Milost

Pohled na stíny vlastní historie zakomponovaná do silného příběhu dvou manželů. (11.11.2018)

Jedna dlouhá cesta s rakví, která měla vrátit Hance a Jakubovi pocit důstojnosti. Nový režim je připravil o syna hnusně zákeřným způsobem. Kromě vlastního traumatu ze smrti se manželé musí vyrovnávat s pocitem viny, což je těžkou zkouškou jejich vztahu. Jejich cesta dokumentuje iritující poválečnou atmosféru v Polsku, kde ještě pořád můžete narazit na staré nepřátele, přičemž mezitím se na scéně objevili už i ti noví. Kolski vypráví příběh inspirovaný zážitky jeho prarodičů a orámuje jej vlastními vstupy coby sedmnáctiletého vnuka. Toto dovyprávění ale ruší působivost jinak málomluvného silného příběhu, podobně jak mně úplně neseděl rozmělněný závěr. Škoda, film mohl vyznít ještě silněji. I tak velmi rozhodně stojí za to. (08.11.2018)

Na mně to spíš než jako drama, působilo celé celkem tragikomicky a vlastně možná jen komicky. A pečetí tomu je scéna, kdy otec dává led (nalezený kdesi ve slámě?) k synovi a současně tam vedle plápolá oheň. Ten příběh je zajímavý. Ale to, jak je to pojaté už tolik ne. Když už je to z velké části dovymyšlené, proč se tak držet jakéhosi realistického ztvárnění? Jsem z toho nějak rozpačitá, ale potěšilo mě štěně a iglú. (24.11.2019)

Jan Jakub Kolski vypráví příběh svých prarodičů, kteří se vyrovnávají se smrtí syna. Smutek vyprávění rozbíjí krátkými historkami ze svého dětství, které ale možná v důsledku ubírají na působivosti. Představitelé obou hlavních rolí podávají skvělé výkony. K dokonalosti tomuhle filmu ale pro mě ještě cosi chybí. Určitě je ale znamením, že polská kinematografie si (alespoň) z mé strany zaslouží větší pozornost. (29.11.2018)

[FEBIOFEST] Polsko a surrealismus života. Polsko a těžký poválečný život. Polsko a zákaz mluvení mezi postavami. Polsko a zajímavá jízda. Tento film obecně má skvělý námět. Díváte se na něj a vy ani nevíte jestli se máte brečet nebo se smát. Je to jen na vás. Máte zde postavy, které si s vámi hrají v tom, že toho nemají moc, co říci, a jak se ztratíte jednou, tak není úplně jednoduché se vrátit zpět. Je to blázinec. Ale zajímavý. V jistém úhlu pohledu až skvělý, který má, co ukázat. Jenže! Jde o to, že film není jednoduchý na sledování. To moc po vás asi ani tvůrci nechtějí, ale je to řehole. Vy vlastně nevíte, co čekat. A když to začne sklouzávat do nějakého magického realismu, tak už vlastně nevíte jak dál. Skvělá kamera, dokonalé záběry jako vždy fotogenického Polska. A co dál? Už nic. "Já myslel, že jsi zmoudřela." - "Taky, že ano." - "Tak proč se modlíš?" (27.03.2019)