Geniální přítelkyně - Série 1

Z nějakého důvodu je to záhada. Doufám, že ale co možná nejmenší taková, abych vypadal méně jako idiot já. Z nějakého důvodu mi totiž přijde, že koukat na zahraniční seriály od HBO je mnohem lepší než od Netflixu. Kdo ví, proč? Doufal bych, že to je prostě kvůli tomu, že to umí lépe. Ale může jít i o to, že jsem na Geniální přítelkyni koukal s dabingem. Kdežto u Netflixu musím mnohdy "přetrpět" nečeské titulky. Doufám, že spíše to první. Ale každopádně je zde případ toho, že seriál byl vlastně super. Sice jde o nějaký kus něčího života, který je prostě přepracován do seriálové podoby temperamentní Itálie padesátých a šedesátých let. to mluví samo za sebe, protože postavy nemají problém si vyhrožovat smrtí, mlátit se a rozhazovat rukama na všechny světové strany. Itálie. Jednoduše odvyprávěné kapitoly něčího života, které jsou i hezky zpracované. Jediné, co tady zůstává trnem v oku je konec. Ten totiž je otevřený jak mrtvá kočka u silnice. Pokud to má být vše, tak seriál silně zklamal. Ale je skoro jasné, že tvůrci útočí na druhou sérii. Protože jestli ne, tak celý seriál bohužel postrádal veškerý smysl a vysvětlení. Uvidíme. (22.03.2019)

Je zapotřebí přijmout, že namísto epický rodinný ságy je Přítelkyně lyrika o dospívání. A já se v její atmosféře topil jako neplavec, zvlášť tehdy, když Gaia Girace hraje očima nebo když Max Richter hrábne do pián. Absence kompaktnějšího závěru zamrzí. Pár epizod, především léto na Ischii, je ale čistá užívací pětka. A dobrej nášup pro všechny, kdo se stejně jako já zakoukal do Dej mi své jméno. (05.04.2021)

Série podle populární předlohy je udělána velmi poctivě. Scénář dostatečně prokreslil i většinu vedlejších postav, takže dobře obsazení herci mají oč se opřít. Produkčně je vše na jedničku, od neošizené výpravy a kostýmů až po použití neapolského dialektu, ve většině Itálie nesrozumitelného. Zatím lepší, než jsem čekal, snad tvůrci nastavenou laťku udrží i ve druhé sérii... (07.11.2021)

Knižní předlohu jsem nečetla, takže nemohu porovnávat. Po zhlédnutí první řady seriálu každopádně popravdě moc nerozumím tomu všeobecnému nadšení, které dílo vzbudilo. Ano, herecké výkony (představitelek malých i velkých Lenu a Lily i představitelů dalších lidí z jejich okolí) byly jistě mimořádné, seriál dokáže navodit dobovou atmosféru a diváka přenést do prostředí sociálně slabých vrstev tehdejší Itálie. Ale tím bych asi tak nějak skončila. Když si to zrekapituluji, tak mi při sledování série často (zejména tedy ze začátku, pak jsem si asi přece jen trochu zvykla) bylo dost nepříjemně z toho, jak hnusně se tam k sobě lidi chovali, jak byli "uřvaní" (ano, chápu, že Italové jsou trochu horkokrevnější, ale i tak...), hrubí. A to ne zrovna hezké chování platilo bohužel i o dvou hlavních hrdinkách, které bych jen stěží označila za přítelkyně. Jejich myšlenkové pochody a chování zejména k sobě navzájem pro mě bylo někdy opravdu obtížné správně číst, předvídat (pokud v něm vůbec nějaký smysl, logika byly), vůbec se mi nedařilo s nimi sympatizovat, naopak mi někdy byly (obě zaráz nebo na střídačku) dost protivné a asi právě kvůli tomu mi vlastně až tak nezáleželo na tom, co se s nimi v průběhu příběhu bude dít. Asi si prostě příběh o ryzím přátelství (který jsem od tohoto počinu čekala tak nějak nejvíce) představuji jinak... Na to, že řada má pár dílů, mi mnohdy vyprávění připadalo zbytečně zdlouhavé, až tolik se toho v jednotlivých částech kolikrát vlastně nedělo, chvílemi jsem se u toho začínala nudit... Abych jen nehaněla, tak díky skvělým hereckým výkonům dokázal seriál na vícero místech vzbudit emoce, způsobit vedle těch v tomto směru pro mě hlušších míst vlastně až nevídané vcítění se do té které postavy. Asi nejvýraznější ukázkou byla pro mě závěrečná scéna na svatbě, kdy jsem měla najednou pocit, že jsem v kůži Li, že na 100 % chápu, co v danou chvíli prožívá. A díky závěru dám možná seriálu ještě šanci a pustím si další řadu. Jsem přece jen zvědavá, jak se to s dívkami po těch finálních peripetiích bude vyvíjet dál. Zatím 60 %. (29.11.2021)

Poezie vztahu dvou silných žen. Není to ani zdaleka tak krásné jako knižní předloha, ale povedlo se. Oproti předloze to však celé působí tklivějším a dusivějším dojmem, možná kvůli osekaným vnitřním monologům Eleny, možná na mě jen silněji působí vizualizace všudypřítomného násilí, chudoby a zmaru.. nevím, jen je mi ze seriálu smutněji než z knihy. Také netuším, jestli je kulisovité zobrazení čtvrti záměr, na mě působilo rušivě a některé záběry mě tím pádem zbytečně vytrhávaly z děje. Ale i tak je to krásné. (06.01.2019)