Milost

[FEBIOFEST] Polsko a surrealismus života. Polsko a těžký poválečný život. Polsko a zákaz mluvení mezi postavami. Polsko a zajímavá jízda. Tento film obecně má skvělý námět. Díváte se na něj a vy ani nevíte jestli se máte brečet nebo se smát. Je to jen na vás. Máte zde postavy, které si s vámi hrají v tom, že toho nemají moc, co říci, a jak se ztratíte jednou, tak není úplně jednoduché se vrátit zpět. Je to blázinec. Ale zajímavý. V jistém úhlu pohledu až skvělý, který má, co ukázat. Jenže! Jde o to, že film není jednoduchý na sledování. To moc po vás asi ani tvůrci nechtějí, ale je to řehole. Vy vlastně nevíte, co čekat. A když to začne sklouzávat do nějakého magického realismu, tak už vlastně nevíte jak dál. Skvělá kamera, dokonalé záběry jako vždy fotogenického Polska. A co dál? Už nic. "Já myslel, že jsi zmoudřela." - "Taky, že ano." - "Tak proč se modlíš?" (27.03.2019)

Na mně to spíš než jako drama, působilo celé celkem tragikomicky a vlastně možná jen komicky. A pečetí tomu je scéna, kdy otec dává led (nalezený kdesi ve slámě?) k synovi a současně tam vedle plápolá oheň. Ten příběh je zajímavý. Ale to, jak je to pojaté už tolik ne. Když už je to z velké části dovymyšlené, proč se tak držet jakéhosi realistického ztvárnění? Jsem z toho nějak rozpačitá, ale potěšilo mě štěně a iglú. (24.11.2019)

Jedna dlouhá cesta s rakví, která měla vrátit Hance a Jakubovi pocit důstojnosti. Nový režim je připravil o syna hnusně zákeřným způsobem. Kromě vlastního traumatu ze smrti se manželé musí vyrovnávat s pocitem viny, což je těžkou zkouškou jejich vztahu. Jejich cesta dokumentuje iritující poválečnou atmosféru v Polsku, kde ještě pořád můžete narazit na staré nepřátele, přičemž mezitím se na scéně objevili už i ti noví. Kolski vypráví příběh inspirovaný zážitky jeho prarodičů a orámuje jej vlastními vstupy coby sedmnáctiletého vnuka. Toto dovyprávění ale ruší působivost jinak málomluvného silného příběhu, podobně jak mně úplně neseděl rozmělněný závěr. Škoda, film mohl vyznít ještě silněji. I tak velmi rozhodně stojí za to. (08.11.2018)

Jan Jakub Kolski vypráví příběh svých prarodičů, kteří se vyrovnávají se smrtí syna. Smutek vyprávění rozbíjí krátkými historkami ze svého dětství, které ale možná v důsledku ubírají na působivosti. Představitelé obou hlavních rolí podávají skvělé výkony. K dokonalosti tomuhle filmu ale pro mě ještě cosi chybí. Určitě je ale znamením, že polská kinematografie si (alespoň) z mé strany zaslouží větší pozornost. (29.11.2018)

Pohled na stíny vlastní historie zakomponovaná do silného příběhu dvou manželů. (11.11.2018)