové a znovuobnovené atraktivní podněty jsou prostředkem k novým zážitkům a jen výjimečně se jeho sebevědomá drzost dostává do konfliktu s odplatou a mravní zodpovědností. Výraznou postavou je Andrein manžel Jean (velmi zajímavý Luigi Serventi), obětavý, tolerantní a šlechetný muž, který neváhá v jakékoli situaci přispěchat rychle a účinně na pomoc. Důležitou postavou je Hilbert (dobrý Theodor Pištěk), zhrzený muž z vyšší společnosti. Tíha parohů ho nutí přistoupit ke konečnému řešení záletnického chování manželky. Z dalších rolí: Andrein starostlivý otec a laskavý železničářský hlídač (zajímavý Karel Schleichert), Hilbertova rozmazlená a nevěrná ženuška Gilda (příjemná Charlotte Susa), násilnický kočí (pozoruhodný Ladislav Herbert Struna), či pragmatická porodní bába (Milka Balek-Brodská). Na technické kvalitě filmu se zčásti podepsal zub času, ale expresivní herectví a naléhavý obraz zanechají pocit jedinečného zážitku i v dnešní pokrokové době. (01.03.2017)