Zapadákov

Na film od Malicka docela prijemny prekvapeni a poprve, co davam jeho filmu 4*. Film pripomina jak stary, tak novy filmy svym tematem a je to takovej pomalej, melancholickej mix ruznejch motivu, ale prekvapive to nenudi a tech 90 minut docela rychle utece. Sheen je perfektni frajer a zabijak a Spacek spravne naivni kravka. Obcas tu jsou sice prinejmensim smesny dialogy, ale nic hroznyho. Na Malickovo debut proste povedenej film, navic podle skutecnosti, takze ja jsem prekvapive spokojenej. (22.11.2011)

O tomto filmu jsem v životě neslyšel a to samý platí o jménu režiséra, takže jsem vůbec nevěděl, co mam od toho čekat. Výsledek neni špatnej, ale je to prostě jenom další z mnoha filmů o útěku. Nic, čim by mě Zapadákov nějak výrazněji zaujal, mě nenapadá. Prostě už jsem viděl lepší a zároveň teda i horší filmy na podobný téma. Martin Sheen roli frajírka zahrál celkem uvěřitelně, Sissy Špaček jako naivní pipka zdatně sekunduje. Problém je v tom, že obě hlavní postavy mi postupem času začaly dost lézt na nervy a nejradši bych je oba nakopal do prdele. Jinak film je inspirován skutečnou událostí. (07.01.2014)

Malickova prvotina: Historka o jednom romantickém zabijákovi, co vypadá jako James Dean, a znuděné holce odvedle, podaná bez glorifikace zločinu (vznik zločineckých legend je v závěru spíš ironizován), ale i bez moralizování. Režisér nesoudí lidi, snaží se spíše zachytit krásu světa a zlo, které je v něm, pocit ztraceného ráje a stesk po místě, kde štěstí nepomíjí, což pak v různých variacích natočil ještě několikrát znovu a pokaždé výtečně. Příběh jako by byl spíše kulisou k postavám. (15.06.2011)

Okouzlující poetika venkova a malebné Malickovy záběry, toť hlavní devizou tohoto skromného snímečku o nevšední lásce. Seznámení se dvou protagonistů a počáteční rozvíjení jejich vztahu dokáže i navzdory svému vesnickému "buranství" pohladit, ovšem následný zlom nepůsobí přiroženě a celé vraždění dle mě není z psychologického hlediska řádně obhájeno. Charakteru Kita chybí jiskra, či naopak mrazivý pohled v očích, nevěřím mu polohu zamilovaného, ani vraždícího muže. Film se s přibývajícími mílemi na cestě stává jednodušším a povrchnějším, po dobrém rozjezdu zůstávám neuspokojen. 6/10 (02.02.2013)

Mallickův celovečerní debut mi přijde jako úporný pokus vypořádat se se vším, co předcházelo jeho odhodlání tvořit po svém, a pojmenovat ten skutečný nultý bod, před kulturou, která režiséra učila mluvit a představila mu pohodlím, stravou a vzděláním chýru Amerického snu. Nejde jen o spálení dívčina rodného domu samozvaným rebelem, snímané se zvláštní pečlivostí, hierarchizovaně zaměřující stopy opouštěné civilizace, ale i o upálení žánru, kriminálního dramatu. Bezstarostná jízda Bonnie a Clyde se zde zřejmou nemotivovaností činů zvrací v mdlobu zášti a necitlivosti, korunovanou ironickými záběry divočiny. Málokdo se jí vymyká tak jako přezrálé plody severoamerického masového vraždění, které film sleduje. Chladná horečka, sliz, který brání looserovi i dívce, oběma odsouzeným vlastní nevidomostí k domnělému schraňování, na něž ponejprv střílel(i), porozumět smyslu života, a tak ho nahrazují dobrovolnou smrtí, vůči níž se ale brání, jak jen to jde. Hrdinčiny reflexe vzbuzují dojem retrospektivního vyprávění: jako by bilancovaly šílenou cestu do nejhlubšího dolíku horečky… zároveň však vpouštějí trávený divácký zrak dětinskými frázemi, šedou řečí nudy, která je pravým pozadím všeho pozorovaného, do nejtemnějšího chaosu těch nejstřízlivějších návyků. Mnohdy strhující přírodní záběry, úchvatné postřehy krajiny a zvířeny, tak neúprosně nepřiléhají k tomuto banálnímu, unuděnému „zločineckému“ dění, že se až zdá, že režisér je sám zhnusen tím, co točí, že musí výslovně manifestovat svou jinakost a experimentálnost svého filmu, aby se od něj vzdálil. Stejně tak působí „filosofie“ rodící se z vrahových úst: Mallickův Kit není zdaleka Büchnerovým Vojckem, který filosofii potí vzdor zpanštělým čichovým buňkám svých směšných pánů; je to šustící papír, který se místy slepil a stvořil větu, která i mluvčího samého překvapí a která manifestuje režisérův přesah. Tam, kde lidský život nevyváží plynutí mraků a prosté slovo produchovněnou filozofující tezi, musí být každému jasné, že jde v podstatě – a především – o něco jiného: o ten požár, v nějž diváky nehodné rozumění vylákal ten, který nedokáže hasit. Souběžné natahování Carla Orffa na skřipec popových amerických zornic připomíná televizní reklamu a hlouběji tříští celek. Donekonečna se připomínající otázka po záměrnosti, vědomosti snímaného nakonec přehluší i křik helikoptéry a zneváží sám závěr. (13.01.2018)