Na shledanou, chlapci

Pri tomto filme poteší, že sa pozeráme na vojnu pohľadom dosť nezvyčajným, a to pohľadom nevinných detí, ktoré si nedokážu uvedomiť, v akej dobe žijú a ako sa môže aj ich dotknúť. Mal som preto z neho možno podobný pocit, ako z talianskej Horalky. Neocitáme sa na bojisku, ale v netradičnom prostredí. Príjemná zmena. Keď mám ale film hodnotiť podľa jeho emocionálneho dopadu a interakcie so mnou ako divákom, musím ho ohodnotiť slabšie. Je určite vysoko kvalitný, ale nedokázal ma správne zasiahnuť. Na druhý krát sa dostavili aj tie emócie. Skutočná vojna dospelých je vlastne iba zdrvujúcim obrazom toho, čo sa deje na škole v podobe žabomyších "vojničiek" medzi dorastajúcimi deťmi. Lenže vo svete dospelých to nekončí uvedomením si faktu, že v skutočnosti sme priatelia. Toto je asi to hlavné, čo som si vo filme uvedomil až na druhé pozretie. A herecké výkony ústrednej dvojice. (28.08.2012)

Velmi jemný a krásný snímek o chlapeckém přátelství, poznamenaném těžkým židovským údělem roku 1944. Mladý Julien postupně poznává, co se to vůbec v jeho okolí děje, kdo jsou to Židé a co jim v současné době hrozí. Hlavní předností filmu ovšem není jen toto silné téma; je jí velmi sensibilní vylíčení světa v chlapeckém katolickém internátu, vztahů mezi dětmi. A pak především napjatá situace, kterou vnímáme očima ukrytého židovského chlapce Jeana. Konec filmu je velmi silný a závěrečné Au revoir les enfants v sobě má mnoho symboliky. Poněvadž byl snímek točen ve francouzko-německé koprodukci, dostane se i na zamyšlení nad rozdíly v povahách těchto dvou národů a nad německou vinou holocaustu - Němci tu nejsou vlastně vůbec záporné postavy z vlastní vůle. Možná tak důstojník gestapa, který však také koná svoji povinnost. Ostatní Němci, pokud mohou jednat z vlastní iniciativy, se dokonce o chlapce zajímají a starají. (My jsme také katolíci.) Kolaborace, zbabělost a podlost tu zůstaly vyhrazeny Francouzům. (30.08.2006)

Je až neskutečné, jak je možné natočit relativně poklidný obraz toho, jak funguje jedna škola, a přitom ukázat, jak se hroutí dějiny, jak jsou lidé odporní a jak dokážou ostatní nenávidět. Je zde vidět, že jsou tu i dobří, ale nějak si nedovedu představit, že jich je většina. Anebo zlu stačí opravdu jen pár jedinců? (26.01.2016)

To, pomocí jak subtilních prostředků a jemných náznaků dokáže Louis Malle budovat dramatický oblouk, na něm nikdy nepřestanu obdivovat. Vůbec nejlepší na tom je, že divák si téměř žádného "budování" nevšimne - sleduje mnoho různých scén z určitého prostředí, které se postupně ladně spojují a proplétají v jeden naprosto hladký celek. Dalším znakem velkého režiséra je to, že ani na vteřinu nesklouzl do čehokoliv, co by se podobalo citovému vydírání. Žádné srdceryvné hysterické scény ani hrdinské činy. Nejlépe to demonstruje právě závěrečná scéna loučení - je napsána a natočena přesně tak, jak by ve skutečnosti mohla vypadat. Citlivé využití Schubertovy klavírní sonáty je pak už jenom lahodným doplňkem téměř bezchybného celku. (29.09.2012)

Francúzsky film z prostredia katolíckej internátnej školy ponúka príbeh, v ktorom sa ukrýva niekoľko židovských chlapcov. Film si zaslúži minimálne uznanie, že poukázal na ľudí, ktorí riskovali pre ich záchranu život. Otázka je, či to stačí na celovečerný film. Prístup, aký Francúzi zvolili, nebol z môjho pohľadu najlepšou cestou k divákovi. 3/4 filmu sme svedkami bežného života a režimu v internátnej škole bez nejakého výrazného zbližovania s hlavnými postavami. Potom príde záverečných podstatne zaujímavejších 20 min. a tvorcovia zrazu chcú, aby sa nám valili slzy po tvári. Bez bližšieho zoznámenia s postavami a lepšie vystavanej kostry príbehu to jednoducho nejde. Celkovo priemer, ktorý nechá diváka chladným, čo sa mi pri podobných filmoch často nestáva. 60%. (20.07.2013)