Obsahy(1)
Recenze (31)
Nekonečný nudný průjem pseudofilosofických žvástů, které tu byly už milionkrát. Svojí záživností si ale rozhodně nemůže ani zdánlivě zadat s podobně laděnými kolegy Expres na západ a Pozemšťan. ()
Community brought me here. My Dinner With Andre byl pro mne velice inspirativní film, ale jinak než jsem stále ještě asi po hodině koukání čekal. Film alespoň zpočátku poskytuje dostatek podnětů, inspiraci pro zamyšlení nad životem. Postupem času jsem si ale uvědomil, že mi hlava pracuje pouze v módu "ok, s tím souhlasím", "ok, na to mám jiný názor", "fajn, ale to je zřejmé", případně "wow, tohle všechno je i po více než třiceti letech neuvěřitelně relevantní". Co je na tom špatně? Film je zajímavý, pokud se divák nad některým z témat, případně pohledem na téma, které konverzačně monopolní Andre přináší, dosud nezamyslel. Pokud ano (ano, jsem velice vděčný za spolubydlící a přátele, se kterými je to možné), ztrácí film většinu svého kouzla, jelikož filozofická debata dvou lidí nad večeří pro mne film nedělá. Výrazový prostředek - přímá konverzace nad tématy - je příliš názorný. Zde se vracím ke zmíněnému přínosu, který pro mne film měl: inspiraci po stránce formátu (stejnou chválu jsem pěl i ve svém komentáři o Community). Byl jsem prostě mile překvapen, že je možné natočit film takovýmto způsobem, který nenudí (záleží na zkušenostech každého diváka) a konzistentně a umanutě se drží nastavených, absurdně jednoduchých pravidel hry (2 herci, 2 kamery, konverzace). Jinak filozoficky naladěné diváky by mohl zajímat film Waking Life (který mě teda taky zklamal&nadchl, opět trochu jinak). ()
Samoúčelná umělecká hovadina. Nevím, co jsem od toho čekal ale tohle tedy ne, několikahodinové plkání o ničem. Podobné diskuse mohou kdejakého konzervativního diváka, pravděpodobně staršího věku, v jistém směru fascinovat, pokud jste ovšem strávili alespoň pár večerů po barech nebo ještě "lépe" ve společnosti studenta pod vlivem marihuany a s výhledem na hvězdy, slyšeli jste podobných filozofických úvah víc než dost a zjistíte, že jejich obsah, ať se zdá na první pohled na úrovni, novátorský a jedinečný, je ve výsledku čisté snobství nebo lépe řečeno snílkovství, zcela odtržené od reality a možné jen díky situaci člověka, který je buďto pod vlivem drog nebo s takovým materiálním zajištěním, že jeho mozek začne z nedostatku hodnotnější matérie bloudit sám v sobě a snažit se vymyslet léky na všechny neduhy světa. Co o tom soudím je, že jde o velice naivní a směšnou podobu snobství a arogance a snažit se podobné úvahy přednášet za střízliva a za dne by poukazovalo na duševní nevyrovnanost nebo spíš i chorobu. Suma sumárum - čistě artový film pro velice úzkou skupinu konzervativních diváků bez vlastní představivosti. Pro ostatní (a myslím, že valnou většinu) diváků totální bizár a absolutní ztráta času. odpad! ()
Neobyčejně obyčejná večeře, která vás vtáhne do děje, že ani nevnímáte čas. Od příběhu nespustíte oči ani uši. Nakonec si budete muset zbytek Večeře s Andrém nechat zabalit, protože všechny ty vjemy jen tak nestrávíte. Nejsou to myšlenkové sousta na jednu večeři, ale na celý život. Tak s chutí do toho. ()
K tomuto filmu som sa dostal vďaka seriálu Community, kde je o ňom spravená celá jedna časť, ale to je iný príbeh. Mám rad konverzačky, ale toto malo taký pomalý rozbeh, že som nebol ďaleko od toho, aby som po 40 minútach Andreho ubýjajúci monológ o ničom vzdal. Ale po hodine, keď sa konečne aj Wallace dostane k slovu, tak sa začne parádna konverzácia, od ktorej som sa nevedel odrhnúť. Tým nechcem povedať, žeby som fandil Wallecovmu pohľadu na svet, obe boli rovnako zaujímavé. Za slabý úvod ale len 3 hviezdy. ()
Pridávam sa sa k tým, ktorý sa ku Večere s Andrem dostali prostredníctvom Cummunity a môžem povedať, že som ostala ohromená! Dve hodiny prešli ako voda a ja som ostala s hlavou plnou otázok zo svojho vlastného života a sveta. Priznávam, že zo začiatku som sa trochu nudila a hovorila som si, že ide len o film plný intelektuálskych kecov ale veľmi som sa mýlila. Tento film je naozaj výnimočný i keď možno nie je určený pre bežného diváka ale určite si zaslúži viac ako úbohých 50 hodnotení, ktorých tu teraz vidím. ()
Človek (ako ja) často sa zamýšľajúci nad otázkami druhu kto som, kam smerujem, má to zmysel a čo má vlastne zmysel čakajúci, že odpoveď na ne mu z ničoho nič zaznie v hlave sa jej v tomto filme nedočká. (Možno sa vyderú na povrch nejasné jemné kontúry, ale nič konkrétne - skôr sa dozvieme čo nie sme ako čo sme.) Divák dostane ľadovú sprchu prostredníctvom úvah, ktorá prebudí jeho "prispatú" myseľ. Naše role, naše každodenné role...tlak spoločnosti, potláčanie identity jedinca... aj také veci je možno vydedukovať interpretáciou jednotlivých myšlienok. Zaujímavosťou, už vyššie spomínanou, je fakt, že hlavná postava Andre svojím vystupovaním pôsobí teatrálne, pokrytecky až imidžom brouka Pytlíka, čím sa paradoxne dostáva do popredia miestami Wallace, s ktorým sa dokáže divák skôr stotožniť. (Je to aj môj prípad.) Jednoznačne jedno z top filozofických diel, ktoré som doposiaľ videl. 90%. ()
Místo sledování bych raději přisunul židli a dal se s těmi dvěma do debaty a i nadále si tak píchal jehlou do mozku. ()
Jak už tu zmínili někteří uživatelé, toto skutečně není snímek pro každého. Není třeba pro lidi jednoduché, pro lidi fungující schematicky a naučeně, není pro jedince institucionalizované systémem, pro ty bez kritického myšlení nebo bez fantazie. Není prostě pro hlavy uzavřené. ()
Tento film je zaujimavy tym, ze v nom hovoria postavy, ktore si pamataju aj ine casy. Je to prevazne nekoherentne fantasticke blabotanie bez odpovedi, ale zopar viet jasne vyjadruje ten sentiment, ktory sa dnes javi uz iba ako nostalgia starcov. We're going to a very savage, lawless, terrifying period. ()
Milerád bych "Moji večeři s Andrém" objal stejně jako jistá důvěryhodná zámořská kritička, která ji svého času shrnula jako praštěný moderní platónský dialog o smyslu života, ve kterém se může divák potkat s protipóly uvnitř vlastního já - s hledačským dobrodruhem à la Don Quijote a pragmatickým požitkářem typu Sancha Panzy. To shledání mi nebylo nepříjemné - ale mnohem víc bych si ho užil, kdyby mi žvanivost díla nepřipadala tak amerikánská (nebo snad newyorská?). ()