Obsahy(1)
Dokument Zora Ulla Keslerová: česká královna exploatačního filmu je portrétem výjimečné české herečky světového formátu. Zora Keslerová na ploše celovečerní stopáže, vypráví o vzniku kultovních filmů jako je Antropophagus, nebo Cannibal Ferox a vzpomíná na italské mistry žánrového filmu Lucia Fulciho, Joe D´Amata, či Bruna Matteie. Během vyprávění o snímcích, ve kterých ztvárnila nezapomenutelné role, odhaluje příběh neobvyklého života, houževnaté povahy a touhy jít za svým snem. (CS Film)
(více)Videa (1)
Recenze (20)
Poslední dva roky, kdy byla Zoře věnována 13. komnata, pozornost v časopisu Howard 23 a na Horror Conu, vyvrcholila tímhle dokumentem. Není podstatné, že jde o tvorbu ryze amatérskou, cenná je autentická výpověď Zory, její vlastní vzpomínky, interpretace a komentáře. Skvělé jsou ukázky z filmů, které český divák (ani ten žánrový) zdaleka nemá v povědomí a řekněme, že ani konfrontační komentáře Martina Jirouška nejsou úplně mimo. Ačkoli i Jiroušek se chová navzdory svému vzdělání více jako fanoušek a kontext té italské kariéry, kterou Zora udělala navzdory normalizaci, je opravdu nutný více dočíst v rozhovoru, který Zora dala Honzovi Vojtíškovi pro zmínění Howard. Nebýt to samé problematické giallo, na které se skutečně ze záliby dívají jen otrlí fandové, věřím, že by Zora už dávno platila za seriózní hvězdu s legendou typu Olinky Bérové (ačkoli ani ona netočila na západě kdovíjaké umění). Díky nadšencům za tento počin, jsem ráda, že se jim ho podařilo prosadit alespoň do televize. Aby se z toho materiálu stal skutečný poklad, chtělo by to doplnit dalšími dotáčkami, minimálně se Svobodou, a nechat prolnout všechny tři tváře Zory v jeden obraz. Manželka Petra Hapky, hvězdička normalizačního Barrandova a oblíbená tvář giallo filmů, to je bezkonkurenčně atraktivní směs. ()
Výborný dokument režiséra Romana Vojkůvky, který má na svědomí mimo jiné párek pro mě celkem kultovních hororů 'Total Detox' a 'Někdo tam dole mě má rád'. Pro mě, jako fanouška brakových italských hororů ze sedmdesátých a osmdesátých let je tento dokument naprostá pecka. Nesmírně poutavé povídání o legendárních tvůrcích, jako jsou Lucio Fulci, Umberto Lenzi, George Eastman, Joe D´Amato nebo třeba Bruno Mattei a o natáčení kultovních snímků, například 'Cannibal Ferox' , 'La ragazza del vagone letto' nebo 'La Vera storia della monaca di Monza'. Spousta unikátních informací a zábavných historek z úst jedné z tehdejších hereckých ikon béčkové italské tvorby, kde hlavní roli hrál sex a násilí, prokládané komentářem filmového kritika a žánrového odborníka Martina Jirouška. Zora se mi hodně líbila v atmosférické pecce 'Antropofág', ale jinak jsem ji vždycky vnímal spíše vlažně. To asi hlavně proto, že jsem o ní vlastně nic moc nevěděl. Nedávno jsem však četl její neméně skvělý rozhovor pro Howard a herečku si velmi oblíbil jako osobnost. A tento vyčerpávající dokument to jenom podtrhává. Docela drsná a zdravě sebevědomá žena, se pro mě stala jednou z nejzajímavějších českých hereček. Nejvíce mě asi pobavily vzpomínky na Fulciho, důvod proč někteří herci šli do natáčení 'Žen od hluboké řeky' a pak ten žárlivý Hapka, ten mě fakt rozesmál :). Díky tvůrcům, za skvěle odvedenou práci. ()
Zpracováním opravdu nuda. Nejdřív vypráví Zora Keslerová, pak Martin Jiroušek a pak je ukázka z filmu, o kterém vyprávěli. A tak pořád dokola. Prvních dvacet minut to ještě vypadá, že se autor snažil o alespoň nějaký střih, ale pak už je to opravdu těžká rezignace na jakýkoliv styl. Přitom obsahově je to docela zajímavý dokument a kdyby nebyly rozhovory poskládány separátně, ale doplňoval by je ve správný moment obraz, šel bych o dvě hvězdy výš. Už proto, že by byl celý film o dobrou třetinu kratší. Teď mě navíc překvapuje, když čtu, že je to dva roky starý film. V takovém případě jdu s hodnocením dolů – od člověka, který očividně netočí poprvé, bych čekal mnohem víc (minimálně kvalitní obraz a lepší oko při výběru fontu na plakát, ty dvě typografické chyby jsou hnus). ()
Tak kukám, že (s výnimkou komparznej role vo Vtedy v Amerike a predabovaného šteku v Perinbabe) som s Keslerovou videl len Antropofága. Filmársky je to slabšie; väčšinu času v smyčke prelínanie dvoch statických kamier snímajúcich striedavé rozprávanie dvoch ľudí s archívnymi zábermi (ona + komentár + ukážky), ale holt Vojkůvka je furt amatér. Na druhú stranu sme radi, že ho tu máme, a k osobe herečky z video nasties a talianskych brakov sa tento prístup hodí. Štyri hviezdy nedám, ale dúfal som, že dnes, keď už z ITA brakov čumím len Argenta, ma to donúti zohnať si aspoň jeden, a hej, dám si Hansel e Gretel (a možno časom ešte ten český Řetěz). Ps: Fulci musel byť haluzár. ()
Pořád se tady jen pracovalo. Film o herečce nabité sexem mohl a měl být pikantní. Téhle přísady v něm nebylo ani za mák. Celkově to byla dost nuda na téma “a na co si vzpomenete v souvislosti s tímhle filmem?”. Jsem rád, že filmaři tuhle naši opomíjenou sexbombu tímto dokumentem odškodnili za náš předstíraný nezájem, osobně bych si ale výsledek uměl představit podstatně atraktivnější, pikantnější, bulvárnější. Zajímaly by mě Ulliny milostné avantýry, zajímaly by mě její vztahy s českými herci, kterým se o svobodném cestování do Itálie mohlo maximálně zdát, zajímaly by mě její upřímné pocity z její filmové kariéry, resp. kariér, které jako by se nikdy pořádně nerozvinuly, zajímalo by mě toho moc a v tomhle filmu z toho nebylo prakticky nic. Točili ho seriózní milovníci brakového filmu, šprti bez fantazie. ()
Reklama