Nahota

"Nahota" ve svých nejsilnějších momentech připomene poetiku nové vlny, ale jedná se opravdu jen o dozvuky. Daleko více snímek signalizuje filmařské tápání, které bude v následujících letech naši kinematografii provázet - zde se to projevuje převážně obsahovou prázdnotou a neschopností něco sdělit (film postrádá výraznější myšlenku). Čepek jako vždy výborný. 6/10 (26.12.2009)

Film o hledajicích, ale nenalézajících lidech, a sebestředném sociapatovi " Jeníčkovi ". Libuše Švormová ve filmu nehraje, ale propůjčila svůj hlas Hanzalové. Ta byla- mimo jiné -semifinalistkou na Miss universum 1970. http://en.wikipedia.org/wiki/Miss_Universe_1970 (28.12.2009)

Tak trochu jiný český film s netradičním námětem o propuštěném vězni. Snímek je postavený především na neskutečném výkonu Petra Čepka (bez diskuze jeden z deseti nejlepších českých herců všech dob), ale má i správně depresivní atmosféru a místy na svoji dobu odvážné repliky, z čehož usuzuji, že by skončil v trezoru tak jako tak. Škoda jen, že příběh se zhruba v polovině jakoby zasekne a ve výsledku není jasné, jaké vlastně mělo být jeho poselství. Už kvůli Čepkovi a jeho nevyrovnanému "drsňákovi" však rozhodně stojí za vidění. (04.01.2011)

Poměrně smutný psychologický snímek o tom, že "někdo k sobě přitahuje štěstí, někdo neštěstí." Konstatování Vlado Müllera "špatně jsme se narodili," je přitom charakteristické snad pro všechny výraznější postavy filmu (snad s výjimkou moudré "paní domácí" v podání kouzelné Jarmily Kurandové). Určitě to platí jak pro mladého vězně Jana alias "drsňáka", jehož matka, jak říká "byla kurva a otce nezná", tak pro krásnou ale osamělou učitelku Jarmilu, která se "bojí milovat, jen se mučí a čeká až jí někdo vysvobodí." Oba jsou sami, a hledají zpřísněnou duši, přesto to jejich vzájemné sbližování je dost složité (až trošku zdlouhavé). A nemá žel ani žádné nadějné vyhlídky, i když v to oba moc doufají. Petru Čepkovi byla ta role snad psána přímo na tělo, jeho charisma je neskutečně silné. Silný je i hlavní (trošku překvapivě pozitivně laděný) hudební motiv, který v sobě nezapře typický rukopis Luboše Fišera. (20.02.2018)

Takové filmy už nevznikají a obávám se, že už se nikdy točit nebudou. Naštěstí máme archiv a čas od času se podaří objevit nějaký zajímavý kousek. Tento je unikátní zejména výkonem Petra Čepka, který je excelentní. I přes záplavu šedi je několik scének evokující zlatou vlnu a nejen díky tomu se vyplatí na něj podívat. (09.05.2016)