Bez jištění na El Capitan

Alex je tak trochu sociopat s retardovanou amygdalou, tudíž má kompletně v piči, jestli se zítra rozplajzne o skálu po pádu z kilometrové výšky. Alex je ale také naprosto fenomenální hajzlový pavouk, skromný, simplicitní sympaťák a dodávkovkový squatter, který to zjevně nedělá pro prachy a slávu, nýbrž jen z důvodu psychické poruchy. Sympaťák, co se na jednom prstu dva dny udrží na téměř hladké, kolmé stěně v milimetrové spáře pět set metrů nad zemí, přičemž druhou rukou v klidu vyřizuje na mobilu emaily a nohama jen tak cvičně šlape vodu, aby mu neatrofovaly břišáky. No, co na to jen říct? Lidé se prostě s oblibou dívají, jak se někdo urputně snaží zabít, navíc v úchvatném a solidně zachyceném prostředí monumentálních josemitských skalisek. Čili nezbývá, než před Alexem hluboce smeknout! Ovšem Alex má také přítelkyni, která je totálně nesnesitelná a iritující piča! Takový ten typ přechytřelé batikované krávy z neziskovky, feminismem zušlechtěné eticko - enviromentální veganky a za všech okolností prudce angažované soudružky, co zásadně nepije, a kdo ví, jestli kouří, zato však s oblibou chytračí kýčovitými frazeologismy, aniž by si viděla na špičku klitorisu, a neustále xmrti ráda tu svou stolici analyzuje, notabene v televizi. Alex má sice v piči i ji, dokonce jí před kamerami s bohorovným klidem vmete, že kdyby se měl rozhodnou mezi macatou skálou a její maličkostí, tak okamžitě pude, avšak loktem ji za ty kecy ani jednou nepřimrdal a v dokumentu o hajzlových pavoucích měla na můj vkus až trochu moc prostoru, když bohatě stačil žádný. (25.09.2022)

Tak jako i když člověk ví, že se zatím Alex těší dobrému zdraví, přesto mi při sledování celého naostro výstupu tuhla krev v žilách, zvedal se mi žaludek a bojovala jsem s kolapsem pod konferenční stolek. Jak se cítili jeho kamarádi, kteří ho natáčeli a podporovali naživo pod skálou, si ani nedokážu představit. Každopádně odvracení se od kamery a fotoaparátu dole na zemi mi to dostatečně potvrdilo. Když došel pod vrchol, který nakonec vyběhl s lehkostí svátečního běžce, tak jsme se na sebe s mým otcem podívali a shodli jsme se, že my bychom v tomto konkrétním úseku ještě potřebovali tuplované jištění se čtyřmi záchytnými jistícími body. Není to první dokument o něm, co jsem zhlédla, přesto mi tenhle sólo výstup na El Kapitána nahnal skuru jak struhadlo. Alex je prostě mimoň, úplně z jiného světa, nezařaditelný a naprosto ojedinělý druh člověka. Neznám žádného podobného blázna jako je on. Pobavily mě jeho názory na život hlavně na společný život se svou novou přítelkyní. "sedm let jsem se těšil dobrému zdraví, ale co jsem se Sunny, tak jsem spadl už dvakrát" :-)) Holt není nad to, mít parťáka, co vás spolehlivě odjistí. (01.01.2021)

Pri pozeraní neustále prítomný pocit, že toto som už predsa videl. V sutočnosti: nie tak celkom. Videl som 1/2hodinový dokument Sám v stene (First Ascent - Alone on the Wall, r. N. Rosen, P. Mortimer, USA 2009). V hlavnej úlohe s totožným hrdinom. V časovej skratke ponúkol temer to isté čo bez istenia na El Capitan. Život v dodávke, ustrašená, no chápajúca mama, sympatický chalan, prekonávajúci dych berúce výzvy. Tu však pribudlo niekoľko obohacujúcich momentov. Patrí medzi ne najmä monumentálny rozmer steny s dych berúcim postupom v kolmici. Pribudla sympatická frajerka, nenápadne presúvajúca dobrodružnú existenciu do rodinného rámca (v septembri 2020 sa s ňou Alex oženil). Sympatický je tiež, popri priateľke, aj diétne, no predsa, spomenutý environmentálny a sociálny tón. Lezec bez lana je vegán, výlučne z etických dôvodov. Ním založená nadácia pomáha riešiť sociálne nerovnosti vo svete. A ako sám na besede na priamu otázku o zárobku uvádza, zase také terno to nie je. Zarába vraj porovnateľne s priemerne zarábajúcim zubárom. (30.11.2020)

Úžasný “dokument”, opravdu jo. Neznám přesnou definici žánru dokument, ale celou dobu jsem měl pocit, že koukám na akční dobrodružný thriller, kde hraje borec s lehkým aspergerovým syndromem, který nemá sebemenší pud záchovy. Doporučuji všemi deseti. Zasmějete se a propotíte u některých scén i sedačku. (11.05.2019)

Breathtaking. Velezajímavý vhled do mysli a srdce v podstatě velmi narušeného člověka, řešícího traumata z dětství a pravděpodobně jistou formu sociopatie únikem na hranu života a smrti. O sport jako takový tu nejde takřka vůbec, jen o volnost a totální nezávislost, a překonávání hranic myslitelného. 8/10 (03.08.2019)