Nahota

Někdy mám chuť být právě takovým Petrem Čepkem a někdy se tak i cítím. Hezký film a skvěle zahraný. (20.10.2011)

Utahany, nudný, bez pointy.. (27.09.2014)

Vysoká úroveň herectví od všech, hlavně pak od uhrančivého Petra Čepka, člověka bez zázemí, kořenů, bez pout které by ho k něčemu nebo někomu vázaly, čímž strádá jelikož se nemá o co nebo koho opřít, za co skrýt, krom slupky drsňáka, hrobu své matky, a zprávy z věznice kam se musí za pět dní vratit. V tom spočívá jeho nahota. Moc hezká Emma Černá, oba se potkali už o rok dřív ve slavném filmu Adelheid od Františka Vláčila. Kristina Hanzalová rozkošná ve tváři i po těle! Příjemná hudba. Snímky Václava Matějky obestírá zvláštní atmosféra, nejsou ani temně psychologické, ani nadměrně poetické, ale obě složky jsou zvláštně propojené a na mě to zabírá. V kombinaci se vším výše uvedeným si ode mne Nahota zaslouží plný počet bodů. Blahopřeji! (14.12.2022)

Nádherně rozpolcený Petr Čepek a výborná Emma Černá, depresivní film. (02.05.2012)

Člověk je prost všeho a ve své nahotě poznává, jak nicotný dokáže být v oceánu světa, který jej jen vláčí za sebou. Přesně tak na mě zapůsobil film nahota, kterému na filosofii přidává tvrdý a slaný výkon Petra Čepka, který je natolik prost jakýchkoliv eufemismů, jeho postava nadmíru touží po domově, ale nikdy nevydrží na jednom místě déle než je nutné. Sám neví, zda jeho city jsou opravdové, cítí se méněcenným k tomu, aby se někomu nebo něčemu postavil, důležitá rozhodnutí bez rozmyslu odkládá a ani neví, zda-li má smysl žít, když se však chce zabít, cítí, že ani na to nemá a smrt považuje za jedno veliké štěstí, na které nemůže dosáhnout. Film jako celek je rozhodně velkou směsí pocitů myslím si, že né nadarmo je psychologickým dramatem. Je v něm cítit ještě poslední malý závan nové vlny v československé kinematografii předtím, než bude zcela udusána nastupující normalizací, kterou zde symbolizují sovětské tanky najíždějící v tiché scéně na silnici a zašpiňující silnici stejně tak jako celou naši vlast. Není zde žádné přesné poselství, závěr je natolik tvrdý a bezvýchodný, že již ani nevíme, co si hrdina dál počne. Bezvýchodnost vztahů a zranění rodových kořenů si před sebou ponese jako jedno velké stigma spolu s celým národem. U mě film rozhodně vítězí nejen samotným zpracováním, ale i nesmírně hlubokým vykreslením vnitřního boje hlavního hrdiny a beznaděj objektu jeho lásky, kterou hraje modelka Kristýna Hanzalová. Leč nic není dokonalé pokud je trošku nedořešený konec, kde trochu pokulhává hudba a záběr se střihem. Možná i proto film dostává ode mne čtyři hvězdičky. (07.01.2014)

I když se ve filmu objevuje fyzická nahota, je to právě nahota osobní, o kterou se v tomto filmu jedná: Petr Čepek, jeho protějšek Kristina Hanzalová i ostatní postavy své nahé já postupně ukazují (nebo je nepřímo odhalováno). Psychologický film s velmi zajímavým nábojem, který má rozhodně na svědomí právě Petr Čepek, a který svou matnou náladou trochu nutí člověka přemýšlet o tom, co a proč komu říká anebo tají. (04.10.2021)

Strašně zvláštní film. Celá zápletka je taková zvláštní, chlap se chce ve vězení zabít, dostane tedy pár dní volna, které se rozhodne využít tak, že jede hledat svou matku, která je ale už mrtvá, což se dovídáme hned na začátku, takže žádná detektivka a dobrodrůžo vůbec nedostane prostor. Děj se pak hodně vleče a v centru pozornosti jsou vnitřní konflikty ústředních postav, které je ale třeba vyčíst mezi řádky povětšinou úplně banálních dialogů. Čepek se chová jako hulvát a idiot, ale nejde s ním nesoucítit. Je tak osamělý, že jediné své 4 volné dny tráví s úplně cizími lidmi. Velmi smutný film. 4,5* (15.11.2021)

překvapení . čekal jsem nějakou béčkovou novou vlnu a zatím se na mě vyřítil tento skvost. v čs kontextu originální, nevim o ničem podobnym - a to i přes různobarevný podoby nový vlny. spíš mi to některými prvky evokovalo americkou nezávislou scénu konce 60. let (13.01.2011)

Ubohý pokus o navázání na novou vlnu, neumětelská vykrádačka Kunderova Žertu i dalších tematicky spřízněných perel 60. let. (07.08.2017)

Dávnejšie som chcela napísať recenziu k tomuto filmu, ale akosi žiadne slová nevedia dosť dobre vyjadriť pocit, ktorý vo mne ešte aj pár dní po zhliadnutí zanechal. Tak nádherne strašidelnú zmes depresie, hĺbky, chémie a vášne sa len márne pokúšajú mnohí režiséri sračiek typu 50 odtieňov... nájsť a vytvoriť a tu v takto starom, našom a pomaly zabudnutom filme sa to podarilo úplne prirodzene! Pravda niektoré dialógy sú také zvláštne, tichšie a uťahanejšie, ale či taká melancholická nálada, pokiaľ nemáme srdce z kameňa, na nás nepríde občas aj v skutočnosti, najmä ak popíjame s priateľmi? "Drsňák", charizmaticky stvárnený Petrom Čepkom, je typ svojhlavého chlapa hľadajúceho únik zo životnej stratenosti. Počas krátkeho duševného a fyzického splynutia s mladou učiteľkou ich rany postupne vyplávajú na povrch, avšak čas neúprosne beží. Celý ten kolorit, mucha lietajúca okolo cesta na koláč, smútok, vášeň, vnútorná rozorvanosť, hľadanie zmyslu toho všetkého.... Vlastne to bolo strašne krásne! (21.05.2021)