Režie:
Pedro AlmodóvarScénář:
Pedro AlmodóvarKamera:
José Luis AlcaineHudba:
Alberto IglesiasHrají:
Antonio Banderas, Asier Etxeandía, Leonardo Sbaraglia, Nora Navas, Julieta Serrano, Penélope Cruz, Raúl Arévalo, Cecilia Roth, Julián López, Susi Sánchez (více)Obsahy(1)
Salvator Mallo je slavný filmový režisér. Za svou kariéru posbíral mnoho úspěchů. Nyní se jeho svět hroutí. Salvator cítí jen prázdnotu a není schopen tvořit. Jestli chce dál žít, musí najít příčinu. Ve vzpomínkách se vrací do svého dětství do 60. let, kdy s rodiči emigroval do Valencie. Snaží se rozpomenout na spalující touhu po své první lásce, kterou potkal v 80. letech v Madridu a na bolest, kterou mu přinesl rozchod. Tehdy cítil opojnost života i utrpení. Psaní pro něj bylo únikem a zapomněním. Kouzlo filmu mu přineslo slávu i vykoupení z neúspěchů jeho života. Bolest a sláva vypráví o složitosti oddělit tvůrčí proces od vlastního života a od vášní, které žití dávají smysl a naději. (Bioscop)
(více)Videa (14)
Recenze (138)
ARTE POPULAR /// Už i Pedro Almodóvar dospěl do bodu, kdy je spíš než na cokoliv jiného čas na 8½: Film o filmaři, který neví, co točit, nebo dokonce zda vůbec, ale ví moc dobře jak: Překvapuje mě že ne pracuješ. Vždy jsem si myslela, že jsi jeden z těch, co neodejdou do důchodu. / Já taky. To v duchu nutkavého modu operandi. Příběh o neurotických, hypochondritických, nově snad trochu seniorštějších buznách na heroinu, obložený plátky příhodných noticek, které zarezonovaly Amdóvarovou imaginací. A jelikož Almodóvar své filmaření často nějakým způsobem tematizoval, nejen prostě provozoval (třeba v hitchcockovském La mala educación), větší důraz na postavu režiséra s výrazně autobiografickými prvky nepředstavuje distinkci, která by znemožnila zahrnout Bolest a slávu do množiny Španělových důchodových děl jako jeden z mnoha. Filmy jako tento dávají možnost zhodnotit kvalit pozdních počinů výrazně autorských tvůrců. Osobně k nim mám srdečnější vztah, než k agresivním mladistvým erupcím, u nichž snaha dokazovat brilanci vede ke tlačení na pilu. Third flush není horší než ten první. Anebo jedinečná chuť včerejších hranolků - nic pro každého, pravda, ale svébytná kvalita rozhodně. Pro diváka, který netrpí utkvělou představou nutnosti nepřetržité tvůrčí revoluce (a dokáže si vychutnat studené pomfrity) nabízí Bolest a sláva, jakkoliv to zní nanicovatě, vítané prohloubení režisérových obvyklých motivů v samozřejmé formě bez potřeby ohromovat, když se uprostřed svých tklivých příběhů ocitá on sám se svou vadnoucí chutí podnikat cokoliv kromě hulení cracku, namlouvajíce si, že tak bojuje s bolestí zad, a čtení fajnových chytrých knížek v luxusním starém domě uprostřed Madridu. Nechává plně na vás, zda věnujete pozornost potenciálně bulvární vrstvě nebo zajímavé zprávě o úskalích tvůrčí práce tváří v tvář vkrádající se impotenci; nenapadá mě nikdo další, kdo by nechával tak velký velký prostor podobnému rozhodnutí; pro každého všeho dost, pro všežravce hostina. V kině mého dětství to vždy voní po moči. A jasmínu. V tom mém po plísni nevětraného sálu. ()
„V nocích, kdy souběžně cítím vícero bolestí, věřím v Boha a modlím se k němu. – Když cítím jen jednu bolest, jsem ateista.“ Film o životě a efektu motýlích křídel, který evokuje spíše do vlastního ocasu kousajícího se hada, svlékajícího jednotlivé vrstvy kůže. Barevná nenucenost a šedivá obsažnost společně navozují dojem díla, jež otázky spíše odpovídá než klade. Silná autorská vize zde ale paradoxně není v rozporu s diváckou možností vkládat si do něj některé vlastní představy, interpretace…; film se díky tomu dokáže dostat docela pod kůži. Retrospektivní hra s retrospektivou, retrospektivní hra s divákem, můj první kontakt s Almodóvarem. ()
Pomalý, emotívny a možno aj osobný Almodóvar....sýte pestrofarebné scény sa pomaly vlečú a napriek krásnej farbe je tam samá bolesť...Banderasov Salvator je výborne napísaná a zahraná postava...celé je to pomalé a hlavne v dnešnej dobe kedy hyper aktívny jedinci nevydržia okrem youtube videí nič dhšie pozerať je to malý zázrak...a tie farby ..stále tie farby :) Pedro kráľ farieb ala " olaský cigáni " ()
Tvůrčí krize, návraty do dětství, smíření s dávnými láskami. Vzpomínky, současnost, tvorba a vyprahlost, poezie, pochybnosti, osamělost a život ve vztahu, sláva a bolest. Mozaika a prolínání několika časových rovin. Aktuálnější pro ročníky, které něco pamatují. Současně ale dost akademické, ničím nerušící a ničím nenaléhavé, nic, co by trhalo srdce. ()
Na jednej strane sklamanie, na druhej mierne uspokojenie. Sklamanie, pretože z filmu je cítiť unavenosť P. Almodóvara a trochu tak jeho bezradnosť s postavami (chýba mi širší interval emocionálnej škály). Spokojnosť preto, lebo pán režisér s týmto filmom sa čiastočne vrátil ku koreňom. Po dlhšom čase zaujímavá rola pre A. Banderasa, ktorý sa postavy Salvatora chytil dobre. Nepodal zlý výkon, ale z nominácie na Oscara mám zmiešané pocity. Najlepšou a najsympatickejšou postavou je Salvatorova matka (skvelá P. Cruz (maldá) a J. Serrano (v pokročilom veku)). Najlepšou scénou zase one-man divadelné predstavenie. V závere postrácam silnejšiu a dojímavejšiu scénu. Slogan „na živote sú najkrajšie filmy“ nie je dostatočne silný. Osobné hodnotenie: 70% (***) ()
Galerie (46)
Zajímavosti (9)
- Eduardo, rodinný přítel mladého Salvadora, je negramotný. To ještě v 50. a 60. letech 20. století na španělském venkově nebylo nic výjimečného. Až po pádu Frankova režimu přišly rozsáhlé reformy školství, kde se o vzdělání na venkově staral stát a ne převážně klér a církev. (Aleix)
- Ve filmu si zahrál také tehdejší partner režiséra Pedra Almodóvara, Fernando Iglesias. (peeteno78)
- Natáčení probíhalo od 10. dubna 2018 do 22. února 2019 ve Španělsku. (ČSFD)
Reklama