Genesis

Místy až poetický náhled do základní problematiky mezilidských vztahů, která se táhne napříč všemi generacemi - ať už jde o "ukotvení" (Guillaume) nebo "strach z opuštění" (Charlotte). Bohužel / Bohudík nám nikdo nemůže s naprostou jistotou říci, jakým směrem se ten náš příběh vlastně vydá (Félix a Béatrice). P.S.: Nemíním tím diferenciaci, ale Charlotte je učebnicovou ukázkou rizikového chování a patologické impulzivity. (16.06.2019)

Pozoruhodný, spontánně působící, pohled na citové a sexuální vztahy dvou dospívajících sourozenců. Zasvěcené komentáře: https://www.slantmagazine.com/film/review-genesis-lyrically-captures-the-heartache-of-sentimental-education/ https://variety.com/2018/film/reviews/genesis-review-1202899203/ (13.04.2020)

Velice dobrý film z mnoha úhlů pohledu. Dokázal navodit atmosféru a hlavně náladu a přiblížit postavy k divákovy. Podtrhl i to, že důležité je to, co člověk cítí uvnitř a ne to, co řeknou často nešťastně vyřčená slova. I když byly několikrát i kruté scény, nebyly zbytečně rozpitvány. Můj hlavní pocit po skončení filmu byla ale zlost - zlost na některé dospělé, kteří dokáží naprosto nevhodně zasáhnout do citového života dospívajících, což mnohdy vyústí doslova v tragédii. Ta byla ostatně víc než naznačena ve finále Guillaumeho příběhu, kdy procházející dozorce zastihl jeho s novým kamarádem Alexisem spokojeně spící v jednom lůžku. A já se ptám, jak může být pracovníkem s dětmi člověk, který udělá z této nevinné věci neslýchanou aféru. Alexisovi bylo 14, Guillamovi 16 - v tomto věku hlubokého citového vnímání to je věc naprosto normální, že chci být nejblíže tomu, koho mám rád - tak by to vnímala většina přítomných. Přál jsem si fakt v tu chvíli, aby Guillame toho dozorce přizabil,,, Škoda, že režisér nedotáhl tento příběh dokonce, jako ostatně ani jeden ze všech tří, a my se jen můžeme domýšlet, co bylo dále s Alexisem. Náladu pak trochu vylepšila závěrečná krátká epizodka s Felixem, pocit lehké beznaděje však zůstal. Ale zároveň i naděje, že vše může pokračovat už dobře. Dávám plné ohodnocení, na film budu dlouho vzpomínat. (25.05.2020)

Když už kamera pomalu zatmívá na obraze dvou usínajících hlavních protagonistů předchozích sta minut a člověk si říká jo, skvělej film, přijde třešnička na dortu. Epilog, ale vlastně tak trochu prolog. Lidovou píseň, která zde zazní v živelném podání u táboráku na školním táboře, imituje už dospívající hlavní hrdina na školní lavici k pobavení spolužáků hned v prvních záběrech filmu. Možná to mělo být původně chronologicky, ale režisér pak dostal geniální nápad obrátit to. Ano, takhle ten závěr funguje skvěle. Má potenciál citlivého člověka obrátit naruby tam a zpátky. (24.09.2019)

a co tym vlastne autor chcel povedat????? nejak miusiel zaver (25.04.2020)

Tohle mě teda nezaujalo. Zbytečně dlouhý a bez smysluplného děje. Bylo tam jen pár zajímavých scén. Čekala jsem teda víc... (02.03.2021)

Hrůza a běs. Pár zajímavých myšlenek, absolutně nevyužitých a nedotažených kamkoliv. Provedení hrozné. Konverzace příšerné, trapné, všechno je super a všechno je totálně baví. Zvuk chvíli francouzsky, chvíli anglicky a to stejné postavy.??? Měl jsem problémy dokoukat. Film je nezáživný, nudný, dlouhý a trapný. Nekonečné záběry na všechno, na chození, tancování, zpívání, běhání, jízdu na kole, postele ... Hercům jsem nevěřil jejich role, "příběh" nechytil, prolínání "dějů" to ještě zhoršilo. Tohle fakt nedoporučuji. Neměl jsem se nechat zlákat mimo jiné zdejším nesmyslně vysokým hodnocením. Přemýšlím, pro koho je film vlastně určen. Pro teen asi ne a pro starší také ne .... Malý SPOILER: Konec prostě přišel a nevyřešilo se nic ze dvou hodin. Ani náznakem. Zbytečné dvě hodiny života. (21.03.2021)

Dojemné a citlivé zpracování dospívání, tak jak si ho pamatuji i já – nezkažené moderní dobou sociálních sítí, kdy je všechno tak nějak méně opravdové. Nevinnost, nezkušenost, esence čisté, nechtěné lásky. To je v Genesi naservírované v doprovodu s fantastickou kamerou, chytlavým indie sountrackem a skvělými hereckými výkony. Dlouho jsem neodcházel z kina tak spokojený. (26.06.2019)

Podmanivá, nesentimentálně citlivá pocta mládí a J.D. Salingerovi, kterého možno přímo objevit nejen na nočním stolku hlavního hrdiny a v intimně osvětleném (pro našince předojemném) chlapeckém dialogu, ale volně i v neotřelé struktuře filmového vyprávění. Rodák z Quebecu a zkušený dokumentarista Philippe Lesage šikovně využil členění Salingerovy novely Franny a Zooey, která vystavěna na třech paralelních rozhovorech, propojených v osobách sourozenců, aby svoji filmovou cestu juvenilního objevování, testování hranic vlastní svobody a zrání členil podobným způsobem a bonusově uzavřel osobitým epilogem. Přičemž postava šestnáctiletého Guillauma nezastírá své literární předobrazy: organicky v sobě pojí bystře sarkasticky glosujícího, stádností, snobstvím a měšťáctvím opovrhujícího, vnějškově až lehce cynického, vnitřně nejistého kultovního Holdena Caufielda s výřečným Zooey; filmová Charlotte je ve vztahu k literární Franny o dost svébytnější, méně čitelnou postavou, ale co by ne... Připočteme-li více než přesné herecké výkony (Théodore Pellerin má v sobě vše, resp. něco víc...) i padnoucí soundtrack, celkově Genesis zcela jistě nezanechává prchavý dojem, jak by se možná v rámci žánru a tématu dalo očekávat.... (04.10.2022)

Závěrečná část z letního tábora. Jakoby tam Philippe Lesage byl se mnou a s miliony dalších dětí, které se poprvé zamilují, poprvé loučí, poprvé jsou součástí něčeho většího, je přerůstajícího. Neskutečné. Právě tam se utvářel svět sourozenců, jejichž osudy jsme téměř dvě hodiny sledovali. Geniální film. (Odvážná teorie: táborový vedoucí, který se nerad loučí, je ten parchant, který o 10 let později Charlotte zlomí srdce a pak ani nemá odvahu k tomu, aby jí do očí řekl, že dál nic nebude. Asi to tak nebude, ale klidně by být mohlo.) (05.11.2023)

Nejlepší scéna - závěrečný odchod a pohled do kamery. (04.02.2020)