Posedlost

Stejně jako „odevzdaná“ Juliette Binoche vybízí Jeremyho Ironse k nevěře, vybízí předposlední film Louise Malla k psychoanalytickému čtení. Napohled banální milostný trojúhelník. Jedna žena, dva muži. Ovšem žena hledající náhradu za svého bratra a muži, z nichž jeden je druhému otcem. Převrácený oidipovský mýtus z pohledu manžela (ego), jemuž milenka (id) pomáhá znovu odhalit oficiálně stvrzeným svazkem (superego) potlačené touhy. Když se, plně ovládán pudy, své nové známosti ptá „Kdo vlastně jsi?“, snaží se někam zařadit vyvstanuvší temnou sílu, jež ho pohlcuje. Po letech společensky regulované existence nanovo objevuje sebe samého, je fascinován, nechápe a ztrácí kontrolu. Stroze vybavené, do jedné barvy laděné místo jejich setkání působí jako snový prostor. Mimo svazující instituce, mimo tížící realitu. Jemná práce se symboly (krev – rozlité víno) neodvádí pozornost od nejednoznačně vykreslených postav, muže, který kontrolu ztrácí a femme fatale, která kontrolu získává (z objektu se mění v osobnost, čím zároveň přestává být pro svého milence žádoucí). Oběti i vinicí současně. Oba zahraní znamenitě. Trochu uspěchaný úvod plně vynahrazuje ve své jednoduchosti vše-říkající doslov: realita ho dostihla, zbývají jenom zidealizované vzpomínky. 90% Zajímavé komentáře: Faidra, sportovec, JohnMiller (14.02.2020)

Posedlost. Stav, kdy kvůli opojným chvílím zisků není čas přemýšlet nad možností trvalých ztrát. Situace, kdy jen a pouze kvůli kosočtverci vznikají trojúhelníky a čtyřúhelníky, u kterých se dříve nebo později vše uzavře v kruh. Kdyby si člen vládního kabinetu zavčas svlažil přirození ve fontáně na recepci úřadu, mohlo být vše jinak, ale v životě lidském přicházejí situace, kdy člověk nad sebou ztrácí kontrolu a ochromen vlastními pudy tomu nemá vůli čelit.. Malleho studie patologické touhy, jenž vede k překročení vztahového Rubikonu, stojí na řeči těl aristokratického Ironse a tajemně nečitelné Binoche a kromě podivného, řekl bych až baletního aranžmá erotických scén, mu nelze moc vytknout. Čím víc toho dáváte všanc, tím víc toho spalující vášeň promění v popel.. (15.12.2017)

Někdy se prostě věci dějí tak, aniž bychom je ovládali. Přesně to je případ ústřední dvojice tohoto dramatu. Jeremy Irons se navýsost dobře zhostil role plné sexu (a to ještě nevěděl, že bude hrát ve filmu Lolita:). A Juliette Binoche? Jestli Irons jiskřil, tak ona hořela! Celému snímku dodala nádech erotična ("All through dinner, I had one thought, one desire. To touch you. To hold you."), se kterým není radno si zahrávat..oba to ví, ale nedokáží s tím nic dělat. A závěr..krutý, velmi krutý. (05.04.2006)

Názov filmu bol naplnený naplno. Posadnutosť a vášeň medzi hlavnými protagonistami je cítiť na každom rohu. Chýbalo mi vo filme ale viac drámy, prípadne dejových zvratov. Ten zásadný príde až na samotnom konci, čo je dosť neskoro. Herecky tu jednoznačne vedie Binoche tesne pred Ironsom, napriek tomu nomináciu na Oscara dostala vedľajšia postava stvárnená Richardsonovou. Dej samotný nedáva logiku, režisér chce posadnutosť jednou ženou stvárniť tak, že chlap neváha riskovať všetko a dokonca si nedávať pozor pre svojou vlastnou dcérou a vo vlastnom dome. To je podľa mňa prehnané. (28.06.2016)

Stejně jako román Josephine Hart spíše bez hlubších existencionalistických podtónů a zcela zaměřeno na neovladatelnou a ve svém působení neodhadnutelnou sílu vášně. Atmosféry je dosahováno skutečně brilantními milostnými scénami, které zastupují (či zastiňují) většinu ostatních emocionálních pochodů. Výborní Irons i Binoche, jejichž postavy si skutečně hrají do noty. (28.07.2005)