Příběh rodičů prokletého vojáka vyprávěný jejich sedmnáctiletým vnukem Jankem. (Prokletí vojáci – příslušníci protikomunistických polských odbojových hnutí, zformovaných v závěrečných fázích druhé světové války). „Odřivous“ byl zabit v roce 1946. StB ho čtyřikrát vyhrabala z hrobu, aby se ujistila, že je „nepřítel lidu“ mrtvý. Matka vojáka nesnese to ponížení, ukradne rakev s tělem svého syna a přinutí manžela, aby se společně vydali na cestu do Kalvárie Paclawské a syna opět pohřbili. Cesta je plná dramatických událostí. K průvodu se připojí Jurgen, uprchlík ze zajateckého tábora. Když vlci zabijí tažného koně, Jurgen se rozhodne, že ho nahradí, a táhne vůz s rakví. Mezitím pozorujeme, jak se Hanka s cizincem sbližují. Jakub a Hanka společně dorazí do kláštera na kalvárii. Tam zjistíme, že jeden z mnichů je bratr „Odřivouse“. Rodiče a bratr popáté a naposled pohřbívají poručíka Zemské armády. Hanka se ale nechce vracet domů. Je psychicky na dně. Na nádvoří kláštera si staví ledové iglú a zabydlí se v něm. Syn – mnich se o ni stále stará a Hanka po několika týdnech znovu získá rovnováhu. Spolu s manželem se vrátí domů. Film se odehrává v dramatickém období poválečných polských dějin, je to ale také univerzální příběh; rodiče se snaží znovu získat důstojnost a vyrovnanost poté, co ztratili svého syna.(Pilot Film)
Příběh rodičů vojáka vyprávěný z pohledu jejich sedmnáctiletého vnuka Janka. Odehrává se během dramatických událostí poválečného Polska a má jedinečný motiv: zaměřuje se primárně na sílu a odvahu rodičů a zobrazuje jejich boj o obnovení důstojnosti a rovnováhy po ztrátě syna.(3Kino Fest)
Mladý polský voják Waclaw byl necelý rok po skončení druhé světové války zastřelen tajnou policií. Rodiče mu chtějí dopřát řádný pohřeb, ale byrokratická mašinerie je vleklý a hlavně ponižující proces. Když se jim konečně synovo tělo podaří získat, vydávají se napříč válkou zpustošenou zemí do rodného města. Z jejich putování se stává metaforická cesta do temných i laskavých hlubin lidské duše.(Febiofest)
„Odrofúz“ je zabitý v roku 1946, oddelenie bezpečnosti vykopáva jeho telo až štyrikrát, aby sa ubezpečilo, že je naozaj mŕtvy. Matka vojaka toto poníženie nevie zniesť a presvedčí svojho manžela, aby rakvu s telom ich syna ukradli a spoločne sa vydali na cestu do Kalwaria Pacławska. Práve tu chce znova ich syna pochovať. Cesta je plná dramatických udalostí. K putujúcim sa pridáva aj Jurgen, utečenec z tábor väzňov. Film sa odohráva v období dramatických dejín povojnového Poľska a stále zostáva univerzálny vo svojom príbehu – boji dvoch rodičov, aby znovu získali svoju dôstojnosť a rovnováhu v živote po tom, čo stratili svoje dieťa.(ASFK)
Príbeh rodičov vojaka vyrozprávaný z pohľadu ich sedemnásťročného vnuka Janeka. Film je zasadený do dramatických spomienok povojnového Poľska. Má však jedinečný motív: zameriava sa najmä na silu a odvahu oboch rodičov a zobrazuje ich zápas o obnovu dôstojnosti a rovnováhy po strate syna.(MFFK Febiofest)
Na mně to spíš než jako drama, působilo celé celkem tragikomicky a vlastně možná jen komicky. A pečetí tomu je scéna, kdy otec dává led (nalezený kdesi ve slámě?) k synovi a současně tam vedle plápolá oheň. Ten příběh je zajímavý. Ale to, jak je to pojaté už tolik ne. Když už je to z velké části dovymyšlené, proč se tak držet jakéhosi realistického ztvárnění? Jsem z toho nějak rozpačitá, ale potěšilo mě štěně a iglú.(24.11.2019)
Jedna dlouhá cesta s rakví, která měla vrátit Hance a Jakubovi pocit důstojnosti. Nový režim je připravil o syna hnusně zákeřným způsobem. Kromě vlastního traumatu ze smrti se manželé musí vyrovnávat s pocitem viny, což je těžkou zkouškou jejich vztahu. Jejich cesta dokumentuje iritující poválečnou atmosféru v Polsku, kde ještě pořád můžete narazit na staré nepřátele, přičemž mezitím se na scéně objevili už i ti noví. Kolski vypráví příběh inspirovaný zážitky jeho prarodičů a orámuje jej vlastními vstupy coby sedmnáctiletého vnuka. Toto dovyprávění ale ruší působivost jinak málomluvného silného příběhu, podobně jak mně úplně neseděl rozmělněný závěr. Škoda, film mohl vyznít ještě silněji. I tak velmi rozhodně stojí za to.(8.11.2018)
[FEBIOFEST] Polsko a surrealismus života. Polsko a těžký poválečný život. Polsko a zákaz mluvení mezi postavami. Polsko a zajímavá jízda. Tento film obecně má skvělý námět. Díváte se na něj a vy ani nevíte jestli se máte brečet nebo se smát. Je to jen na vás. Máte zde postavy, které si s vámi hrají v tom, že toho nemají moc, co říci, a jak se ztratíte jednou, tak není úplně jednoduché se vrátit zpět. Je to blázinec. Ale zajímavý. V jistém úhlu pohledu až skvělý, který má, co ukázat. Jenže! Jde o to, že film není jednoduchý na sledování. To moc po vás asi ani tvůrci nechtějí, ale je to řehole. Vy vlastně nevíte, co čekat. A když to začne sklouzávat do nějakého magického realismu, tak už vlastně nevíte jak dál. Skvělá kamera, dokonalé záběry jako vždy fotogenického Polska. A co dál? Už nic. "Já myslel, že jsi zmoudřela." - "Taky, že ano." - "Tak proč se modlíš?"(27.3.2019)
Jan Jakub Kolski vypráví příběh svých prarodičů, kteří se vyrovnávají se smrtí syna. Smutek vyprávění rozbíjí krátkými historkami ze svého dětství, které ale možná v důsledku ubírají na působivosti. Představitelé obou hlavních rolí podávají skvělé výkony. K dokonalosti tomuhle filmu ale pro mě ještě cosi chybí. Určitě je ale znamením, že polská kinematografie si (alespoň) z mé strany zaslouží větší pozornost.(29.11.2018)
feeme
Na mně to spíš než jako drama, působilo celé celkem tragikomicky a vlastně možná jen komicky. A pečetí tomu je scéna, kdy otec dává led (nalezený kdesi ve slámě?) k synovi a současně tam vedle plápolá oheň. Ten příběh je zajímavý. Ale to, jak je to pojaté už tolik ne. Když už je to z velké části dovymyšlené, proč se tak držet jakéhosi realistického ztvárnění? Jsem z toho nějak rozpačitá, ale potěšilo mě štěně a iglú.(24.11.2019)
Majkak
Jedna dlouhá cesta s rakví, která měla vrátit Hance a Jakubovi pocit důstojnosti. Nový režim je připravil o syna hnusně zákeřným způsobem. Kromě vlastního traumatu ze smrti se manželé musí vyrovnávat s pocitem viny, což je těžkou zkouškou jejich vztahu. Jejich cesta dokumentuje iritující poválečnou atmosféru v Polsku, kde ještě pořád můžete narazit na staré nepřátele, přičemž mezitím se na scéně objevili už i ti noví. Kolski vypráví příběh inspirovaný zážitky jeho prarodičů a orámuje jej vlastními vstupy coby sedmnáctiletého vnuka. Toto dovyprávění ale ruší působivost jinak málomluvného silného příběhu, podobně jak mně úplně neseděl rozmělněný závěr. Škoda, film mohl vyznít ještě silněji. I tak velmi rozhodně stojí za to.(8.11.2018)
vyfuk
[FEBIOFEST] Polsko a surrealismus života. Polsko a těžký poválečný život. Polsko a zákaz mluvení mezi postavami. Polsko a zajímavá jízda. Tento film obecně má skvělý námět. Díváte se na něj a vy ani nevíte jestli se máte brečet nebo se smát. Je to jen na vás. Máte zde postavy, které si s vámi hrají v tom, že toho nemají moc, co říci, a jak se ztratíte jednou, tak není úplně jednoduché se vrátit zpět. Je to blázinec. Ale zajímavý. V jistém úhlu pohledu až skvělý, který má, co ukázat. Jenže! Jde o to, že film není jednoduchý na sledování. To moc po vás asi ani tvůrci nechtějí, ale je to řehole. Vy vlastně nevíte, co čekat. A když to začne sklouzávat do nějakého magického realismu, tak už vlastně nevíte jak dál. Skvělá kamera, dokonalé záběry jako vždy fotogenického Polska. A co dál? Už nic. "Já myslel, že jsi zmoudřela." - "Taky, že ano." - "Tak proč se modlíš?"(27.3.2019)
loveless
Jan Jakub Kolski vypráví příběh svých prarodičů, kteří se vyrovnávají se smrtí syna. Smutek vyprávění rozbíjí krátkými historkami ze svého dětství, které ale možná v důsledku ubírají na působivosti. Představitelé obou hlavních rolí podávají skvělé výkony. K dokonalosti tomuhle filmu ale pro mě ještě cosi chybí. Určitě je ale znamením, že polská kinematografie si (alespoň) z mé strany zaslouží větší pozornost.(29.11.2018)
Enšpígl
Pohled na stíny vlastní historie zakomponovaná do silného příběhu dvou manželů.(11.11.2018)